Přirovnávání vakcín ke zboží na polici supermarketu je snad tím nejhloupějším rétorickým trikem posledních dnů. Má tu výhodu, že je to způsob, jak si trochu plivnout na země, jež mají s očkováním úspěch. Jiří Hlavenka napsal minulý týden na Facebooku, že Izrael „předběhl ve frontě na banány“. Prý „přivezli kamion banánů, pro každého pět kilo, víc jich není. Izrael šel zadem, uplatil řidiče a vyložil si půl kamionu jenom pro sebe. Na ostatní zbylo už jen dvě a půl kila na osobu“.

Je stěží uvěřitelné, že Hlavenka, který se prezentuje jako podnikatel a investor, by mohl být tak neinformovaný a uvažovat tak komunisticky. Proto to vedlo i k úvahám o tom, zda za tím není antisemitský, pardon, antiizraelský sentiment. Což by sice v řadách Pirátů, za něž Hlavenka sedí v jihomoravském krajském zastupitelstvu, nebyl zas až takový šok. Jenže třeba komentátor Financial Times Martin Sandbu zase použil přirovnání k člověku, který vykoupil poslední balení dezinfekce dřív, než do supermarketu mohli dorazit ostatní – a to mluvil o Británii, která vakcíny na rozdíl od Izraele vyrábí. Takže tento chybný myšlenkový úkon má asi nějakou zvláštní aktuální přitažlivost.

Proč je to zásadně špatné? Protože vakcíny proti koronaviru nejsou komodita. Nemůžete je nakoupit líp či hůř na globálním trhu jako kakaové boby. Vakcíny bylo třeba vyvinout a tam, kde se ten technologický zázrak v rekordně krátké době podařil, byl jejich vývoj od počátku spjat s jejich výrobou – bez jednoho by nebylo druhé.

Tam, kde se ten výsledek podařil – v USA a v Británii –, postupovali od počátku jinak než tam, kde se nepodařil – v Evropské unii.

(Pak je tu třeba případ Ruska, kde se podařil vývoj vakcíny – to teď konečně s půlročním zpožděním potvrdily standardní klinické testy –, ale podle očekávání se nepodařilo rozjet výrobu. Vakcíny Sputnik zatím byly aplikovány všeho všudy celkem dva miliony dávek. To v USA proočkují za dva dny.)

V USA i v Británii od počátku vlády pochopily unikátní význam vakcíny, vsadily na to všechno a zrušily všechna pravidla. Daly se dohromady s velkými farmaceutickými firmami a využívaly mimořádných pravomocí, aby jim pomohly k úspěchu.

V Americe to nazvali operace Warp Speed (pojem ze sci-fi seriálu Star Trek) a do jejího čela angažovali bývalého šéfa divize vakcín ve farmaceutickém gigantu GSK Monsefa Slaouiho. Vrhli na to neomezené prostředky, ale nejen to. Vládní agentury od Pentagonu po všechny složky ministerstva zdravotnictví se daly dohromady, aby firmám byly k ruce se vším od klinických testů po logistiku. Vakcína Moderny by nevznikla bez peněz americké vlády, konkrétně dvou a půl miliard dolarů. Firma Pfizer peníze od vlády nepřijala – pro obra s ročními tržbami 52 miliard dolarů to nemělo smysl. Ale přesto vládní pomoc využívala – Slaoui uvedl, že pro její výrobní proces celkem osmnáctkrát využili možnosti Defense Production Act, zákon vzniklý původně pro zajištění přednostních dodávek pro zbrojní průmysl. A zase tak lépe viděli na to, co Pfizer dělá.

Jak daleko šla pomoc operace Warp Speed? New York Times popsaly epizodu, kdy lidé v Moderně zjistili, že jakási pumpa nutná pro výrobu vzorků vakcíny uvízla někde v nákladním vlaku, kvůli komplikacím s epidemiologickými omezeními dopravy. Federální zaměstnanci lokalizovali ten vlak a prohrabávali se jím, dokud pumpu nenašli. Tu pak naložili do letadla a dopravili na místo.

V Británii dali hned v dubnu dohromady tým, do jehož čela Boris Johnson angažoval Kate Binghamovou, zkušenou investorku do biotechnologií. Jak to formuloval redaktor BBC Faisal Islam, „vláda v osobě Kate Binghamové se v podstatě chovala jako fond rizikového kapitálu. Draze financovala řadu kandidátů na vakcínu z celého spektra technologií a firem z různých zemí, a to už v době, kdy ještě panovala značná skepse k tomu, zda je možné vyvinout fungující vakcínu tak rychle“. Vláda mimo jiné financovala klinické zkoušky a dala k dispozici svůj registr pacientů.

Tým z oxfordského Jennerova institutu vyvíjející vakcínu dal s AstraZenecou dohromady ministr zdravotnictví Matt Hancock – přesvědčil je, aby dali přednost jí před americkou firmou. Protože považoval za důležité mít výrobní kapacity na britské půdě. Jak vidíme, dobře dělal. Vláda do ní investovala – financovala klinické zkoušky, dopravu vzorků privátními letadly a podobně. Jak dosvědčuje Adam John Ritchie z Jennerova institutu: „Británie velmi záhy investovala do oxfordské vakcíny a její výroby. Využili jsme to, abychom rozběhli proces u výrobních partnerů v Británii. Pak to převzala AstraZeneca. Kdybychom to tak neudělali a kdyby to britská vláda nezaplatila, bylo by dnes méně dávek.“

Na přípravě výroby v Británii AstraZeneca vychytávala mouchy. Ten proces zabere čas a v Evropě mohl začít až o tři měsíce později. Původně sice dosáhla předběžné dohody s tzv. inkluzivní vakcínovou aliancí několika evropských zemí, jenže do toho přišel přesun vyjednávacích kompetencí na EU, takže k dohodě došlo až v srpnu.

