I komentátor, jehož z monotónnosti tuzemského politického provozu někdy bolí oči, bývá čas od času překvapen. Myslím, že nás v pondělí bylo takových víc. Petr Fiala totiž vpodvečer oznámil, že mu prezident Miloš Zeman ustoupil ve věci, kterou Hrad prezentoval jako zásadní. A prezident to prostřednictvím svého mluvčího potvrdil a učinil tak se stručností, jež se zdála kamuflovat vědomí porážky. A jinak než jako ústup se včerejší dohoda designovaného premiéra s hlavou státu ve věci jmenování vlády vykládat nedá.

Ještě minulý pátek dal v prohlášení najevo, že „odmítá“ jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí. K ústavněprávní dimenzi sporu Hrad napsal: „Prezident republiky konstatuje, že Ústava ČR neukládá prezidentu republiky povinnost akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Naopak, ústavodárcův výraz ‚návrh‘ implikuje, že tento návrh může být jak přijat, tak odmítnut, jinak by nebyl návrhem.“ To nedává moc prostoru k ústupkům, slova Petra Fialy o prezidentově státnickém přístupu, díky němuž se Zeman rozhodl nestát v cestě jmenování kabinetu, jehož je zemi třeba, se dají brát jako zdvořilostní „polštářek“, jenž měl snad zmírnit tvrdost dopadu prezidentovy reputace.

Troufám si ale tvrdit, že usiloval-li by prezident od počátku o něco podobného, pokusil by se situaci nastavit tak, aby po uzavření toho hypotetického kšeftu nevypadal jako ten, kdo jednoznačně prohrál. To nejjednodušší vysvětlení zhusta bývá to pravdivé. A v tomhle případě zní takto: prezident přecenil svoje síly, pochopil, že proti kompetenční žalobě nemá moc šancí na úspěch a v případě prohry u Ústavního soudu ji bude muset buď potupně uznat, anebo neuposlechnout a hazardovat s funkcí.

Takhle ex post se to píše snadno, protože to taky působí jednoduše a logicky, stačilo tu jednoduchou logiku vnímat. Ne že bych to dokázal. Možná to Miloš Zeman jaksi zkoušel, blufoval, možná té legendě o Zemanovi taky sám podlehl, možná se mu ze známých důvodů nedostává sil všeho druhu. Ta zemanovská legenda o prezidentovi, na něhož jsou všichni krátcí, působila také jako sebenaplňující se proroctví. Teď je otřesena, těžko už nabude dřívější síly. Pro postavení Miloše Zemana na politické scéně a vůbec pro vnímání jeho osoby to může mít docela vážné důsledky.