Proč společnosti s miliardovým obratem padají na kolena před hrstkou aktivistů? Možná se vám to už také stalo. Jste ve městě a potřebujete na toaletu. Vejdete proto do nejbližší restaurace či kavárny, ale tam si vás obsluha všimne a více či méně důrazně vám sdělí, že toalety jsou k dispozici jen pro hosty podniku. Nebo se posadíte, a nic si neobjednáte a obsluha vás požádá, ať odejdete a neblokujete místo platícím zákazníkům. Asi vás to nenadchne, možná si něco pomyslíte, ale uposlechnete a v obecné rovině chápete, že si majitelé nepřejí, aby jejich podnik fungoval jako veřejné WC nebo čekárna. Ne každý je navíc vysprchovaný džentlmen jako vy a taková politika by mohla vést k náletu bezdomovců, kteří se chtějí jen schovat v teple, nebo narkomanů, pro něž je toaleta vhodným místem k aplikaci dávky. Jeden z nejznámějších fastfoodů na pražském Andělu přesně z tohoto důvodu zavedl turnikety. Na záchod buď za poplatek, nebo na účtenku.

Zásadní spor o tyto zdánlivě banální záležitosti se odehrál 12. dubna v jedné z filadelfských poboček společnosti Starbucks. Do podniku vešli dva muži a požádali o přístup na toalety, které jsou chráněny kódem. Byli odmítnuti s odůvodněním, že WC je jen pro zákazníky. Pak si pánové sedli ke stolečku, nic si neobjednali a odmítali odejít, dokud nepřijde jejich známý. Protože to v USA spadá do přečinu trespassingu (zdržování se na pozemku či v objektu majitele bez jeho souhlasu), zavolala na ně obsluha policii. Hlídka muže nejprve několikrát požádala, aby odešli, a když se k tomu neměli, zadržela je a odvezla na policejní okrsek; vzápětí byli beze všeho propuštěni, protože žádnou újmu nikomu nezpůsobili.

Případ progresivní paralýzy

Byl by to naprosto malicherný incident, jakých se denně po světě musejí dít tisíce, kdyby pánové nebyli černí. Tak se z toho stala rasová kauza. Do pobočky vtrhli příznivci aktivistického hnutí za práva černochů Black Lives Matter s transparenty a megafony; soudě podle videozáznamu s demonstranty pokřikujícími „Káva Starbucks je antičerná“ a „My vám to tu zavřeme“ by za normálních okolností obsluha zavolala policii i na ně; ostatně Black Lives Matter má za sebou množství násilných protestů, a přestože se od násilí formálně distancuje, agresivní vystupování je vlastní organizaci jako celku. Svých podřízených a nepřímo i podniku se zastal šéf filadelfské policie Richard Ross junior, který je sám černoch – uvedl, že si vzpomíná, jak chtěl před časem na záchod ve Starbucks jeho podřízený, bělošský seržant v uniformě, a obsluha jej také vykázala.

Od toho okamžiku události nabraly jiný, takřka neuvěřitelný spád. Nejprve se omluvili všichni zaměstnanci a pak i manažer pobočky; dvakrát se omluvil ředitel řetězce Starbucks Kevin Johnson – poslal písemnou omluvu a poté dokonce odcestoval do Filadelfie, aby osobně poprosil o prominutí oba vyvedené muže. „Můžete a měli byste od nás očekávat víc. Poučíme se z toho a budeme lepší,“ slíbil před novináři. Co se stane s pracovníkem, který linku 911 zavolal, říct nechtěl, nicméně avizoval, že se případem bude zabývat vedení na krizové poradě. To se také stalo a na 29. května byl nařízen den korporátní převýchovy, plošného školení proti diskriminaci, kterého se zúčastní 175 tisíc zaměstnanců, a přes osm tisíc poboček společnosti ve Spojených státech proto bude mít zavřeno. Pro Starbucks to bude znamenat ztrátu až 20 milionů dolarů na tržbách plus náklady na proškolení tak ohromného počtu zaměstnanců. Ale pocit aktivistů z Black Lives Matter, že se před nimi miliardová korporace složila jako domeček z karet, je k nezaplacení. Po politických špičkách před nimi padl na kolena i velký byznys. S těmi politiky to bylo podobné. Hnutí v primárkách vystupovalo nejen proti republikánským kandidátům, ale také proti Hillary Clintonové, a dokonce i proti Berniemu Sandersovi. Levicový senátor z Vermontu se provinil, když řekl, že záleží jak na černých, tak i na bílých a hispánských životech, což aktivisty pobouřilo natolik, že od té doby narušovali jeho mítinky. To ale vůbec neznamená, že Clintonová a Sanders svou podporu Black Lives Matter stáhli, naopak. Servilita, jakou oba demokratičtí kandidáti projevovali spolku, který na nich nenechal niť suchou a zcela absurdně je napadal, byla eufemisticky řečeno zvláštní.

