Ještě pořád neskončilo to povolební mezidobí, v němž je jasné, že se něco mění, cosi starého skončilo, že začíná nějaká nová realita. To nové je ale zatím jenom spíš tušené, ještě se nestihlo projevit skutečně naplno. Už se ale ozývá. Třeba ústy pana Vondráčka, čerstvě zvoleného předsedy Poslanecké sněmovny.

Ten se v Otázkách Václava Moravce zamyslel nad otázkou vydání svého stranického šéfa Andreje Babiše a místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo. A jsa státníkem nováčkem, zamyslel se státnicky. A státník se pozná taky podle toho, že zájem vlasti klade nad všechno ostatní. Pan Vondráček tudíž řekl, že vydání Andreje Babiše je třeba zvážit, protože se ten člověk velmi pravděpodobně stane premiérem a mít trestně stíhaného premiéra, to by vlasti dobře nedělalo. Zřejmě by podle pana Vondráčka byla zesláblá, což je docela riskantní v tomhle ročním období, kdy rýmička řádí jak utržená ze řetězu. Nevydání Andreje Babiše ve Vondráčkově podání zní jako výzva k odpovědnosti – tak rádi bychom stíhali a vydávali, pověst očišťovali, bohužel si to ale nemůžeme dovolit –, přece jenom z něj bude premiér, nedělalo by to dobře, v cizině by si třeba mohli něco ošklivého pomyslet a vůbec.

Opoziční politici právem poukazovali na skandálnost toho vyjádření, které skutečně je popřením principů právního státu, rovnosti před zákonem. Ten český právní stát nebyl vždycky nejjistější v kramflecích, ale tvrdí-li vysoký ústavní činitel otevřeně, že by se v rozhodování o trestněprávních věcech mělo přihlížet k tomu, jakou funkci stíhaný člověk má či v budoucnu mít může, je to jaksi „jiná liga“. Je to pobuřující.

Jistě, pan Vondráček to má těžké. Protože veletoč ANO v otázce přístupu k poslanecké imunitě se vysvětluje dost obtížně, pokud jeden nechce ztratit tvář. Vyšší míra kreativity je prostě nutná. Nebo vlastně… Je vůbec? Není to ve skutečnosti tak, že pan Vondráček se může před kamerou vykrucovat sebenejapnějším, sebeskandálnějším způsobem, a nakonec to bude jedno? Protože ti, komu vadí takové výroky a především uvažování, které za nimi je, toho moc nezmůžou. A představitelé přicházející politické garnitury si už nějakou dobu mohou být jisti, že jim projde všechno. 

Slova předsedy sněmovny jsou výrazem cynismu, pohrdání právem. A také ilustrací úrovně, intelektuální i jiné, lidí, kteří ty přicházející nové pořádky budou uvádět v život. Skutečně netřeba si idealizovat standardy politických garnitur minulých časů. Ale hnutí jako ANO a SPD, koncipovaná jako „servisní organizace“ sloužící ambicím jednoho člověka, přitahují určitý typ osobnosti. Na prostudování toho typu teď budeme mít dost času. Stupidita i servilita pokvetou stem květů. Uklidňovat se v úzkém kroužku stejně smýšlejících sdíleným výsměchem a pobouřením nebude stačit.