Ohaři na Trumpově ruské stopě téměř nic nevyčmuchali

Mýdlová opera o Trumpovi i Rusku

Ohaři na Trumpově ruské stopě téměř nic nevyčmuchali
Mýdlová opera o Trumpovi i Rusku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pomalu končí první rok Donalda Trumpa v Bílém domě a bez nadsázky můžeme napsat, že byl ve znamení tzv. ruské stopy. Demokrati a média, po nich FBI, po ní speciální vyšetřovatel ustavený ministrem spravedlnosti, ti všichni se v roce 2017 soustředili na hypotézu, že Kreml ovlivnil výsledek prezidentských voleb z listopadu 2016 a že Trumpův tým s Kremlem v kampani na jeho podvratné činnosti spolupracoval. Podle měření společnosti Pew Research Center této domněnce více či méně věří 59 procent Američanů.

Z masmédií, amerických, evropských, taky českých, by divák získal dojem, že speciální vyšetřovatel ruské stopy Robert Mueller Trumpovi vážně zatápí. Politicky to asi bude pravda – Trump má velmi špatné preference, naposledy 36 procent podpory. Věcně vzato ale nezbývá než konstatovat, že zatím ohaři, kteří jdou po Trumpově ruské stopě, nemají v ruce nic. Čas na bilanci, která by se měla pokusit o nastolení střízlivosti.

Guccifer Gucciferovič, nebo whistleblower? 

Něco málo se ví jistě. V červnu 2016 demokraté oznámili, že počítačová komunikace Demokratického národního výboru (DNC) a souběžně i šéfa prezidentské kampaně Clintonové Johna Podesty byla napadena hackery. Ukradené maily, které kompromitovaly Hillary Clintonovou, posléze zveřejňoval Julian Assange na WikiLeaks. Americké tajné služby – a tady už opouštíme zónu jistoty – došly k závěru, že na WikiLeaks se citlivé e-maily dostaly oklikou přes Rusko. Tento zpravodajský odhad slouží od té doby jako podstavec pro celý příběh o rusko-trumpovské konspiraci k ovlivnění voleb.

Americká zpravodajská komunita se jakýmsi konsenzem v zimě 2016/17 roku usnesla, že „s vysokou jistotou“ hackery u demokratů byli Rusové. Nějaké důkazy jsou zpravodajci dodnes nejen veřejnosti, ale i příslušným výborům amerického Kongresu dlužni, což je v mediální přítomnosti, kde na veřejnost něco ze služeb uniká v podstatě denně, něco pozoruhodného.

O mainstreamové teorii mezitím vznikly jisté pochybnosti. Krádež s přibalenou ruskou stopou demokrati zveřejnili až poté, co Assange oznámil, že disponuje interními maily Clintonové a že je začne zveřejňovat.

VIPS si říká skupina zpravodajců ve výslužbě (Veteran Intelligence Professionals for Sanity), která vznikla v roce 2003 na protest vůči závěrům tajných služeb, jimiž USA odůvodnily svou katastrofální invazi v Iráku. Proti konsenzu byla tehdy a je i teď. Například si objednala analýzu jednoho vzorku, kterou zveřejnila a z níž plyne, že 5. července 2016 stahoval data neznámý hacker nazývající se Guccifer.2.0 ze serveru DNC rychlostí 180 MB za sekundu, což je na dálku prakticky nemožné, ale kupodivu by zhruba takovou rychlost vyvinul počítač, kdyby do něj na místě někdo vsunul flešku. Tedy že to zřejmě nebyl žádný Voloďa od počítače v centrále FSB, že to spíš mohl být „zrádce“ zevnitř Demokratické strany, třeba stoupenec Bernieho Sanderse, proti němuž v primárkách Hillary Clintonové pomáhal stranický aparát, teoreticky neutrální těleso. Různé další argumenty skupiny VIPS zájemce rychle najde na internetu, ale málokdy proniknou do médií hlavního proudu. Čest výjimkám, jako je agentura Bloomberg.