Praktické důsledky? Komik Hotep Jesus, černoch, pravičák, natočil žertovné video, v němž se vydává do jedné pobočky Starbucks a žádá kávu zdarma „jako kompenzaci“. Dostane ji. Vyplašená baristka si nedovolí odmítnout. Asi není moc reálné, že by odteď černoši chodili do Starbucksu na pohoštění zdarma, ačkoli možné je všechno, když ne dnes, tak zítra; mnohem reálnější je, že si podnikové politiky povšimne 225 tisíc amerických bezdomovců černé pleti a v mrazu nebo dešti se rádi schovají pod střechu inkluzivní kavárny, odkud si je nikdo nedovolí vyhodit. Asi jen málokdo bude v takovém případě Starbucks litovat.

Proč jsou všichni tak zbabělí?

Na americké pravici už teď mnozí zažívají spíš pocit zadostiučinění. Starbucks totiž nejenže není pravicový, on není ani neutrální; je to etalon progresivismu, společnost, která už v minulosti ve svých amerických provozovnách rozdávala „kvíz rasových vztahů“ (u kávy jste si mohli vyplnit dotazník, s kolika černochy se přátelili vaši rodiče a vy), vyvěšovala duhové vlajky na podporu práv gayů, ředitel Howard Schultz prohlásil, že společnost nestojí o zákazníky, kteří věří v tradiční manželství, evropská odnož zase nabídla pracovní místa dvěma a půl tisíci uprchlíků a podobně. Ani to všechno dohromady nezabránilo vlně levicového protestu, která se na korporaci vylila.

Dějiny jsou plné těch, kteří věřili a pomáhali ideologiím, aby je pak tytéž smetly a zahubily. Význam a z něj vyrůstající moc, kterou velký byznys dává jinak bezvýznamným aktivistickým skupinám, je jako droga. Následuje potřeba další dávky a pak ještě další, tentokrát větší. Předmět nátlaku se stává stále malichernějším, mezi nemožným a možným je odstup nanejvýš pár měsíců – proto si nemůžeme být jisti ani tím, jestli příslušníci některých menšin nebudou dostávat kávu zadarmo jako kompenzaci za historické křivdy. Dnes je to absurdní, zítra být nemusí. Mašina už dávno jede naprázdno a zhltává drobečky, které jí dosud „stojí“ v cestě. Příkladů je jen z poslední doby dlouhá řada.

Asi úplně nejnovějším je případ britské společnosti Mumsnet. Je to variace na vysmívané „maminkovské“ weby, podstatnou součástí Mumsnetu jsou diskusní fóra, kde mohou uživatelé sdílet informace o rodičovství a jiných tématech. Pro fórum platí standardní diskusní pravidla. Čeho se Mumsnet dopustil? Nechává své uživatele diskutovat v rámci těchto pravidel i na téma (trans)genderu. A ne všichni souhlasí s nekonečnou variací rodů, mezi nimiž si může jednotlivec vybrat podle libosti ten svůj a požadovat, aby to celá společnost akceptovala třeba prostřednictvím povinného užívání „neutrálních“ zájmen. Toho si všimli transgenderoví aktivisté a začali vyvíjet tlak nejprve na Mumsnet, ať takové diskuse vůbec neumožňuje, pak se zaměřili na firmy, které na webu inzerují. Společnosti se drobně zastala ministryně Liz Trussová, načež se rovněž ocitla v hledáčku transgenderové lobby a byla označena jako „terf“, což je jedno z mnoha slov genderového newspeaku nesrozumitelného širší veřejnosti. Terf je zkratkové slovo vytvořené z „Trans-Exclusionary Radical Feminist“ a označuje feministku, která odmítá uznat, že muži, kteří se cítí ženami, také ženami jsou.

