Hledět kupředu s úctou k minulosti. To bylo jedno z kréd bezesporu nejvlivnějšího a nejslavnějšího českého architekta (minimálně druhé poloviny) dvacátého století. Skoro dvanáct let po úmrtí Jana Kaplického (1937–2009) nyní vychází první monografie vykreslující barevný obraz komplikované osobnosti, pro niž byla možnost svobodné tvůrčí činnosti vším.

„Byl to ten největší pesimista, jakého jsem znal. Měl však tu nejdynamičtější vizi budoucnosti,“ prohlašuje v nové knize o svém kolegovi slavný britský architekt Richard Rogers. Ať už jde o povahu, dílo, nebo význam Jana Kaplického, ve všech oblastech jeho života narážíme na určitou ambivalenci, kvůli které k němu většina lidí zaujímá vyhraněné a často vyhrocené postoje. Někteří v něm vidí génia, jiní zase egocentrického maniaka. Kaplického návrhy společnost i odborníky rozdělovaly, jeho svéráznou a mnohovrstevnatou osobnost ale mnohdy nedokázali pochopit ani jeho nejbližší. Obsáhlá a graficky mimořádně velkorysá monografie Ivana Margolia Jan Kaplický: pro budoucnost a pro krásu tuto rozpolcenost jasně reflektuje.

Ze zákulisí

Margolius se s Kaplickým seznámil v Londýně, kde po emigraci v 60. letech oba působili jako architekti a časem navázali úzké přátelství. Margolius mohl zblízka pozorovat rozjíždějící se kariéru svého o deset let staršího kolegy s jeho osobními i profesní úspěchy a krizemi. Na monografii začal pracovat nedlouho po náhlém úmrtí Kaplického. Nejde o architektův akademický životopis ani o ryze odbornou analýzu tvorby. Čtenáři se snaží poskytnout portrét nekonformního člověka, pečlivě analyzuje jeho rodinné zázemí, kulturní a společenské klima, které Kaplického formovalo (a které Margolius důvěrně zná), i období jeho největší slávy od devadesátých let, kdy realizoval svá zásadní díla.

Monografie je pojata jako mozaika postřehů, komentářů a vzpomínek lidí z okolí Kaplického, které Margolius svými delšími texty zasazuje do souvislostí. Díky jeho osobním kontaktům a přehledu o londýnské architektonické scéně se v knize kromě vzpomínek lidí z jeho okolí objevují také vzpomínky i texty věhlasných anglických architektů a dnes již legend oboru. Nechybějí ani rozhovory s klienty a majiteli domů z dílny nebývale progresivní kanceláře Future Systems, kterou Kaplický na konci sedmdesátých let se svým kolegou Davidem Nixonem založil. Na stránkách publikace plné Kaplického brilantních ručních kreseb a koláží se dozvídáme (odborné i pikantní) detaily o pečlivě organizovaném životě vnímavého architekta, kterého si lidé pamatují jako charismatického, kreativního a v osobním životě nepraktického člověka se sklony k melancholii až depresím, jenž po celý život tvrdě pracoval na neustálém rozvíjení svého obrovského talentu.

Excentrický génius

Margolius věnuje prostor také stinným stránkám osobnosti Jana Kaplického, zvláště jeho popudlivosti a sebevztažnosti. „Být Kaplického přítel bylo složité, kritiku nepřijímal vlídně a vždy ji proti vám otočil. Nemohli jste být nestranní, buď vás vnímal jako někoho, kdo jej plně podporuje, nebo byl s přátelstvím konec,“ svěřuje se v knize Jan Margolius. Svou nekompromisností a neústupností při prosazování vlastních řešení byl Kaplický znám už v mládí. Vždy také miloval pozornost – médií i přátel.

Velký prostor dostává pochopitelně také kauza kolem zpackané soutěže na budovu Národní knihovny v Praze, která Kaplického obrovsky vyčerpávala a nešťastně poznamenala jeho poslední roky života. U nás neúspěšně usiloval také o realizaci mnohých dalších svých návrhů, jeho jedinou tuzemskou stavbou zůstává nenápadný malý domek v pražském Bráníku, který navrhl ještě před emigrací. Kaplický se svým studiem Future Systems ostatně realizoval jen nepatrný zlomek všech svých projektů, navzdory tomu ale získal celosvětový věhlas coby neofuturistický architekt, který zásadně ovlivnil mnoho svých komerčně úspěšnějších kolegů a vybudoval si významné místo v dějinách architektury.