Zadruhé se přehlíží, že svůj závěr (hackovali Rusové!) začala FBI stavět na posudku soukromé firmy CrowdStrike, která pro demokraty měla zajišťovat kyberbezpečnost. Ačkoliv to působí neuvěřitelně, FBI sama u demokratů na jejich serveru po nahlášeném trestném činu, kde existovalo podezření na hlavního zahraničněpolitického konkurenta, žádné vlastní forenzní šetření neuskutečnila. Takže věrohodnost základního narativu, z něhož se na ose volby 2016–Trump–Rusko odvíjí všechno ostatní, závisí do značné míry na naší ochotě věřit politické organizaci, která si líže rány a jež od 9. 11. 2016 hledá někoho, kdo jí ukradl vítězství.

Pomalu končí první rok Donalda Trumpa v Bílém domě a bez nadsázky můžeme napsat, že byl ve znamení tzv. ruské stopy - Foto: Reuters

Moskva–Londýn 

Druhá dějová linka se pojí se jménem bývalého agenta britské MI6 Christophera Steela. Letos v lednu vyšla najevo existence složky, kterou tento bývalý šéf ruského referátu v britské rozvědce MI6 sepsal na objednávku Trumpových nepřátel. Steela si od podzimu 2015 platila privátní novinářsko-detektivní firma Fusion GPS. U té si zase „opoziční výzkum“, tedy hledání kompromateriálů na Trumpa, objednal nejprve malý konzervativní časopis, a když republikánští protivníci po Trumpově vítězství v primárkách ztratili motivaci, převzal jejich opoziční výzkum volební štáb Hillary Clintonové. S příchodem demokratů nastává obrat pozornosti k Trumpově ruským konexím, teď Fusion GPS najímá exrozvědčíka Steela.

Steele došel jednak k závěru, který demokraté sami od hacknutí svých mailů tak pěstovali – totiž že Kreml pomáhal Trumpově týmu v kampani. Jednak podal zprávu o složce, kterou sice sám Steele nikdy neviděl, ale kterou prý viděly jeho ruské zdroje, kam podle Steelova tvrzení patří i vysocí úředníci Kremlu. Má to být složka kompromatů na Trumpa v kremelských sejfech. Zprávu britský zpravodajec vyskládal řadou pikantních detailů včetně zmínky o Trumpově byznys návštěvě Moskvy z roku 2010, o návštěvě moskevských prostitutek u něj na hotelu nebo o tom, že Trumpův advokát se v Praze sešel s Putinovými emisary, aby domluvili způsob, jímž Trump za kompromitující informace na Clintonovou zaplatí.

Ta poslední informace praskla pod náporem ověřování první, advokát Michael Cohen v Praze vůbec nebyl, což potvrdily i české úřady. Dodnes ze Steelova materiálu není potvrzeno nic důležitého a vyvráceno je leccos. A i z toho, co vyvrátit z povahy věci nelze, je nemalá část prostě směšná už na první pohled. Podle Steela měla například složku na Trumpa vlastnit nikoliv tajná služba FSB, nýbrž – a teď se držte – Putinův mluvčí Dmitrij Peskov.

Sídlo MI6 v Londýně - Foto: Reuters

Steele sloužil v Moskvě coby špion dva roky, v letech 1990 až 1992, v MI6 pracoval coby přední expert na Rusko do roku 2009. Vyšetřoval případ Alexandra Litviněnka, zběha od FSB, jejž Rusové zabili v Londýně poloniem. V Rusku už léta nebyl, tamní úřady by ho ani nepustily do země. Tím pádem mu informace o Trumpovi z údajně prvotřídních zdrojů sháněli prostředníci na místě. A tím pádem roste šance, že jeho proslulá složka vznikala s vědomím Kremlu.

I přes riziko, že se vystavuje ruské dezinformační hře, projevila FBI pár měsíců před volbami o Steeleovu práci zájem. Dokonce několik týdnů před volbami souhlasila, že převezme starost o jeho plat (k čemuž prý nakonec nedošlo). Složka kolovala politickým a novinářským Washingtonem, než ji v lednu zveřejnil neseriózní server BuzzFeed. Těsně předtím s obsahem zprávy přímo Trumpa seznámil ředitel FBI James Comey – tentýž Comey, který o zprávě za půl roku opovržlivě řekne, že je „oplzlá a neověřená“.