Není zatím jasné, jak Mumsnet s celou kauzou naloží – jestli podlehne a začne oklešťovat svobodu slova, nebo jestli jako voják v poli tlak ustojí. Zkušenost s aktivistickou skupinou Fathers4Justice už společnost má; ta Mumsnet v roce 2012 nařkla, že podporuje „genderovou nenávist“, a skupina naháčů protestovala před sídlem inzerentů. Celé by to bylo groteskní, kdyby se před touto bizarní a zcela bezvýznamnou skupinou, proti níž je Black Lives Matter gigant co do prostředků i mediální pozornosti, později nezhroutil jiný miliardový obr, společnost Marks & Spencer. Ta minulý rok na jaře na výhody pevnějšího lemu u kalhot pro školáky poukázala nepřípustně sexistickým sloganem „Méně práce pro maminku“. Řetězec se okamžitě omluvil a slíbil změnu sloganu.

Neviditelná ruka trhu je proti

Společnost H&M řešila skandál s mikinou „Nejvíc cool opice v džungli“, kterou předvedl černošský dětský model Liam Mango. Chlapec pro společnost předváděl i jiné oblečení, u fotografování byli přítomni jeho rodiče, kteří svého syna také nepovažují za primáta, proto jim na mikině nepřišlo nic zvláštního. Matka hocha prohlásila, že neviděla nic víc než svého syna předvádět oblečení, označila celou kauzu za „zbytečný problém“ a vyzvala všechny, aby přestali ronit krokodýlí slzy. To pobouřilo aktivisty, kteří vyzývali dokonce k bojkotu H&M; a jako obvykle, firma přispěchala s omluvou, omluvila se chlapci a rodičům, celému světu, reklamu stáhla a paní Mangová začala víc vážit slova. O něco později přiznala, že se po svém „bagatelizujícím“ vyjádření setkala s nenávistnými reakcemi.

Korporace svým poníženým chováním usvědčují samy sebe ze záměrů, které se jim aktivisté snaží přišít, a potvrzují relevanci jejich námitek. To vytváří uzavřený koloběh, z něhož je pro každou další firmu stále těžší vykročit. Mezi společnosti, které to dokázaly, patří americký řetězec rychlého občerstvení Chick-fil-A. Tuto rodinnou firmu založili věřící křesťané z Georgie, podnik má zavřeno o nedělích a křesťanských svátcích, a jak se ukázalo před pár lety, jeho představenstvo, konkrétně někdejší výkonný ředitel Dan Cathy, není nakloněno manželství homosexuálů. Došlo na bojkoty, snahy demokratických politiků zakázat otevírání provozoven v některých městech a mediální antikampaň, která už nikdy úplně neustala – naposledy v dubnu vyšel v New Yorkeru článek o „strašidelné infiltraci New Yorku“ touto společností, když ani protesty a hrozby bojkotu, k němuž vyzýval i starosta Bill de Blasio, nepomohly, aby se tato „nákaza z Jihu“ nerozšířila. Chick-fil-A se věrnost zásadám vyplatila – a každý protest znamenal jen dokonalou reklamu na smažená křídla u lidí, kteří mají samozvaných strážců pokroku plné zuby. V roce 2014, krátce po největší mediální bouři, Chick-fil-A sesadil z pozice lídra na americkém trhu KFC, přestože má mnohem méně restaurací a menší zvuk. Bigotní kuřata dosáhla v průměru na jednu provozovnu tržeb 3,2 milionu dolarů, což byl více než trojnásobek proti restauracím KFC.