Tento titulek měl komentář Echa den poté, co vláda začátkem září představila stropy na ceny silové elektřiny pro domácnosti, veřejné instituce a malé firmy. Strop nastavila na 6 korunách za kilowatthodinu včetně DPH. Když se přepočetl na hodnoty, v nichž se ceny silové elektřiny běžně v Evropě pro přehlednost srovnávají a také se v nich obchoduje, vycházelo to na 240 eur za megawatthodinu včetně DPH. Jen pro přehlednost, silová elektřina je jen jednou ze součástí faktury, kterou každý zákazník dostane. Připočítává se k ní poplatek za přenos, distribuci, příspěvek na obnovitelné zdroje. To dohromady dělá konečnou cenu pro zákazníka.

Slováci měli už od 16. února letošního roku podepsané memorandum mezi vládou a Slovenskými elektrárnami, přesněji řečeno jejich vlastníky, jimiž jsou Energetický průmyslový holding Daniela Křetínského a italský Enel.

Ta prvního prosince na tiskové konferenci před kamerami doplnil předseda slovenské vlády Eduard Heger. Oznámil, že cena elektřiny se Slovákům příští rok vůbec nezvýší. Vláda počítá s tím, že Slovenské elektrárny dodrží memorandum a silovou elektřinu dodají domácnostem za dohodnutých 61 eur za megawatthodinu, cena je bez DPH. Takže fér je srovnávat s českým protějškem před daní, což je 200 eur za megawatthodinu. Heger zároveň oznámil, že bude případně Slovenským elektrárnám část ceny nad státem uznané výrobní náklady kompenzovat.

To ale nejspíš nebude potřeba. Slováci totiž také včera mimo jiné schválili povinný odvod státu z cen elektřiny nad určitou hranici. Přesně, jak dovoluje podzimní „společné evropské řešení“ prosazené českým předsednictvím. Ve slovenském případě budou energetici muset odvést státu 90 procent z ceny nad určitou hranici. Ta se u jednotlivých zdrojů stejně jako u nás liší. Pohybuje se mezi 50 a 250 eury za megawatthodinu. Pro jadernou elektřinu, která je dominantní částí výroby Slovenských elektráren, je to 50 eur za megawatthodinu. Tím, že je strop silové elektřiny pro domácnosti stanoven na 61 eurech, je zřejmé, že kompenzace nebudou téměř žádné. Výroba z jádra je levná.

U nás jsme strop na ni stanovili na 70 eurech za megawatthodinu. U jiných zdrojů je vyšší, u některých obnovitelných až nepochopitelně vysoká, takže to svádí k úvaze, kdo si ty laťky u fotovoltaiky a biomasy vylobboval. Nicméně i při těchto laťkách je nepochopitelně vysoký strop pro koncového zákazníka.

Jádro, jehož výrobní náklady včetně přiměřených zisků jsou oceněny na 70 eur za megawatthodinu, se na české výrobě podílí 36 procenty. Uhlí je dalších 36 procent. U něj je strop na výrobu 180 eur za megawatthodinu. Podobný u obnovitelných zdrojů. Jak z toho může vyjít zákaznický strop 200 eur za megawatthodinu (když nepočítáme DPH)? Kam jde ten rozdíl mezi stropy pro výrobce a zákazníky? Proč Fialova vláda obchodníkům takové marže kompenzuje?

U stylu českých stropů a vůbec stylu regulace a daně z neočekávaných zisků je víc otázek než odpovědí.

Výsledkem je, že zatímco Slovákům bude energetika ovládaná největší českou firmou, Energetickým a průmyslovým holdingem Daniela Křetínského, dodávat pro domácnosti silovou elektřinu za 61 eur za megawatthodinu, český kabinet svou nedomyšlenou daní z neočekávaných zisků vyhnal Křetínského firmu EP Commodities do zahraničí. Tím se jen připravil o minimálně miliardu korun na běžné dani z příjmu. Chybu, kterou už pozměňovací návrh jednoho z poslanců ODS nedokázal odvrátit, přiznal osobně premiér Petr Fiala. Stažení Křetínského – obchodníka za hranice je zcela pochopitelné. Vláda se mu chystala vzít nikoli jen peníze, které vydělal z obchodu s českými zákazníky, ale i ty, jež získal od zákazníků britských, německých, francouzských, italských, nizozemských. Tržby od těch českých tvořily zhruba procento obratu EP Commodities.