V posledních týdnech a dnech se čím dál častěji objevuje otázka, jestli tato oplzlá a neověřená zpráva neposloužila ještě za Obamy k zahájení sledovaček konkrétních lidí z Trumpova štábu, prvního (Carter Page, který ovšem z týmu odcházel) v srpnu 2016, dalších od října do prosince. Republikánští kongresmani z výboru pro tajné služby už řadu měsíců kladou ministerstvu spravedlnosti a FBI právě tuto otázku – a FBI i ministerstvo se vyhýbají odpovědi. To je nutně podezřelé. Nicméně kongresmanům by tu lehce dokázal pomoci Trump, který vydání takových dokumentů může nařídit, zatím (do 18. prosince) tak ovšem neučinil. Proč? Je za tím chaos a nesoustředěnost v Bílém domě, nebo přeci jen obava, že by na veřejnost mohlo vylézt něco pro prezidenta nepříjemného?

Když už FBI na podzim, povzbuzena Steelem, nebo ne, začala vyšetřovat, spadl do její sítě Trumpův poradce pro národní bezpečnost generál Michael Flynn. FBI má nahraný jeho telefonát s ruským velvyslancem ve Washingtonu, o jehož obsahu Flynn posléze před detektivy FBI buď mlžil, nebo přímo lhal. Vítězoslavné titulky v novinách a ohlášky v televizích, ČT nevyjímaje, vytvářely dojem, že výchozí teze o konspiraci mezi Trump Tower a Kremlem je tímto prokázána. Nebo jsou aspoň vyšetřovatelé blízko cíli. 

Nejsou, zatím se ani nepřiblížili. Flynn s velvyslancem Kisljakem telefonoval měsíc po volbách, v přechodné fázi, kdy tým nastávajícího prezidenta navazuje kontakty s důležitými vládami, a kdyby nenavazoval, můžeme ho oprávněně kritizovat za neprofesionalitu. Tady nebylo co skrývat. Obama těsně před svým odchodem nařídil další sankce vůči Rusku, založené právě na hypotéze o ruském ovlivňování amerických voleb, poradce Trumpa, kandidáta, který v kampani otevřeně hlásal, že konfrontace s Ruskem je chyba a že by bylo lepší s ním spolupracovat proti islamistům na Blízkém východě, velvyslance žádal, aby se Moskva zdržela odvety, a Trumpovi tak nechala větší prostor k manévrování. Naprosto legální postup. Ať už Flynn před detektivy zalhal z jakéhokoliv důvodu – buď že má skutečně co skrývat z minulosti, anebo že měl strach, jaký bič by z této banality dokázal v pogromistické atmosféře establishment uplést –, s výchozí tezí o spolupráci Trumpa a Putina před volbami případ Flynn prostě nesouvisí.

Nastupuje dream team

Prezident Trump se nicméně Flynna zbavil. A aby se v rámci vyšetřování ruské stopy předešlo podezřením z konfliktu zájmů, FBI případ odevzdala speciálnímu vyšetřovateli, kterého jmenuje ministerstvo spravedlnosti.

Speciálním vyšetřovatelem se stal Robert Mueller, bývalý ředitel FBI. Mueller se dnes kromě Flynna pyšní dvěma dalšími úlovky – jsou jimi bývalý šéf Trumpovy kampaně Paul Manafort a bývalý člen štábu George Papadopoulos. 

Podezření vůči Manafortovi bude patrně vážné, jde o obchody na předmajdanovské Ukrajině. Manafort je vyšetřován mj. pro pokus vyprat 18 milionů dolarů. FBI ho nicméně monitorovala od jara 2014, tedy o jeho kšefty s tzv. proruským prezidentem Janukovyčem se začala zajímat bezprostředně po Majdanu, a ovšem dva roky předtím, než Manafort nastoupil do Trumpova štábu. I Muellerovi lidé výslovně přiznávají, že nic z toho, co zazlívají Manafortovi, se netýká ruské stopy v kampani.

