Před 100 lety, 5. září 1918, přijala z bolševiků složená Rada lidových komisařů v Rusku usnesení o takzvaném rudém teroru. Brutální kampaň věznění a poprav v období rudého teroru připravila podle odhadů historiků v letech 1918 až 1924 o život 200 000 až půl milionu lidí. Ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Leninem již v listopadu 1917 svrhli prozatímní vládu a nastolili moc sovětů při události později pojmenované Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR).

Po podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918 bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění poté, co v něm nezískali většinu. Znárodnili půdu a velké podniky, v bankách omezili soukromé aktivity a pomocí rudého teroru se začali vypořádávat s opozicí.

Formální záminkou byl atentát eserky (představitelky strany sociálních revolucionářů) Fanny Kaplanové na Lenina 30. srpna 1918. Vůdce bolševiků byl střelbou z pistole Kaplanové zasažen do klíční kosti a z části i do plic. Podle některých současných historiků ale mohl být atentát i fingovaný vzhledem k rozdílům mezi oficiální verzí a úředními dokumenty. Kaplanová byla jen o pár dní později popravena. Kromě pokusu o atentát na Lenina také došlo k vraždám významných bolševických politiků V. Volodarského a Mojseje Urického.

„Veliké množství rukojmí musí být zajato mezi buržoazií a důstojnictvem. Při sebemenším odporu je třeba se uchýlit k masovým popravám… Nesmí se tolerovat žádná slabost, žádné váhání při zavádění masových terorů,“ stálo v dopise, který zaslal lidový komisař vnitra všem sovětům. Hlavním vykonavatelem rudého teroru se stala Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, známá pod zkratkou Čeka, která byla zřízena krátce po bolševické revoluci, v prosinci 1917. V jejím čele stanul blízký spolupracovník Lenina Felix Dzeržinskij.

„Jestliže nemůžeme zastřelit bělogvardějského sabotéra, jaká je potom velká revoluce,“ obhajoval Lenin znovunastolení trestů smrti a popravy bez soudu. Vedle zatýkání podezřelých osob Čeka vedla i soudní tribunály, jež vynášely rozsudky, a v neposlední řadě spravovala tábory, kam byli odsouzení posíláni. Již v den vyhlášení rudého teroru bylo popraveno devět set rukojmí z vězení petrohradské čeky.

Leninovi bolševici se v době rudého teroru museli zároveň potýkat právě s tzv. „bělogvardějci“, tedy Bílou armádou – jednotkami bojujícími proti komunismu, jejichž cílem bylo znovunastolení císařství. Uvádí se, že v rámci Ruské občanské války zemřelo až 800 tisíc bělogvardějců a až 950 tisíc bolševických příslušníků. Kromě toho měla válka za důsledek také hladomor, jemuž padlo za oběť až 5 milionů civilistů.