Před druhým kolem prezidentské volby se vytváří ovzduší, v němž je pomalu zakázáno vést konfrontační kampaň. Část médií od soboty preventivně varuje, že tábor Miloše Zemana bude přicházet se špínou na Jiřího Drahoše. Včera to měl být inzerát v Denících Bohemia a deníku Právo, kde je vyzyvatel sloužícího prezidenta pod trochu jednodušším heslem „Stop imigrantům a Drahošovi“ napadán za své údajné názory na migrační politiku.

A proč by nemohl být? V srpnu 2015 – to ještě, pravda, nevěděl, že mu jednou bude vnuknut nápad vyplnit penzi prezidentskou funkcí – podepsal petici vědců, která v dané době byla pokusem okřiknout začínající diskusi o migrační krizi v české společnosti argumentem o údajném prudkém nárůstu xenofobních nálad v české společnosti a jež mj. obsahuje i větu: „Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.“ Můžeme to označit za naivní nebo taky za humánní postoj, ale těžko dnes můžeme vážně tvrdit, že pokud nějaký inzerát dává Drahoše do souvislosti s politikou otevřených hranic, je ten inzerát vylhaný.

Mě teď ale víc zajímá jiný případ preventivní ochrany kandidáta Drahoše před údajnými dezinformacemi, a to taky proto, že lépe ukáže, jak intelektuálně chabá je úroveň obou prezidentských kandidátů. Jde o údajnou dezinformaci, že Drahoš stál v čele České asociace Římského klubu. Nemalá část médií je pobouřena. Web Manipulátoři.cz z tohoto po internetu šířeného tvrzení vyrobil exemplární lež.

Pod vítězoslavným titulkem „Konspirační teoretici se střelili do vlastní nohy“ (je to mimochodem nejčtenější článek na stránkách Manipulátora) autor nejprve konstatoval, že informace o členství Jiřího Drahoše v Římském klubu je nedoložitelná, aby pak sám zmanipuloval svůj původní text a přepsal jej na méně kategorické tvrzení: není prokázáno, že by Drahoš byl stále členem, poslední zmínka pochází z roku 2008. (Ke smůle obránců prof. Drahoše – prof. Drahoš mezitím sám řekl, že ve vedení asociace působil v letech 2008 až 2010.) A i kdyby, na Římském klubu prý není nic špatného. Ovšem Miloš Zeman Československou asociaci Římského klubu v roce 1991 spoluzakládal (to má být ta trefa do vlastní nohy).

Mně zase přijde smutné, že si máme vybírat ze dvou kandidátů, kteří se k Římskému klubu hlásili dávno poté, co lidem s aspoň trochu kritickým myšlením mělo být jasné, že na něm je špatné úplně všechno.

Nejde o to, co dnes píší někteří konspirativněji založení jedinci, jako že se na neveřejných setkáních klubu snad vyvíjejí plány na světovládu. Navzdory důvěrnému charakteru svých rokování hrál Římský klub odjakživa otevřenou hru. Od svého založení v roce 1968 vydával v rozmezí několika, většinou pěti, let tzv. zprávy. Jeho význační členové se nikdy netajili názory, se kterými by v prezidentské volbě v žádném státu na světě kandidát neměl šanci vyhrát.

Zakladatelským textem klubu je jeho první zpráva, známá jako Meze růstu (1972). Z knihy se stal bestseller, ovšem vývoj ukázal, že to nebyla vědecká práce, ale významné dílo v žánru apokalyptické literatury. Meze růstu stály na jednoduché myšlence, že za stávajícího přibývání obyvatelstva na planetě a růstu spotřeby surovin dojdou zdroje a někdy mezi polovinou a poslední čtvrtinou 21. století (nejpozději do roku 2072, aby to vyšlo ke stým narozeninám knihy) postihne lidstvo kolaps, „náhlý a nekontrolovatelný úbytek populace i průmyslové kapacity“. Ropa například při business as usual měla dojít už v roce 1992, zemní plyn o rok později atd.

Je to statické myšlení, arogance obsluhy počítače, která věří, že její komputerové modely znají budoucnost. Je to pesimistická představa o moderních dějinách, podle níž hospodářský růst, jaký se na Západě podařilo nastartovat po druhé světové válce, planeta neunese. Z toho plyne, že s moderní průmyslovou společností je potřeba skoncovat.

Od Mezí růstu vedla přímá linka k boji proti globálnímu oteplování pod vlajkou OSN, dnes až k biopalivům, solárům, omezování žárovek, energetickým štítkům na domech, zakazování určitého typu vysavačů a podobně. Ale autory kanonických textů Římského klubu by naše dnešní snažení neuspokojilo.

Už dva roky po Mezích růstu vydal klub další zprávu, Lidstvo v bodu obratu (1974), a v ní perly jako: „Země má rakovinu a ta rakovina se jmenuje člověk.“ V roce 1993 vyšla pod hlavičkou klubu kniha První globální revoluce. Sepsali ji zakladatel klubu Alexander King a Bertrand Schneider: „Všeobecný nepřítel lidstva je člověk. Při hledání nového nepřítele, vůči němuž bychom se sjednotili, jsme přišli na znečištění, hrozbu globálního oteplování či nedostatku vody, hladomory a podobně. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy a dají se překonat jen změnou v přístupech a chování. Takže skutečným nepřítelem je lidstvo samotné.“ Na jiném místě: „Může to znít jako rouhání, ale demokracie už není způsobilá pro řešení úkolů, které před námi leží.“

A k této dávno zdiskreditované, implicitně nelidské, protidemokratické škole se po letech hlásí Jiří Drahoš, tuto školu sem v roce 1991 aktivně pomáhal uvádět Miloš Zeman. Je to důležitá okolnost už proto, že oba pánové využili ke vstupu do politiky zdání erudice – Zeman hned v roce 1989 pověst prognostika, který vidí dál než my, debilové, Drahoš jako by v roce 2018 přímo ztělesňoval naakumulované poznání Akademie věd ČR. Ve skutečnosti oba pánové byli a možná dodnes jsou vyznavači naprostého myšlenkového šrotu.