Z tohoto pohledu není Manafort žádný úlovek, a Papadopoulos je pak naprostá mřenka. V Trumpově kampani vegetoval tento muž jako ambiciózní dobrovolník, který se neustále pokouší na sebe upozornit. Manafortovi například nadhazoval (a byl odmítán), že by Trumpovi zorganizoval cestu do Ruska včetně setkání se samotným Vladimirem Putinem. Fatální pro Papadopoulose byly hovory s dalším naparovačem, jakýmsi maltským akademikem Josephem Mifsudem. Ten Papadopoulose seznámil s jednou svou známou z Ruska, o níž mu nakukal, že je to Putinova neteř.

A takovými „úlovky“ se ospravedlňuje rok a půl trvající vyšetřování ruské stopy v Trump Tower.

V posledních dnech a týdnech se navíc řetězí pochybnosti o tom, jestli je Muellerův tým skutečně politicky nepředpojatý. Jeden příklad za všechny, ten nejznámější – love story příslušníka FBI a předního člena Muellerova týmu Petera Strzoka a právničky FBI Lise Pageové. Oba byli v létě v tichosti přeřazeni, před třemi týdny vyšlo najevo proč. Ze stovek SMS zpráv, které si vyměňovali na služebních mobilech, šlo vyčíst, že jsou to oba politicky brutální trumpožrouti. 

Jejich esemesky vydalo kongresmanům ministerstvo spravedlnosti, což byl samo o sobě brutální zásah do soukromí a je to ukázka, že ani Trumpův tábor dnes nejedná v rukavičkách. Že má vyšetřovatel politické názory, nemusí nic znamenat, celá operace působila jako pokus Bílého domu znevěrohodnit Muellerovy vyšetřovatele. Jenže minulý týden se mezi Strzokovými SMS dostala na veřejnost i ta z 15. srpna, v níž Pageové referuje o schůzce u zástupce ředitele FBI Andrewa McCabeho, kde byli oba. V srpnu 2016 ještě téměř všechny průzkumy veřejného mínění avizovaly jasné vítězství Hillary. Peter píše Lise, že by rád věřil tomu, co pronesla „u Andyho v kanceláři, totiž že neexistuje, aby Trump vyhrál – ale obávám se, že takové riziko nemůžeme připustit. Je to jako mít pojistku pro ten nepravděpodobný případ, že člověk zemře před čtyřicítkou.“

„Liberální“, tedy levicoví, komentátoři tuto lehce kryptickou SMS znevažují, prý z ní nelze nic vyvozovat. Taky se objevila hypotéza, že inkriminované SMS nelze brát doslova, vždyť je spiklenci psali proto, aby zamaskovali svůj nemanželský poměr před paní Strzokovou, kdyby manželovi kontrolovala mobil, aby se neptala, co spolu ti dva pořád řeší. Strzok je ale příliš důležitá figura, než aby bylo možné dát se odbýt takovými dětinskými teoriemi. Jaké mohli ve vedení FBI (McCabe je v organizaci dodnes muž číslo dva) vymýšlet pojistky proti vydání Trumpa?

Buď je tedy Muellerův tým na stopě něčemu velkému, čím dá zapomenout na všechny svoje lapsy, nebo Američany čeká kocovina po vzoru dvojice Ištvan-Šlachta. A tak jako bylo třeba v neustále se rozvětvujícím vyšetřování tzv. Nagygate udržet pozornost a Ištvana se Šlachtou poměřovat pokrokem na hlavní větvi, jíž měl být průnik organizovaného zločinu na Úřad vlády ČR, tady je třeba všechno zpravodajství mainstreamových médií poměřovat otázkou, jestli už je nějak dokázáno, že Kreml pomáhal Trumpovi ve volbách.

To, že relativně slabé a vymírající Rusko má zájem Spojené státy oslabit, nechat ho topit se ve zmatku, je zřejmé. Daří se mu to, patrně s vyvinutím malé snahy. Větší část práce si obstará establishment v USA sám. Vladimir Putin, který minulý týden škodolibě konstatoval, že Amerika se topí ve špionomanii, zřejmě nevěří svému štěstí.