KOMENTÁŘ jiřího Peňáse

Tweetující redaktor a hejno moskytů

KOMENTÁŘ jiřího Peňáse
Tweetující redaktor a hejno moskytů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Vedlejším produktem jihomoravského tornáda je případ tweetu jednoho z vedoucích zpravodajské redakce České televize. Ten v pátek ráno, den po katastrofě, napsal, že „v prezidentské volbě obce a města brutálně postižené tornádem spoléhaly na Miloše Zemana“. A pak ocitoval výsledky prezidentských voleb v postižené oblasti. Všude tam zvítězil s převahou, ale ne zas tak absolutní, Miloš Zeman. Jaký div…

Tweet byl hromadně sdílen, jistě proto, že vystihuje naladění určité části uživatelů sociálních sítí, kteří považují Miloše Zemana za pohromu ne-li ještě větší než ono tornádo. Na rozdíl od přírodního původu tornád a tajfunů je původ Zemana společenský, takže za něj někdo může, tedy jeho voliči. Ti byli za důvěru, či co to bylo, potrestáni tornádem: tím, že před čtyřmi lety dali hlas Zemanovi, rozpoutali démonické síly, které asi jen čekaly na pravou chvíli, kdy je smetou. Jinými slovy, dobře jim tak.

Samozřejmě že takový výklad autor tweetu rychle odmítl s tím, že šlo o legitimní kritiku prezidenta, který se ani pár hodin po katastrofě nevyjádřil, což nepochybně lidé jako redaktor ČT velmi postrádali. Tweet smazal a pohromu se pak snažil odvrátit slovy, že ho „mnoho lidí vykládalo, jak by ho ani ve snu nenapadlo“, ale to už bylo pozdě.

Jeho to sice možná nenapadlo, ale napadlo to nepochybně mnoho z těch, kdo ho četli, což by se redaktorovi významného média stát nemělo. Nutkavá potřeba rychle něco efektně komentovat je neštěstím mediálního člověka, který při tom přichází o soudnost a důstojnost. Na jedné straně je tlačen představou, že se to po něm chce a že tím plní nějakou roli, na druhé straně je to past, do které sám nutně spadne a zahrabe se v ní. To se už mnohokrát potvrdilo, všichni to už vědí, všichni říkají, že už to nebudou nikdy dělat, a pak bác, neudrží se, napíší něco a je vymalováno.

Okamžitě se ozve druhá strana, které se nikdy neudělá tak dobře, jako když může bolestí zakvílet. „Naprosto skandální, odporné, nenávistné a v téhle chvíli obzvláště zavrženíhodné,“ navršil citlivostí proslulý kancléř Mynář expresivní adjektiva do své stížnosti. A samozřejmě nechybělo, že jde o „cynický hyenismus“, což by se mohlo příště variovat s „vampirickým satanismem“.

Umírněnější a legitimnosti dbalá Hana Lipovská rovněž rychle nastylizovala bonz, že se Lutovský neřídil Kodexem ČT, schváleným sněmovnou. Podle toho by měli zaměstnanci veřejnoprávního média „své zprávy zakládat na zjištěných a ověřených údajích“, čímž chtěla naznačit, že není úplně ověřené, že tornádo opravdu rozpoutala volba Miloše Zemana. Hydrometeorologický ústav to sice nevyloučil, ale v pátek to ještě úplně potvrzené nebylo, a autor tweetu to tedy nemůže doložit.

Resumé z toho je asi takové, že lidé jednají a reagují předvídatelně a plní přitom přesně to, co si druhá strana přeje. Je to vzájemná symbióza akce a reakce, jež vždy čeká na toho druhého. Pravděpodobně to bez toho nejde, a kdyby ten opravdu dosti stupidní tweet nenapsal někdo jiný, musela by si ho druhá strana vymyslet. To také dělá.

Bylo by dobré, kdyby byl vedoucí redaktor potrestán povinností napsat tisíckrát ručně „už nikdy nebudu psát myšlenky na sociální sítě“, čímž by se měla věc smáznout. Lze se obávat, že to hejnu moskytů stačit nebude. Ti potřebují krev, kterou jim ale ubohý redaktor sám nabídl. Dobrou chuť.