Že chtějí Izrael a středoevropské státy těsněji spolupracovat, je dobré pro Evropu. Ale že schůzka visegrádské čtyřky (V4) v Izraeli ztroskotala, ukázalo na jisté hranice. Historii není možné přepisovat, napsal německý deník Die Welt v souvislosti s roztržkou mezi Polskem a Izraelem. Ta vznikla kvůli výrokům izraelských vládních činitelů na adresu Polska a jeho postoje k Židům za druhé světové války.

Kolaps plánovaného summitu V4 a Izraele v Jeruzalémě je dobrá zpráva, která usvědčuje ze lži všechny na levici i pravici, kteří věřili, že vláda Benjamina Netanjahua je ochotna v zájmu spolupráce s evropskými pravicovými populisty mlčet o jejich antisemitismu a falšování historie.

Tato spolupráce si žádá podrobnější vysvětlení. Netýká se totiž ani rakouské strany Svobodní (FPÖ), se kterou izraelské vládní kruhy nemluví, ačkoli z ní pochází ministryně zahraničí ve vládě Sebastiana Kurze, ani Alternativy pro Německo (AfD). Izrael se nedvoří visegrádským zemím proto, že v nich (s výjimkou Slovenska) vládnou populisté, ale navzdory tomu, píše Die Welt. Svými proamerickými a proizraelským postoji totiž tyto země vytvářejí protiváhu mnohým západoevropským členským zemím EU.

Z pohledu praktické politiky jde o situaci, ze které mohou všichni těžit. Izrael získá spojence v Evropské radě a parlamentu a dotyčné vlády dostanou razítko, že jsou „košer“. Tím ze sebe smyjí podezření z antisemitismu. Protože se ale Netanjahu a jeho nový ministr zahraničí Jisrael Kac odvážili vzpomenout na spolupráci mnohým Poláků s Němci při vyvražďování Židů, rozhodla se polská vláda tohoto razítka vzdát.

V Jeruzalémě přitom žádný zodpovědný politik nedává vinu za holokaust nikomu jinému než nacistům. V žádné zemi se nenašlo tolik lidí, kteří zachraňovali Židy, jako v Polsku. A jsou za to uctíváni v památníku Jad vašem. Vrchní polský rabín se oprávněně pobuřoval nad tím, že Kac citoval slova někdejšího izraelského předsedy vlády Jicchaka Šamira, že Poláci „sají antisemitismus s mateřským mlékem“.

Ovšem 2000 let starý evropský antisemitismus v roce 1945 naráz nezmizel. Dokazují to právě dějiny Polska za vlády komunistů, kteří ho opakovaně využívali z různých důvodů, stejně tak jako současná kampaň proti Georgi Sorosovi. V celé východní Evropě jsou dnes patrné snahy tuto ošklivou stránku vlastní historie přemalovávat. Třeba Viktor Orbán by chtěl rehabilitovat Miklóse Horthyho, který dovedl Maďarsko na stranu hitlerovského Německa.

Lze tedy očekávat další konflikty mezi Izraelem a evropskými pravicovými populisty, dokud jim bude nacionalistická košile bližší než proizraelský kabát. A to je dobře, uzavírá komentátor deníku Die Welt.