Britský postup pokračuje i teď. Tamní vláda v pondělí oznámila úspěch vakcíny Valneva – francouzské firmy, jejíž vakcína se ale bude vyrábět ve Skotsku. Valneva uzavřela dohodu s britskou vládou loni v září, má nasmlouváno pevné množství dávek s opcí na další. A s EU? 12. ledna firma oznámila, že vede s Komisí „pokročilé diskuse“. Takže historie s AstraZenecou je na nejlepší cestě se opakovat.

Při vývoji vakcín se ukázalo, že globální kapitalismus, jehož pověst v posledních letech tak utrpěla, ještě neřekl poslední slovo. Z hlediska reformátorů i populistů se v USA i v Británii dopouštěli všech zlozvyků zkorumpovaného „crony capitalism“. Binghamová, dcera šlechtice, absolventka Oxfordu a Harvardu, ředitelka bostonského fondu rizikového kapitálu, je navíc ještě ženou náměstka ministra britské konzervativní vlády a tímto sňatkem je dokonce vzdáleně příbuzná s premiérem Johnsonem. V Americe Slaoui zase odmítal prodat své akcie GSK. Vzdal se kvůli konfliktu zájmů všech funkcí ve farmaceutických firmách, ale ty akcie jsou prý jeho důchod. Byl za to pochopitelně kritizován. A vidíte – nakonec to byla právě GSK, jejíž vakcína neuspěla.

Farmaceutický byznys je taky totálně globalistický na úrovni firem i jednotlivců. Šéfové americké Moderny a britsko-švédské firmy AstraZeneca jsou Francouzi, šéf Pfizeru je Řek, šéf francouzské Sanofi je Brit. Hlavní autorka vakcíny Novavaxu, která se snad bude vyrábět i u nás, je americká Indka. Slaoui je Maročan, který prožil nejdelší část života v Belgii – a přesto mu nacionalista Trump svěřil nejdůležitější projekt své vlády. Zakladatelé německé BioNTech jsou němečtí Turci.

Evropská unie naproti tomu osvědčila svou byrokratickou kulturu. Úřednice, která měla na starosti vyjednávání s výrobci vakcín, Sandra Gallina, prý úspěšně vedla jednání o obchodním paktu Mercosur. Ale neutrální, obecná pravidla obchodní dohody jsou něco jiného než riskantní investice do vývoje konkrétních produktů. Nemluvě o potíži, že musela na všechno získat souhlas šestadvaceti členských zemí, jejichž zástupci často ničemu nerozumí – a různé země mají různé finanční prostředky.

A když šlo do tuhého, začala Komise inklinovat k jakémusi stalinismu light. Vyslat přepadovku do továrny by asi fungovalo v SSSR, ale ne v dnešním farmaceutickém průmyslu, zvlášť když nemáte možnost postavit ředitele ke zdi. Nakonec je to EU, která před půl rokem varovala před vakcínovým nacionalismem, která na vakcíny zavádí exportní kontroly. A prezident Macron pronáší o vakcínách výroky, jež by si zasloužily od sociálních sítí stejná varování před dezinformacemi, jaké Twitter dával na tweety Donalda Trumpa.

A kdo se nakonec postará o to, aby se s vakcínami dostalo na celý svět? Nebudou to ti, kdo o tom nejvíc mluví. Bude to opět na prvním místě AstraZeneca, jejíž vakcína se již dnes vyrábí v desítkách milionů v Indii a v Japonsku – bez licenčních poplatků, protože tak to stanoví dohoda s britskou vládou a Oxfordem. Tolik k těm, kdo prý v supermarketu vykoupili všechnu dezinfekci.

Ve výsledku dělali Američané a Britové všechno špatně – Transparency International i Nadační fond proti korupci by to určitě tak viděly. Robert Šlachta by tam už někoho odstíhal. Unie naopak dosáhla nižších cen – což by se českým policejním vyšetřovatelům a reformátorům veřejných zakázek určitě zamlouvalo. Jen ty vakcíny nejsou. Je to fatální pro evropské země, pro vztahy uvnitř EU, pro prestiž Evropy ve světě. Pokud tohle měla být zkouška na technologickou transformaci, již má přinést unijní Green New Deal, tak dopadla katastrofálně.

Ještě poznámka k Izraeli. Možná někomu leží v žaludku, že země, která má méně obyvatel než my, takto vyvrací bruselský talking point, že být součástí velkého bloku dává malým zemím v soutěži o vakcíny výhodu. Ano, Izrael je bohatý – a za co jiného byste proboha utráceli peníze, pokud můžete, když ne za vakcínu, která může zastavit pandemii? Taky neškodí zjistit si, že vedle ochoty platit uspěl Izrael i tím, že nabídl Pfizeru bezprecedentní přístup ke klinickým datům z průběhu očkování. Tedy něco, co by u nás, jak by nám profesor Dušek z ÚZIS jistě vysvětlil, nepřipadalo v úvahu. Neboť u nás jsou zdravotní data chráněna lépe, na vyšší úrovni.

Je vám lépe? Není? Tak si vymyslete obvinění, že Izrael neočkuje Araby, nic to nestojí a bude vám líp.