Byl „koronavirus nového typu“ způsobující nemoc covid-19 vyšlechtěn v laboratoři? Vůbec položit tuto otázku je považováno za znak šíleného konspirativního myšlení, za pomýlenost a nebezpečnou dezinformaci. Světové medicínské špičky tuto možnost zatvrzele odmítají. Jenže to možná není tak jednoduché. Zasloužilý novinář zabývající se vědou Nicholas Wade, který vystudoval přírodní vědy v Cambridgi a byl editorem vědeckých časopisů Nature a Science a vedoucím vědecké rubriky New York Times, publikoval opravdu dlouhý článek rozebírající možný původ SARS-CoV-2 (zkráceně jen SARS2), jak zní oficiální název viru způsobujícího covid. Pokud umíte anglicky a máte zhruba tři čtvrtě hodiny času, rozhodně stojí za přečtení.

Nicméně Wadeův závěr zní, že i když neexistuje přímý důkaz, že SARS2 vznikl v laboratoři, a je možné, že se mohl objevit přirozeně v přírodě, nepřímé důkazy nasvědčují tomu, že varianta vytvoření viru v laboratoři je mnohem pravděpodobnější.

Wade ze začátku upozorňuje, že veřejné mínění, že teorie laboratorního úniku je nepodložená konspirace, ovlivnily dva otevřené dopisy. První vyšel v lékařském časopise Lancet 19. února 2020, druhý ve vědeckém magazínu Nature Medicine 20. března 2020. Hlavním autorem prvního byl Peter Daszak, šéf organizace EcoHealth Alliance, která přímo financovala výzkum koronavirů ve Wuchanském institutu virologie, což je hlavní podezřelý, pakliže koronavirus opravdu unikl z laboratoře. Měl tedy dobré důvody mlžit. Druhý dopis podepsala skupina virologů vedená Kristianem G. Andersenem. Ten uvádí, že laboratorní manipulace by po sobě zanechala jasné stopy. Wade však tvrdí, že se to týká starších postupů. Moderní dokážou upravit virus tak, že nikdo nepozná, jestli přirozeně zmutoval, nebo vznikl ve „zkumavce“. Jak upozorňuje Wade ve druhém odstavci dopisu, autoři tvrdí, že jejich analýza jasně ukazuje, že „SARS-CoV-2 není laboratorní konstrukt“, ale o pár odstavců později přiznávají, že je to jen „nepravděpodobné“.

K okamžitému zavržení laboratorní teorie pomohl i Donald Trump, který se stal jejím proponentem. To automaticky vedlo jeho protivníky k přijetí opačného stanoviska.

Velká část článku se věnuje popisu a kritice výzkumu „zisku funkce“ (gain-of-function), který již nějakých dvacet let probíhá ve virologických laboratořích. Spočívá v tom, že vědci manipulují s viry a činí je nebezpečnějšími. To má vést k jejich lepšímu pochopení a pomoci v boji s nimi, pokud by se objevily přirozenou cestou. Problém je, že se jedná o vysoce rizikový výzkum. Zkoumání „zisku funkce“ probíhalo i ve Wuchanském institutu virologie.

Dalším problémem je zabezpečení. Existují čtyři stupně zabezpečení biologických laboratoří, BSL1 až 4. BSL4 je nejvyšší stupeň a v těchto podmínkách se zkoumá například virus ebola. Jenže většina výzkumu ve Wuchanském institutu virologie probíhala ve stupních BSL2 a BSL3, přičemž BSL2 odpovídá zabezpečení zubařské ordinace.

Pak jsou tu vědecké náznaky, že SARS2 nevznikl v přírodě. Viry za sebou zanechávají stopy. V případě SARS1 se podařilo během čtyř měsíců zjistit, že virus přeskočil z netopýrů na cibetky a z nich na lidi. U výzkumu MERS trvalo devět měsíců prokázat, že článkem mezi netopýry a lidmi byl velbloud. U SARS2 se stále mezičlánek nepodařilo najít. Je možné, že virus mohl přeskočit z netopýrů přímo na lidi, ale zatím se ho u žádného netopýra nepodařilo nalézt.

Wade uvádí další podivnosti, například že SARS2 je podezřele dobře vybaven na to, aby útočil na lidi, či že vše nasvědčuje tomu, že v minulosti téměř nemutoval. Zásadněji začal mutovat teprve po vypuknutí pandemie. To však ukazuje na možnost, že SARS2 byl vyšlechtěn v laboratoři v rámci výzkumu a pak nedopatřením unikl. Dalších nepřímých důkazů je celá řada. Například že wuchanské nemocnice, které ze začátku přijímaly nejvíc covidových pacientů, se všechny nacházely v blízkosti linky metra spojující Wuchanský institut virologie a letiště. Přímý důkaz se však zatím neobjevil, a pokud existuje, pak nejspíše v archivech Wuchanského institutu.

Pak jsou tu dva další problémy, na něž Wade upozorňuje a které zapříčinily, že z teorie laboratorního úniku se stala ve slušné společnosti nepřípustná konspirační teorie.

První zní, že vědci dokážou jít za svými zájmy stejně tvrdě jako jiní lidé. Z výzkumu „získání funkce“ se stal významný grantový byznys, virologové tak nemají důvod ho zpochybňovat; například tím, že se budou zabývat otázkou, jestli nezpůsobil světovou pandemii. Mimochodem, pokud SARS2 unikl z laboratoře, hlavním podezřelým je sice čínský Wuchanský institut virologie, ten byl však financován i granty americké vlády.

Druhým problémem jsou vědečtí novináři. Na rozdíl od kolegů zabývajících se politikou nemají odstup a přirozenou skepsi ke svým zdrojům. Svou práci vnímají hlavně jako způsob, jak reprodukovat názory vědců veřejnosti. Nenapadne je tak prověřovat, jestli třeba Daszak nemá konflikt zájmů, když tvrdí, že virus rozhodně pochází z přírody.

Je samozřejmě možné, že se podaří najít v čínských jeskyních netopýří hejno, ze kterého SARS2 vzešel, a ukáže se, že teorie laboratorního úniku opravdu stojí na vodě. Do té doby je však potřeba nepovažovat proponenty této teorie za šílené konspirátory.