Střet zájmů premiéra Andreje Babiše, jehož Agrofert je největším tuzemským příjemcem eurodotací, už nejde přesvědčivě zpochybnit. Lze však pod koberec zamést všechny zprávy, které tento střet zájmů popisují. Mimořádnou zručnost v oboru prokazuje ministr zemědělství Miroslav Toman, který se může měřit s výkony sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře.

Do Česka dorazil finální audit, který potvrzuje premiérův střet zájmů také u zemědělských dotací. To napsala média na základě zprávy webu Neovlivní.cz. Audit do Prahy nedorazil, vlastně žádná finální verze neexistuje, opáčilo ministerstvo zemědělství. Přišly prý nějaké „podklady“, o těch však budou pražští a bruselští úředníci 28. ledna diskutovat a teprve na základě této diskuse finální audit vznikne.

Toman i jeho úředníci použili už zavedený model, který s menším úspěchem nasadili lidé z ministerstva pro místní rozvoj, když počátkem prosince 2019 reagovali na zprávu o finálním auditu u regionálních dotací, shodou okolností publikovanou rovněž na Neovlivní.cz. Ministryně Klára Dostálová také zpočátku tvrdila, že přišly nějaké papíry, nejde však o finální audit. Po pár dnech však musela připustit, že se o definitivní verdikt opravdu jedná, a debatu o obsahu bruselského dokumentu jen zdržela.

Proti tomu jsou Tomanovi lidé mimo vši pochybnost úspěšnější. Loni na jaře jim neutekla pracovní verze zemědělského auditu, také tentokrát zní jejich výmluva, proč není možné dokument zveřejnit, o poznání přesvědčivěji. Přitom lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že součástí „podkladů“ bude i návrh finální verze verdiktu o zemědělských dotacích, která premiérův střet zájmů potvrzuje. Ovšem ministr Toman má dostatečně nabito, aby jakoukoli debatu o dokumentech z Bruselu odmítl.

Jinými slovy, před očima veřejnosti se odehrává trapná hra na četníky a zloděje. Brusel vydává průběžně dokumenty o tom, že premiér je vinen. Novináři tyto dokumenty, případně jenom zprávy o tom, že existují, loví pomocí všech možných zdrojů. Představitelé českého státu pak důsledně, byť v rámci možností popírají, že zprávy existují. Může efektivně fungovat systém přerozdělování veřejných peněz, jehož kontrola probíhá popsaným způsobem? Neúcta k daňovým poplatníkům, kteří celou zábavu platí, je vskutku mimořádná.

Záhada plošných dotací

Tomanovi úředníci mají pravdu v jednom ohledu. Odeslání dokumentů z bruselského ředitelství DG Agri do Prahy je jedním z procesních kroků, kterými se postupně rozplétá střet zájmů Andreje Babiše, tentokrát v oboru zemědělství. Ovšem už předem je jisté, že střet zájmů existuje, protože ho dříve konstatovala právní služba Evropské komise a generální ředitelství DG Regio. Na přesný verdikt ve věci zemědělství se čeká z jiných důvodů. V kritickém období po devátém únoru 2017 uzavřel Agrofert s platební agenturou SZIF smlouvy o dotacích na projekty různých drůbežáren a masokombinátů v hodnotě okolo 600 milionů korun. Jakou část z toho může Česko Agrofertu proplatit a jakou část naopak bude nutné do Bruselu vrátit?

Kromě toho musí audit odpovědět na kruciální otázku. Zemědělská podpora z Bruselu tvoří největší dotační proud do holdingu, který Babiš ovládá. Necelou čtvrtinu tvoří projekty typu masokombinátů a více než tři čtvrtiny z toho jsou tzv. nárokové dotace, tedy platby na obdělávanou půdu a na hospodářská zvířata, které jsou plošně určeny všem zemědělcům. Může je čerpat podnik, který ovládá Babiš, tedy premiér vlády členského státu EU? Z věcného pohledu to dává ještě menší smysl než při dotacích na projekty. O projektu rozhoduje komise více či méně objektivních úředníků, kteří musí své rozhodnutí zdůvodnit, pravidla pro přímé platby stanoví ministr zemědělství a schvaluje vláda. Pokud vláda například schválí mimořádnou plošnou dotaci na produkci vepřového masa, jak se stalo v roce 2016, pak ji přirozeně nejvíc čerpá hlavní producent, kterým je Agrofert.

Bylo by od ministra Tomana a jeho lidí pěkné, kdyby nechali debaty o tom, v jaké formě zpráva z Bruselu přišla, a místo toho vysvětlili, jaký verdikt k popsaným otázkám obsahuje. Ovšem požadavek shora zní „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ a nikdo z úředníků se mu neodváží zpronevěřit.