Americký prezident Donald Trump na Twitteru naznačil, že by podle něj bylo dobré odložit prezidentské volby, které se podle ústavy mají konat v listopadu. Velká věc – nebo by to tak alespoň mohlo vypadat. Prezident argumentuje tím, že volba poštou, jejíž široké využití se dá kvůli koronaviru čekat, je naprosto nedůvěryhodná, letošní volby by se kvůli ní staly těmi „nejméně důvěryhodnými volbami v historii“.

Trumpova kritika poštovní volby je dlouhodobá a především emotivní – prezidentovy teorie o jejím zneužívání fakta nepotvrzují. Je docela možné, že jeho slova o odkladu voleb byla jenom nepromyšlené plácání, Trump ho na sociálních sítích taky s chutí provozuje (kdyby mu někdo sebral mobilní telefon, prokázal by Americe i světu velkou službu). Dalo by se v něm vidět i naplňování jakéhosi strategického záměru.

Jeho smyslem by těžko mohlo být odložení voleb – to by podle ústavy musel schválit Kongres, což prezident jistě nemusí vědět, třeba má ale pro tento případ ve svém okolí někoho dospělého, kdo by mu to byl schopen vyložit. Dá se ale počítat i s tou možností, že prezident si je dobře vědom toho, že odložení voleb dosáhnout nemůže, a ani s tím nepočítá. Vyvolávání strašáka neregulérnosti voleb mu pomůže mobilizovat jeho voličskou základnu, přesvědčit ji, že v těchhle volbách jde o všechno. Stejně tak může být zpochybňování regulérnosti voleb jakousi Trumpovou ústupovou strategií pro případ prohry, která se v tomto okamžiku zdá pravděpodobná (to jistě neznamená, že by se voličské preference ještě nemohly dramaticky změnit).

Když bude Trumpův elektorát připraven přijmout tvrzení, že volby byly zfalšované, bude po ruce snadné a explozivní vysvětlení té případné prohry. A navíc to může Trumpovi zajistit nějaký způsob politického přežití – nebude poraženým kandidátem, který v americké politice po volbách fakticky končí – alespoň coby vůdčí postava. Stane se kandidátem okradeným, který může svůj tábor vést do vzpoury proti tomu bezpráví. Bylo by to konzistentní s prezidentovou dlouhodobou strategií – to je posilovat rozdělení americké společnosti za každou cenu.

A je pravda, že prezident má pro to ideálního partnera – poblázněnou americkou aktivistickou levici, s níž žije v nebezpečné symbióze, jakémsi partnerství averze, ve kterém se obě strany navzájem posilují a povzbuzují, pohánějí k čím dál absurdnějším krajnostem, k čím dál větší animozitě. Rok pro Ameriku nebyl vůbec dobrý, pokud se bude dál roztáčet ta spirála nevraživosti a nepřátelství, která už dávno není uzavřená do politické sféry, ale projevuje se destruktivně i mezi lidmi, může letošek přinést ještě další vážné průšvihy. Dokonce i takové, jež by dříve byly nemyslitelné a jejichž dopad by byl cítit i daleko za americkou hranicí.