Nová kniha maďarské umělkyně bere čtenáře na tajnou prohlídku bytů, které patří k těm nejdražším na světě, a poodhaluje elitní prostředí newyorského trhu s nemovitostmi.

Infiltrace

Víc než přípravu na umělecký projekt to připomíná plánování špionážní mise. Andi Schmied nesměla podcenit žádný detail, protože jinak by hrozil krach celé akce. Namísto křestního jména začala používat své druhé rodné jméno a pro své nové alter ego vymyslela snadno uvěřitelný životní příběh: se svým bohatým manželem se z pracovních důvodů stěhuje do New Yorku, a pro rodinu proto intenzivně hledá byt. Rozpočet? Do pětasedmdesáti tisíc dolarů měsíčně, v případě koupě desítky milionů dolarů – jde tedy o to nejexkluzivnější „zboží“ na trhu.

K této drzé a podlé taktice se vystudovaná architektka uchýlila z jednoho prostého důvodu – aby mohla na vlastní kůži zažít a zároveň zdokumentovat ty nejlepší výhledy na ikonické panoráma Manhattanu, které jsou výsostně soukromým privilegiem jen úzké skupiny lidí. Veřejnost se totiž musí spokojit pouze se čtyřmi místy, odkud se lze z výšky rozhlédnout po hlavní metropoli světa. Obsahový základ obrazově bohaté publikace Private Views: A High-rise Panorama of Manhattan (Soukromé výhledy: Výškové panorama Manhattanu), kterou v angličtině vydala pražská Galerie VI PER, představují celostránkové fotografie luxusních rezidencí a útržky přepsaných rozhovorů, které Andi Schmied během prohlídek vedla s realitními agenty. Díky tomu se dovídáme o přesvědčovacích technikách a marketingových tricích, které mají zájemce „zlomit“ ke koupi, a také trochu o práci těchto agentů, kteří díky několikaprocentním provizím z prodejů vydělávají i miliony dolarů ročně, takže si mohou dovolit podobnou životní úroveň jako jejich klienti.

Bydlet tu nebudu

K boomu výstavby ultraluxusních rezidenčních mrakodrapů na Manhattanu došlo po globální finanční krizi z roku 2008, která přinesla na tento trh také několik nových trendů. Dřív bylo zvykem, že si takové byty upravovali na míru až jejich noví majitelé, dnes už se ale v mnohem větší míře prodávají kompletně zařízené, aby bylo možné v nich začít ihned bydlet. Pravý důvod je ale jinde – ve většině případů v nich totiž nikdo nebydlí. Plné zařízení a vybavení rezidencí pouze ulehčuje práci investorům, kteří pořízení takového bytu berou jen jako uložení (a případně zhodnocení) svých financí. Podle odhadů totiž v současnosti šedesát procent nově prodaných bytů v lukrativních výškových budovách slouží jen jako investice a nikdo v nich ve skutečnosti nebydlí. Zůstávají tudíž po celý rok prázdné stejně jako bazény, fitness centra nebo třeba golfové simulátory a další služby, které nesmějí v žádné takové stavbě chybět.

Možná až překvapivě velkou marketingovou váhu má při obchodování s tímto typem nemovitostí renomé architektů stojících za jejich projekty. Nejlépe je to vidět u nepřehlédnutelné blyštivé budovy s kovovou fasádou New York by Gehry, která jako jediná nese jméno svého autora. Když uprostřed výstavby rezidenční stavby u slavného visutého parku High Line náhle zemřela její autorka Zaha Hadid, byla to z tohoto pohledu „jedinečná příležitost“ bydlet v posledním díle nejslavnější architektky všech dob: největší penthouse se tady nabízel za padesát milionů dolarů – kvůli nezájmu ale jeho cena později spadla na polovinu. Výškové rezidenční stavby z posledních let se nicméně zpravidla liší pouze v exteriéru, interiér totiž v drtivé většině případů sází na obecný vkus zájemců, takže prakticky v každém bytě najdeme velký obývací prostor s kuchyní z mramoru, okna sahající od podlahy ke stropu, dubové podlahy a pochopitelně solitérní vanu stojící před prosklenou stěnou.

Velkou přidanou hodnotou knihy jsou doprovodné informační texty a eseje mezinárodních historiků, architektů či sociologů zaměřující se na různé aspekty prémiových newyorských realit – populární téma známé z amerických televizních pořadů a videí agentů na YouTube tak publikace představuje neotřele kritickým způsobem.