V ospalé atmosféře letošní červencové okurkové sezony jedna obzvlášť bizarní zpráva probublala až do prestižních světových médií. Týkala se instagramové hvězdičky vystupující pod jménem Belle Delphine. Ta sice měla na sociální síti 4,5 milionu sledujících, ale mimo svět počítačových geeků byla relativně neznámá. Pozornost novinářů připoutalo teprve její podivné rozhodnutí, jak svou slávu zpeněžit. Rozhodla se prodávat vodu z vany, ve které se vykoupala.

Delphine, devatenáctiletá dívka z Anglie s vlastním jménem Mary-Belle Kirschner, začala na internetu působit už v roce 2016, kdy na YouTube publikovala své první video, návod, jak se správně líčit. Internetová sláva se ale dostavila až poté, co se přestala zaměřovat na dospívající dívky a přeorientovala se na dospívající chlapce. Začala se stylizovat do postavičky jako z japonského anime. Hlavně ale začala točit a pořizovat čím dál vyzývavější snímky, které balancují na hranici pornografie. Miliony sledujících naskákaly poté celkem snadno. Když v červenci oznámila, že prodá vodu z vany, ve které se vykoupala, a to po 30 dolarech za lahev, zásoby vyprodala do jednoho dne. To samé se podařilo s druhou várkou. Když se ale objevily zprávy, nejspíš falešné, že někteří zákazníci dostali herpes poté, co údajně vodu z vany vypili, Delphine s prodejem přestala. To však nezabránilo tomu, aby se na internetu objevila dlouhá řada napodobenin originální vody od Delphine, stejně jako lahve s její údajnou močí. Delphine tyto pokusy odsoudila. Instagram po kauze zrušil Delphine její účet, argumentoval porušením pravidel o zákazu pornografie.

Belle Delphine je momentálně asi pouze nejznámější z osob, které se rozhodly zpeněžit své internetové působení neobvyklým způsobem. Člověk se nemusí hned svlékat, pokud chce přilákat miliony fanoušků. Pro začínající internetové celebrity a influencery je ale nejtěžší prvotní upoutání pozornosti a vybudování dostatečné základny fanoušků, jejíž velikost přesvědčí firmy a značky, aby jim platily za propagaci. Uchazeči o slávu však mohou využít i služby marketingových expertů dodávajících fanoušky za peníze.

Tato metoda se jmenuje astroturfing – podle anglického názvu pro umělou trávu. Opravdové lidové podpoře se v angličtině říká grassroots support, astroturf je tak vhodný protiklad. Falešní fanoušci jsou na internetu všude. Nejjednodušší způsob, jak vyrobit zdání velké fanouškovské základy, spočívá v automatických účtech, naprogramovaných tak, aby chrlily naučené slogany a lajkovaly určité stránky. Podle magazínu New Statesman jedna firma specializující se na astroturfing nabízí 100 retweetů za dolar a 5 tisíc retweetů za 27 dolarů. Konkurence má lepší nabídku, 500 retweetů za dolar a 20 tisíc za 25 dolarů. Pro ty, kdo touží po stálejší falešné komunitě, existují měsíční plány. Jeden stojí například 299 dolarů měsíčně a nabízí 150 retweetů, 95 lajků a k tomu komentáře a followery.

Vysoce kvalitní a přirození

Krátké googlování vyjeví, že ceny na Instagramu jsou podobné. Například firma Stormlikes nabízí sto sledovatelů za 2,99 dolaru, 500 za 6,99 a 1000 za 12,99 dolaru. V popisku ujišťuje, že všichni followeři jsou „vysoké kvality“, a slibuje okamžité doručení. Stránka má i sekci nejčastějších otázek, kde si v odpovědi na námitku „je legální kupovat sledovatele na Instagramu?“ naprosto protiřečí. „Zažitý koncept, že kupování followerů je zakázané, je naprostý výmysl. I když nakupovaní sledovatelů porušuje uživatelské podmínky Instagramu, zákazu se dá jednoduše vyhnout nákupem sledovatelů vysoké kvality.“ V jiné sekci stránka vysvětluje, že follower vysoké kvality je takový, který se na síti dokáže chovat přirozeně.

Český dodavatel instagramových followerů nabízí tisíc sledovatelů za 349 korun, 3000 za 999 a 10 000 za 3199 korun. Taktéž jsou prý vysoce kvalitní a přirození.

Právě přirozené chování falešných fanoušků je klíčové. Neboť pouze umělé zvyšování sledovatelů a „lajků“ dokážou firmy i lidé snadno odhalit. Zde nastupují placení hodnotitelé, kteří svedou napsat recenzi přesně na klíč. New York Times odhadují, že jedna třetina všech internetových recenzí je falešných. Zhruba 20 % nejprodávanějších elektronických knížek na Amazonu je vydáno vlastním nákladem. Na vrchol se probojovaly hlavně díky podpoře zezdola. Je otázka, kolik hodnocení bylo zaplacených.

Právě komentáře a recenze jsou na internetu cenné. Lajk či pár slov dokáže robot napsat sám, ale delší recenze, která má hlavu a patu, musí být napsána člověkem. Zkušení marketéři míchají pozitivní komentáře i s pár negativními, aby to celé působilo přirozeněji.

