Osobnost britského poslance Jacoba Rees-Mogga, zkráceně JRM, působí jako karikatura anglického konzervativce z dílny sovětské propagandy. Syn barona, který se oženil s pravnučkou hraběte. Investiční bankéř, jehož jmění je odhadováno na 100 milionů liber. Politik, který se na veřejnosti objevuje výhradně ve dvouřadovém obleku. Student nejprestižnějších škol v Etonu a Oxfordu. Ultrakonzervativní katolík, který navštěvuje mše výhradně v latině. Čahoun, o kterého se ještě ve 28 letech starala chůva. Zastánce co nejtvrdšího brexitu. To vše je muž, o kterém se mluví jako o možném budoucím premiérovi Spojeného království.

Excentrický konzervativní poslanec za obvod severovýchodní Somerset Jacob Rees-Mogg patří mezi nejobdivovanější i nenáviděnější členy britského parlamentu. Kontroverze budí již svým zevnějškem. Na rozdíl od svých kolegů totiž svůj aristokratický původ neskrývá. Chodí vždy perfektně upravený v obleku na míru. Dává najevo své klasické vzdělání, když do svých projevů v parlamentu míchá pasáže v latině. Nikdy nezvyšuje hlas, nikdy nemluví sprostě, vyjadřuje se však nezaměnitelnou angličtinou vyšší třídy s trpělivým, ale lehce pohrdlivým tónem učitele, který vysvětluje látku obzvláště tupému žákovi. Díky tomu všemu působí jako z jiné éry. Také se pro něj vžila přezdívka „vážený poslanec za 18. století“.

Rees-Mogg byl podle všeho zvláštní už jako dítě. Narodil se v roce 1969 do rodiny šéfredaktora The Times Williama Rees-Mogga, později povýšeného na barona. V desíti letech mu vzdálený příbuzný věnoval 50 liber. Jeho otec je jeho jménem investoval do konglomerátu General Electric Company. To prý u JRM probudilo celoživotní zájem o finančnictví a stal se byznysovým nerdem, který četl Financial Times a trávil hodiny nad výročními zprávami firem. Při první příležitosti školák Jacob zašel na valnou hromadu GEC, kde hlasoval proti návrhu představenstva, neboť dividendový výnos mu přišel příliš malý.

Ve třinácti zahájil trasu typickou pro členy anglické smetánky již od středověku, totiž linku Eton–Oxford–parlament, v jeho případě ještě s odbočkou do londýnské City. Po studiích historie na univerzitě nastoupil v roce 1991 jako investiční bankéř nejdříve k Rothschildům a poté k Lloyd George Management. Roku 2007 si založil vlastní investiční fond Somerset Capital Management a stal se multimilionářem. Po celou dobu se však zároveň snažil o politickou kariéru. Již na Oxfordu byl předsedou studentské buňky Konzervativní strany a zarytým thatcherovcem. V roce 1997 poprvé kandidoval do parlamentu za konzervativce v labouristické baště, totiž v centrálním Skotsku. Na volební mítinky ho vozila jeho chůva v mercedesu. JRM chtěl původně jezdit v bentley, ale chůva mu řekla, že to je příliš ostentativní. Nepřekvapivě pohořel.

Po několika dalších neúspěšných pokusech se dočkal a v roce 2010 byl zvolen poslancem. Okamžitě se usídlil na co nejpravějším křídle toryů. Obhajoval volný trh a kapitalismus, bojoval proti progresivismu a hlásil se jednoznačně k euroskepticismu. A také škodil vlastnímu premiérovi. Stal se jedním z nejprominentnějších rebelů, proti vládě hlasoval hlavně v sociálních otázkách. Například nepodpořil legalizaci sňatků pro homosexuály. Svými názory, vizáží a vtipnými proslovy ve sněmovně zaujal britská média, která ho začala zvát do různých zábavných show. Rychle se tak etabloval jako zábavná postavička britské politiky. Během referenda o vystoupení z EU aktivně vedl kampaň za brexit, když poté premiér David Cameron rezignoval na svůj post, podpořil neúspěšnou kandidaturu Borise Johnsona.

