„Člověk je jediný tvor na zemi, který neví, jak si postavit své obydlí,“ prohlašuje s oblibou Zdeněk Fránek (59), jeden z nejvýraznějších českých architektů dneška. Nekonformní vysokoškolský profesor si svůj věhlas získal díky výrazným stavbám, jež mnohdy vyvolávají bouřlivé diskuse. V posledních letech na sebe vzal také roli „ekologického aktivisty“, snažícího se ve svém oboru apelovat na šetrné zacházení s přírodními zdroji.

Pověstná ráznost

Na české architektonické scéně se jen zřídkakdy najde osobnost, která se nebojí veřejně vystoupit a kriticky zhodnotit dosavadní praxi svých kolegů. Výzva českým architektům, manifest o sedmi bodech, jejž ke konci minulého roku zveřejnil Zdeněk Fránek, má přesně takové parametry. Sdělení je jasné – přimět architekty a designéry k zamyšlení nad důsledky jejich práce v kontextu ochrany přírody. „Upřednostňujeme estetiku nad etikou a tento trend je třeba zvrátit,“ píše Fránek se svou pověstnou rázností. Kromě konkrétních kroků, kterých by se tvůrci vystavěného prostředí měli držet, jako je ohleduplné hospodaření s vodou a zelení, se čerstvý držitel ocenění Architekt roku 2020 pouští do ostré kritiky tuzemských stavovských organizací a stavebního establishmentu. Slepé dodržování norem a předpisů (například zateplování) totiž žádný pozitivní vývoj nezaručí. „Buďme nedůvěřiví k úředníkům i politikům, nemíní vážně dobré úmysly, které deklarují. Jde jim jen o posílení jejich byrokratického postavení. Dokud jim teče voda z kohoutku, neudělají nic pro napravení situace, i když tvrdí opak.“

Jak by mohla architektura podle těchto kritérií vypadat, ukázal Fránek svými realizacemi výzkumného centra a následně i svářečskou halou ve Slavkově u Brna pro českou firmu LIKO-S. Technické stavby zde jako huňatý kabát pokrývají vertikální zahrady, šetrný provoz zajišťuje třeba kořenová čistička odpadních vod nebo solární energie. Pouhé rostliny na fasádách rozhodně nevyřeší problémy světa a jejich laciné aplikování často hraničí s pouhým marketingem až populismem. U těchto Fránkových staveb ale řešení zelených fasád prokazatelně napomáhají tepelné izolaci a díky nim nefungují oproti ostatním halám na předměstích jako pouhé žhnoucí radiátory.

Hledat a propojovat

Pro celoživotní tvorbu Zdeňka Fránka už od založení jeho ateliéru Fránek Architects roku 1989 je příznačný silně umělecký přístup. Architektura je totiž ve Fránkových očích nezpochybnitelně umělecká disciplína, která musí vždy vznikat na základě nových myšlenek a experimentování. V mládí dokonce zvažoval kariéru malíře. Mnoho jeho návrhů působí spíš jako sochy než běžné stavby, zajímá ho plasticita objektů a její možnosti (výtvarné i technologické). Tomu napomáhá i Fránkova vášeň pro cestování po celém světě, kde se nebojí nasávat rozličné vlivy. Fránek zároveň patří mezi několik málo českých architektů, kteří se dokázali prosadit v zahraničí. Přednášel na univerzitách od Indie po Mexiko, v Chile navázal úzké vztahy se světově uznávaným architektem Smijanem Radićem, jehož následně „pracovně“ pozval do svých rodných Boskovic, kde sám Fránek zastává funkci městského architekta. Trubadúr české architektury, jak Fránka nazvala letošní porota ceny Architekt roku, prostě neustále hledá nové podněty, propojuje obory, inovuje a snaží se být otevřený všem podnětům.

Díky své aktivitě měl Zdeněk Fránek to štěstí, že se během své třicetileté kariéry dostal k neuvěřitelně pestré paletě projektů. Kromě rodinných a bytových domů realizoval také dvě modlitebny pro církev bratrskou (v Litomyšli a Černošicích), uměleckou galerii v Číně, památníky a umělecké instalace i výše zmíněné průmyslové stavby. Jeho nejznámější stavbu představuje Stezka v oblacích, pětapadesát metrů vysoká konstrukce ze dřeva a oceli stojící u obce Dolní Morava. V současné době Fránek připravuje další velké realizace u nás i v zahraničí, nejblíž k realizaci má kostel se zelenou střechou v Neratovicích. O další a další nové projekty z dílny Fránek Architects se rozhodně bát nemusíme.