Designovaný premiér Petr Fiala se dnes schází v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem. Na této schůzce se po více než dvou měsících od voleb, které přinesly jasnou parlamentní většinu, rozhodne, jestli budeme mít koncem týdne novou vládu. Výsledek nastupující ministerský předseda oznámí až po podvečerním jednání všech pěti stranických lídrů nové vládní koalice.

Fiala nejede do neznámého terénu. Dost přesně ví, co ho čeká. Na stole leží návrh, který vede k tomu, že bude v pátek nová vláda jmenovaná. Je přijatelný pro prezidenta i všechny koaliční lídry. S jedinou výjimkou. Proti je Ivan Bartoš. Plán počítá s tím, že Zeman jmenuje celý kabinet s výjimkou Jana Lipavského. Ministerstvo zahraničí zůstane v gesci Pirátů. Řízení se dočasně ujme právě Ivan Bartoš. Premiér Fiala zároveň podá na prezidenta kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, aby jednou provždy rozhodl, kdo má pravdu ve sporu, jestli hlava státu může, nebo nesmí vetovat ministerským předsedou navržené členy vlády.

Ten spor bude trvat měsíce. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský už naznačil realistický odhad dva až pět měsíců. Blokovat po celou tu dobu nástup nové legitimní vlády s většinou ve sněmovně v zádech a nechávat u moci Andreje Babiše s mimoparlamentními sociálními demokraty je ta nejhorší cesta, co zemi může v této chvíli potkat. Nejhorší scénář v nejhorší možné době. V době vyhrocené pandemie, kdy tady na sílu proti vůli příští vlády Babiš prosazuje zásadní restrikce. V době rekordní inflace. V době energetické krize. Do toho všeho si pořídit ještě ústavní krizi je těžký hazard.

Nový kabinet se musí ujmout moci. A Ústavní soud mezitím musí konat svou práci a rozhodnout léta se vlekoucí spor o prezidentskou pravomoc zasahovat do podoby vlády.

To není žádné podvolování se rozmarům starého nemocného pána z Lán, jak tvrdí někteří antizemanovští ultras, kteří chtějí hnát spor do krajnosti. A klidně kvůli tomu výrazně odloží nástup nového kabinetu.

Spor o prezidentské veto členů vlády není střet čistě politický, jak tvrdí exprezident Václav Klaus. Je to spor ústavněprávní. Spor o výklad ústavy. V něm proti sobě stojí dva opačné proudy velmi respektuhodných ústavních právníků. Na jedné straně Zdeněk Koudelka, velmi úspěšný advokát, který se svým názorem často u soudů vítězí. Ten říká, že z dikce ústavy a celého nastavení ústavního systému je zjevné, že prezident právo veta má. Stejně jako ve stejné logice třeba ministr spravedlnosti může odmítnout jmenovat státního zástupce. Jinak by ona zdvojená pravomoc, kdy jeden jmenuje na návrh druhého, vůbec nedávala smysl.

Na druhé straně jsou velmi respektuhodní ústavní právníci Marek Antoš nebo Jan Wintr, kteří tvrdí, že prezident pouze může odmítnout kandidáta, u něhož shledá jeho jmenování v rozporu s právem. Například osobu, která nemá čistý trestní rejstřík. Osobu, která by ohrožovala zájmy země.

Jen Ústavní soud má právo rozhodnout, má-li pravdu koudelkovská, nebo antošovská právní škola. Ten verdikt narýsuje politické hřiště do budoucna. Zbavíme se podobných přetahovaných a neustále hrozících ústavních krizí.

Na verdikt soudu se ale nedá čekat měsíce. V této situaci se nedá čekat ani týdny. Rychlé předání moci nové vládě není rezignace na princip. Je to zodpovědné rozhodnutí. Petr Fiala se potřebuje s Milošem Zemanem dohodnout. Bez dohody s ním nebude mít vládu a země bude kromě všech dalších krizí ještě v té ústavní. Má Ivan Bartoš lepší plán, jak rychle dostat novou vládu do ministerských křesel? Jestli ano, sem s ním. S takovým plánem zatím nikdo nepřišel.