Pro falešné recenzenty může být tento byznys velmi výdělečný. Todd Rutherford se NYT svěřil, že vydělával díky falešným knižním recenzím 28 tisíc dolarů měsíčně, než Amazon a Google proti němu zakročily. Jak prozradili v iDNES.cz, jedna z placených fanynek v Česku se platí dvěma korunami za sledování na Instagramu a čtyřmi korunami za komentář. Teoreticky se tak dají vydělat až desetitisíce korun měsíčně.

Experty astroturfing děsí, tvrdí, že výsledkem je, že na internetu už nemůžete věřit vůbec ničemu, ani krátké recenzi na oblíbenou restauraci. Rutherford například přiznává, že po svém působení falešného recenzenta věří pouze negativním reakcím, všechny pozitivní jsou pro něj podezřelé.

Navíc formu astroturfingu lze využít i v politické kampani. Možná jeho nejstarší příklad, byť fiktivní, zaznamenal William Shakespeare. V jeho Juliu Caesarovi posílá Cassius falešné dopisy „z lidu“ Brutovi, aby ho přesvědčil o nutnosti zavraždit Caesara. V dnešní době však největší obavy budí astroturfing z Ruska. Mnozí poukazují na to, že fungování ruských trollích farem a armády falešných internetových „přátel“ není tak odlišné. Hlavní rozdíl je v cíli. Jedni se snaží podkopávat demokracii, druzí pomáhají influerce prodat spodní prádlo.

Pro ty, kterým připadá nemorální psát falešné komentáře a recenze, lajkovat lidi, ke kterým nemají žádný vztah, existují i jiné formy, jak si na internetu vydělat. Hlavní stránkou, díky níž si lidé mohou vydělávat téměř na cokoli, je Patreon.com. Na ní se lze zaregistrovat jako „tvůrce“ a fanoušci poté posílají svým oblíbencům měsíční platby. Podle výše příspěvku dostávají nejrůznější výhody. Patreon je nejspíš hlavní stálý příjem již zmiňované Belle Delphine. Na stránce má přes 2700 „patronů“. Ti jí mohou poukazovat minimálně pět dolarů, maximálně 2500 dolarů měsíčně. Za větší příspěvky Delphine slibuje posílat čím dál vyzývavější fotografie. I kdyby všichni její patroni posílali nejnižší možný příspěvek, stále je to nějakých 13,5 tisíce dolarů měsíčně, což je již částka, ze které se dá žít.

Většina tvůrců ale nejsou polonahé mladé dívky. Dominují nejrůznější youtubeři žádající peníze pro své projekty. Jejich produkce sahá od takzvaných let’s play videí, kdy fanoušci sledují, jak někdo jiný hraje počítačovou hru, až po dokumentární pořady, které předčí filmy od National Geographic.

Pro ty, kterým přijde placené lajkování na internetu jako přílišná práce a nemají dostatek talentu k uchycení se na Patreonu, jsou k dispozici další formy rychlého přivýdělku. Zvlášť je-li člověk ochoten vydat se cestou, která má blíže k Belle Delphine.

Je libo použité spodní prádlo?

Jedním z prostředků, jak si teoreticky zajistit stálý příjem snadno vydělaných peněz, zvlášť pro dámy, je prodávání nošeného spodního prádla. Na internetu existuje řada lidí s různými formami fetišismu, touha po použitých kalhotkách je jedna z nejčastějších. Existují dokonce dedikované servery, které tento obchod zprostředkovávají. Největší z nich, PantyDeal, má přes 460 tisíc prodávajících, i když není jasné, kolik z nich je stále aktivních. Úspěšné prodavačky si takto dokážou vydělat až 65 tisíc dolarů ročně, ale třeba i prodat jedny spoďáry za 125 dolarů. Jenže podle webu Vice.com – problém tohoto byznysu je jeho saturovanost. Zatímco počet fetišistů zůstává víceméně konstantní, počet žen ochotných prodávat své spodní prádlo roste, především v letních měsících, kdy si takto snaží přivydělat studentky o prázdninách.

Pro odvážnější je tu možnost stát se finanční dominou. Toto „zaměstnání“ také obsluhuje určité formy fetišismu. Spočívá v tom, že klient, často úspěšný a bohatý muž, posílá svou výplatu domině, která mu z těchto peněz vyplácí kapesné. Pro méně odvážné je tu pak varianta stát se „najatým kamarádem“. Což umožňuje například stránka Rentafriend.com. Jedna slečna na ní nabízí, že za poplatek půjde třeba na bowling, do zoo nebo muzea. Můžete si také s platícími přáteli třeba volat nebo vést e-mailovou korespondenci. Jenže v tomto případě je asi namístě obezřetnost možných klientů. V české sekci je podezřele mnoho „přátel“ ze Žižkova a jeden „kamarád na pronájem“ se tam objevuje dokonce dvakrát, pokaždé je ale jinak starý. Internet opravdu poskytuje neomezené možnosti.

Ve svém románě Mstitel tvrdí král špionážních thrillerů Frederick Forsyth, že „pokud to není dostupné v New Yorku, nejspíš to neexistuje“. Není jisté, zda to stále platí pro americké megaměsto, dosadíme-li si však na jeho místo internet, je to pravda docela určitě.