Minulý týden přinesl důležité zprávy pro studenty. V New York Times přišli s esejem Jonathana Malesice, který učí kreativní psaní na dvou texaských univerzitách. Doplňuje osobními pozorováními to, co potvrzují testy a známky: distanční výuka, která trvala na amerických univerzitách převážně až do loňského podzimu, zanechala na studentech stopy, a to neblahé. Utrpěly nejen znalosti, ale vůbec schopnost studentů učit se. Nedostavují se, neodpovídají na otázky, usínají. Autor si dává záležet, aby zaznamenal studenty, kterým on-line výuka vyhovuje. Ale jsou to naprosté výjimky.

Malesic cituje podobné zkušenosti kolegů. „Jedna profesorka mi popsala, jak studenti na její otázky často reagují prázdným pohledem. ,Je to jako být on-line,‘ řekla. To je i moje zkušenost. Na hodinách to občas vypadalo, jako by si studenti mysleli, že jsou ještě na Zoomu s vypnutými kamerami, jako by se nastavili na mute.“

Lze v tom vidět sdělení nejen o vršících se účtech za lockdowny, ale i o virtuálním životě čili, jak je teď trendy říkat, o životě v metaverzu. Jako by v něm některé schopnosti zakrňovaly a to, že si toho ani nevšimnete, neznamená, že jsou nepodstatné. Jako by to, čemu se říká sociální sítě, mělo asociální důsledky.

Současné studenty tedy bude jistě zajímat politická novinka týdne, jíž bylo rozhodnutí prezidenta Bidena odpouštět studentské půjčky.

Jádrem Bidenových politických problémů je to, že sice vyhrál volby jako centrista, ale jeho politika a administrativa jsou rukojmím radikálnější frakce Demokratické strany. Ta ho nutí do kroků, jež ho většině odcizují.

Americká vláda přímo či nepřímo poskytuje půjčky na vzdělání. Tento bohulibý záměr je problematický hlavně v tom, že americké univerzity o to víc zvyšují školné – dlouhodobě šestkrát rychleji, než je průměrná inflace. Půjčky v tuto chvíli má 12 procent Američanů, takže jakákoli úleva pro ně je přesunem zdrojů v neprospěch těch 88 procent lidí, kteří půjčky buď splatili, nebo si je nikdy nevzali.

Biden by mohl pomoc zaměřit na ty, kteří jsou na tom nejhůř. Mohl by taky aspoň oznámit, že zkusí něco udělat se spirálou rostoucího školného. Místo toho oznámil plán, který odpustí deset nebo i dvacet tisíc i lidem, kteří vydělávají 125 tisíc dolarů ročně.

Podle studie Wharton Business School může program v příštích letech stát asi 400 miliard dolarů. 73 procent úlev půjde domácnostem z horních 60 procent příjmového žebříčku.

Nemluvě o takovém detailu, jako že je plán skoro jistě protiústavní. I Nancy Pelosiová ještě před rokem tvrdila, že odpustit půjčky může jedině Kongres.

Leckdo v Bílém domě ví, že to je politicky toxické. Ale Biden nemůže jinak, protože mladá lumpeninteligence je dnes nejaktivnější částí základny Demokratické strany a z odepsání dluhů udělala téma. Univerzitní byrokrati do ní patří taky. Pěkně to ilustruje jedno číslo: ze zaměstnanců Bílého domu splácí půjčky celých 20 procent.

Zaslepení aktivisté tudíž věnovali republikánům dárek do podzimní volební kampaně. Jak řekla komentátorka New York Post Karol Markowiczová, „každý republikán, který tomu bude říkat ,plán úlevy od studentských půjček‘, a ne ,podvodný transfer bohatství‘ anebo ,finta, jak penězi chudých zaplatit půjčky bohatých‘, si zaslouží prohrát“. Konzervativní komentátor Erick Erickson napsal: „Republikáni, Joe Biden vám právě věnoval téma do podzimních voleb. Je to, jako když chtěli přestat financovat policii. Teď si myslí, že chtít po zodpovědných daňových poplatnících, aby platili dluhy nezodpovědných woke studentů, je volební trhák. Přestaňte řešit Mar-a-Lago a postavte volby na tomhle.“

A řada republikánů se do toho hned opřela. Opravdu to není těžké, zvlášť když jim progresivní mládež pomáhá tweety typu „Nemáte tušení, jak těžké je vyžít se 125 tisíci ročně na Manhattanu“. Ale co dělá nejvyšší lídr republikánů? V den, kdy Biden svůj plán oznámil, Donald Trump zveřejnil prohlášení, v němž zaútočil na vůdce republikánů v Senátu Mitche McConnella, s nímž se dlouho nesnáší. Přestaňte řešit Mar-a-Lago – to se snadno řekne. Ale pro Trumpa to je a bude vždycky jen o něm.