Fenoménem současné doby je těkající volič. Nerozhodnutý do poslední chvíle, komu dá svůj hlas. Váhající, neukotvení, nejistí tady byli vždycky. Teď je jich ale nebývale mnoho a rozhodují se skutečně ne v posledních dnech, ale často až hodinách před volbami. Nyní se to naplno projevilo v Německu, kde si včera lidé vybrali nové obsazení Spolkového sněmu.

Podle průzkumu ekonomického deníku Handesblatt ještě tři dny před volbami 35 procent Němců nevědělo, jestli vůbec volit půjdou a komu dají hlas. U nás sociologové odhadují, že takových lidí je až 40 procent. Do voleb zbývají necelé dva týdny. Uvidíme, jak na tom budeme tři dny před cestou do volebních místností. Jestli budeme těkat a váhat stejně jako Němci.

Ten rychlý finiš ukazuje především to, že rozdíly v politice obou vítězných stran, které spolu z těch šestnácti let vládnutí Angely Merkelové deset seděly ve vládách velkých koalic, jsou minimální. Obě ty strany v zásadě nabízí středolevicovou ekonomickou politiku a odhodlání být těmi zelenými a klimaticky uvědomělými. Fakticky jsou to různé odstíny zelené. CDU nemá s křesťansky pravicovou stranou, kterou kdysi bývala a dominovala v této roli německé politice, už nic společného.

Vládních koalic se může poskládat hned několik. Všechny ale budou v zásadě doleva otočené. Jen záleží, jak moc. Pokud by sociální demokraté složili vládu se Zelenými a postkomunistickou levicí, bude radikálnější než velká koalice nebo vláda, v níž budou sedět liberálové z FDP.

Z evropského pohledu se nic nemění. Německo dál bude zeleným motorem tažení za bezuhlíkovou ekonomiku. Rozhodovat se bude jen o radikalitě a rychlosti prosazování těchto nápadů.

Z našeho pohledu je podstatné, že se Zelení ukázali být dost vyfouklou mediální bublinou. Kdyby uspěli, bylo by to velmi nepříjemné pro Piráty. Andrej Babiš by hned začal chodit a vykřikovat, že právě s nimi nás čeká totéž co se Zelenými v Německu. Třeba choutky na znárodňování bytů, které pravděpodobně zesílí v Berlíně, kde měli Zelení velmi silný výsledek.

Čeští sociální demokraté, balancující pod hranou vstupu do sněmovny, budou jistě snít o tom, že na ně může dolehnout vítězný šém jejich německých parťáků.

Lekce z Německa je jasná. V čase těkavosti, nerozhodnosti, zmatenosti voličů a stran lišících se od sebe v těch zásadních tématech jen velmi málo se rozhoduje ne v posledních dnech, ale spíš hodinách.