Stát ničí životy dětí a jejich rodičů

Stát ničí životy dětí a jejich rodičů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Co nevidět budou přijímací zkoušky na střední školy, téměř sto tisíc dětí se bude ucházet o přijetí k dalšímu studiu. Necelých dvacet tisíc dětí ve věku jedenácti let bude usilovat, aby se dostalo na osmileté gymnázium. Ony a jejich rodiče završí peklo, které pro ně často začíná rok před samotnými zkouškami. Proces přijímacího řízení a současná situace kolem osmiletých gymnázií zmutovaly ve zvrhlé monstrum, které škodí dětem, samotnému systému vzdělávání a v konečných důsledcích celé společnosti.

Prakticky neexistuje dítě, které by se na takové gymnázium dostalo bez další, často náročné přípravy. Samozřejmě najdeme pár škol pro extrémně nadané děti a několik desítek, možná stovek se jich na osmileté gymnázium dostane jen s výbavou ze základní školy. Všichni ostatní, tedy děti, jejichž osobnostní vývoj je na samotném počátku, a také rodiče procházejí několikaměsíčním martyriem zkoušek nanečisto a procesem doučování. To se v lepším případě zajišťuje svépomocí při rozdělení na: otec drtí s nebohým děckem matiku a počítá, kolik nohou je na dvorku, když jsou tam slepice, kachny, králíci, jeden beznohý pes, chromá sýkorka a na hnoji ležící hospodář, matka zase vybrušuje češtinu, procvičuje přechodníky a různé mluvnické libůstky, se kterými se člověk v životě potká právě jen u zkoušek. O skutečných schopnostech, potenciálu osobnosti dítěte to říká samozřejmě pramálo. Neřeším ani tak byznys, který se v souvislosti s přípravou na osmiletá gymnázia rozjel, externí doučování, nákup Scio cvičebnic, poplatky za zkoušky nanečisto. Když je ale na jeho vrcholu psychologická příprava dětí pro zvládání stresu, není něco v pořádku. Významné procento (hovoří se až o 30) talentovaných dětí zkoušky nezvládne, protože se u nich zhroutí. Samozřejmě lze zvyšující se počet osmiletých gymnázií a rostoucí společenský tlak, který vyvěrá z přesvědčení, že dítěti zajistí spokojený život právě jen toto vzdělání, ignorovat a nenechat se zblbnout. Extrémní je situace v Praze, kde se na taková gymnázia hlásí 30 % dětí z pátých tříd, a dostane se jen 16 %, na celostátní úrovni je to jen 20 % dětských uchazečů, z nichž se dostane 10 %.

Obludný systém přijímacích zkoušek a osmiletých gymnázií nedopadá jen na rodiny, ale také logicky snižuje úroveň základních škol, ze kterých odcházejí nejlepší děti. Vedle nabývání vědomostí – a sám určitě nejsem zastánce žádných soft skills, školy hrou a jiných extrémních systémů, které rezignují na předávání elementárních vědomostí a patřičného kontextu – je pro každou generaci důležité, aby získávala i sociální schopnosti. Děti by měly být konfrontovány s jinými dětmi z jiných sociálních skupin, s dětmi s různým typem schopností, ale i slabostí. Všechny nakonec v životě najdou uplatnění. Kastace a vytváření elitářských skupin v tak raném věku vede k neschopnosti komunikovat, ale i k neschopnosti koexistovat v rámci sociální a vzdělanostní skupiny lidí. Kdyby ty děti raději nechali být, umožnili jim trochu víc dozrát a začali je rozdělovat až v pozdějším věku, bylo by to lepší pro ně, pro školy i pro společnost. Jiný úhel pohledu na problém vzdělávání najdete v titulním tématu aktuálního vydání.

6. března 2019