Nejhorší tiskovou konferencí v dějinách musí být ta z 8. července. Americký prezident Joe Biden na ní odpovídá na otázky novinářů ohledně plánovaného stažení z Afghánistánu. „Je převzetí Afghánistánu Tálibánem nyní nevyhnutelné?“ zeptal se jeden novinář. „Ne, není. Afghánistán má 300 tisíc vojáků, kteří se svou výzbrojí mohou rovnat jakékoliv armádě na světě, a mají letectvo. Proti nim je 75 tisíc tálibánců. Není to nevyhnutelné,“ odpověděl Biden.

K otázce, zda je pravda, že zpravodajské služby došly k závěru, že bez americké pomoci afghánská vláda zkolabuje, řekl, že to pravda není. Pak se reportérka Bidena zeptala, jestli vidí nějaké paralely mezi tím, co se stalo ve Vietnamu, a dneškem. „Žádné. Nula. Tam byly celé brigády, které prorazily brány našeho velvyslanectví. Tálibán není severovietnamská armáda, nejsou zdaleka porovnatelné. Za žádných okolností neuvidíte, jak vrtulníky vyzdvihávají lidi ze střechy velvyslanectví Spojených států v Afghánistánu.“ Nakonec to Biden zakončil prohlášením: „Je velmi nepravděpodobné, že Tálibán všechno zabere a bude mu patřit celá země.“

O měsíc a kus poté celý svět sleduje, jak vrtulníky vozí zaměstnance americké ambasády na letiště, odkud budou evakuováni. V podstatě celý Afghánistán je pod kontrolou Tálibánu. Jeho bojovníci jsou na předměstích Kábulu. Afghánský prezident Ašraf Ghaní podle všeho utekl ze země. Po internetu kolují hlavně zoufalé žádosti o pomoc afghánských dívek a žen, které se bojí o svoji budoucnost, že nedostudují, že budou donuceny „vdát se“ za táliby. Mluvčí hnutí ujišťuje, že život pod Tálibánem nebude barbarský. Ženy budou moci samy na ulici a kamenovat se bude jen po soudním rozsudku.

I pokud odhlédneme od individuálních tragédií, jedná se o katastrofu prvního řádu. Obhájci Bidenova kroku používají v podstatě dva argumenty. První je, že válka trvá již dvacet let a někdy se odejít muselo. Není to pěkné, ale zřejmě nevyhnutelné. Za druhé rozhodnutí o odchodu z Afghánistánu učinil Donald Trump, Biden tak pouze naplňuje dohodu s Tálibánem.

Jenže Biden mohl dohodu kdykoliv zrušit. Nebo mohl stažení naplánovat tak, aby šlo o spořádané předání úkolů. Místo toho se americká armáda v podstatě ze dne na den sebrala a odešla. V případě základny Bagrám se tak stalo doslovně. Američtí vojáci odletěli uprostřed noci bez toho, že by to řekli novému veliteli. Navíc Američané nestáhli pouze vojáky, ale také leteckou podporu, své zpravodajce a kontraktory, kteří se starali o techniku.

Lze se dočíst o vysoké kvalitě afghánských speciálních sil. Ty však byly zvyklé dostávat informace od Američanů a mít jejich leteckou podporu. Slavné afghánské letectvo bez zahraničních kontraktorů není ani ve stavu, aby mohlo vzlétnout.

Řadové vojsko je evidentně v rozkladu. Nikdo netuší, jak je doopravdy velké. Bývalý šéf českého rekonstrukčního týmu v Lógaru Matyáš Zrno v Salonu Týdeníku Echo zmiňoval, že se jim nikdy nepodařilo zjistit, kolik má přidělený oddíl afghánské armády vlastně členů. Jednak velitelé měli tendenci nahlašovat větší počty než ve skutečnosti a žold těchto fiktivních vojáků si pak strkat do kapsy. Za druhé občas afghánští vojáci prostě odešli domů. To potvrzuje i zpráva zvláštního generálního inspektora pro afghánskou rekonstrukci. Ta si stěžuje na všeobecnou korupci, nízkou morálku a neexistující vojáky a policisty. Portugalský politolog Bruno Maçães, který se vrátil z Kábulu teprve před pár dny, uvádí, že oficiální počet policistů v Kandaháru byl 13 tisíc. V reálu jich bylo pouze 900. Číslo 300 tisíc je tak zřejmě z říše snů.

Demoralizovaná afghánská armáda prostě odmítla bojovat. Někteří utekli do Íránu, kde tamějšímu režimu odevzdali drahocennou americkou techniku. Tu, kterou nepřevzal Teherán, si vzal Tálibán. Na sociálních sítích je možné narazit na fotky tálibánců obdivujících nově získaná americká vozidla Humvee a další. Tálibán se také chová chytře. Řadové vojáky, kteří složí zbraně, prostě nechává odejít domů. Pro morálku to musí být zdrcující.

Je jisté, že kolaps Afghánistánu může mít dalekosáhlé důsledky. Jedním z nich může být další migrační vlna do Evropy. Již v roce 2015 bylo mezi uprchlíky víc než 20 % Afghánců. Navíc náhlé mocenské vakuum v místě, kde se stýkají zájmy Číny, Ruska, Pákistánu a Indie, není v geopolitice dobrá věc.

Pak jsou tu teroristé. Tálibán se zavázal, že nenechá al-Káidu znovu se uhnízdit v Afghánistánu. I pokud své slovo dodrží, a je pravda, že Afghánci Araby nemají příliš v lásce, tak se na svobodě nejspíše ocitnou minimálně tisícovky islamistů. Když Tálibán obsadil již zmíněnou základnu Bagrám, osvobodil 5 tisíc vězňů, mezi nimi i příslušníky Islámského státu. Těm nic nebrání vyrazit do Evropy.

Nakonec je tu americká prestiž a důvěryhodnost. Spojené státy nechaly spojenecké Afghánce svému osudu. Na poslední chvíli se organizuje záchrana tlumočníků a dalších pomocníků. Nejmocnější armáda světa prchá před bandou vousáčů s kalašnikovy. Mluvčí Bílého domu Jen Psakiová prohlásila, že „Tálibán musí také posoudit, jakou roli chce hrát v mezinárodním společenství“, jako kdyby v Kábulu nastupovala lehce kontroverzní vláda. Mezitím se objevují zprávy, že kábulské letiště, které mělo být bezpečným útočištěm pod ochranou USA, je pod palbou a situace se zhoršuje. Američané pro podobné situace mají termín „shitshow“.

Peking to celé musí sledovat se zaujetím a pomalu plánovat invazi na Tchaj-wan. Pokud je takový chaos nový americký standard, vítězství má jisté.