Mezitím se také stihl oženit. V roce 2007 si vzal dědičku jmění po posledním hraběti Fitzwilliamovi. S ní má šest dětí, zatím posledního potomka pojmenovali Sixtus.

Jeho pravý politický vzestup však započal během volební kampaně v květnu 2017. Paradoxně pro chodící anachronismus mu k tomu pomohl nástroj století jedenadvacátého, sociální sítě. JRM umístil na svůj instagramový účet momentku ze svého volebního obvodu. Společně se svým synem, oba v perfektně padnoucích oblecích, se vyfotografoval před tetovacím salonem, který má ve výloze ceduli: „Volte labouristy. Neblázněte a nevolte torye.“ Rees-Mogg k tomu připojil sarkastický komentář: „Budeme se muset nechat obsloužit jinde.“ Virál byl na světě a značka JRM začala žít na sítích vlastním životem.

Britský internet zaplavila vlna ironických vtípků a memů. Mezi nejpopulárnější patřil snímek vyzáblého Rees-Mogga ve sněmovně s popiskem: „Toto je ideální mužské tělo. Nemusí se vám to líbit, ale takhle vypadá špičková výkonnost.“ Vtipy byly z velké části dobrácky ironické, upozorňovaly na obstarožní názory Rees-Mogga, ale bylo poznat, že velká část tvůrců s ním sympatizuje. Z komentářů pod příspěvky také jasně vyplynulo, že jeho názory jsou členské základně Konzervativní strany mnohem bližší než politika současného vedení.

Parlamentní volby v červnu 2017 se proměnily ve zbytečnou tragédii konzervativců. Premiérka Theresa Mayová předčasné hlasování oznámila po opakovaném ujišťování, že nic takového nechystá. Zdálo se to jako dobrý nápad. Konkurenční labouristy vedl nevolitelný Jeremy Corbyn. Toryové měli v průzkumech náskok asi 20 %. Jejich většina v parlamentu byla malá a Mayová věděla, že kvůli brexitem rozpolcené straně může očekávat časté vzpoury, každý hlas navíc se tedy hodil. Jenže konzervativci vedli nejhorší kampaň v živoucí paměti. Premiérka dělala jeden přešlap za druhým, po přečtení volebního programu, který obsahoval téměř výhradně bolestivé, nepopulární, ale podle Mayové potřebné reformy, lidé upadali do hluboké deprese. Navíc byl, kvůli plánu vedení přilákat i dělnické voliče a tím zničit Labouristickou stranu jako politickou sílu na několik volebních období, mnohem více nalevo, než se očekávalo. V kampani strana velmi akcentovala brexit. Naopak Labour Party představila program socialisticky optimistický, vedla vysoce kompetentní kampaň, která upozadila Corbyna a o brexitu taktně mlčela, takže ji volili levicoví brexitáři a natruc i část proevropských konzervativců. Výsledek byl debakl pro Konzervativní stranu. Volby vyhrála s odřenýma ušima, přišla o většinu v parlamentu a musí vládnout s potupnou podporou severoirských nacionalistů.

Jedním z mála, kdo vyšel z voleb se ctí, byl právě Jacob Rees-Mogg. Nebál se jít do konfrontací, ale vždy si udržel chladnou hlavu a dokázal reagovat s vtipem. Držel se pevných konzervativních zásad a neprováděl velké otočky. Nezaváhal v podpoře brexitu. Jeho popularita mezi členy strany vyletěla strmě vzhůru. To se projevilo na výroční stranické konferenci. Vedení se po zpackaných volbách pohroužilo do hloubavé introspekce a členská základna upadla do splínu. Většina panelů na sjezdu tak byla poloprázdná a publikum apatické. Naplnit sál a vyvolat nadšení dokázali v podstatě pouze dva lidé; lídryně skotské odnože strany Ruth Davidsonová, která dovedla skotské konzervativce z pokraje volitelnosti na druhé místo ve volbách, a Jacob Rees-Mogg. Skoroporážka ve volbách také vyvolala otázky o osudu premiérky Mayové. Její sesazení se stalo reálnou možností. Rees-Mogg začal být považován za jednoho z možných vyzývatelů. V září 2017 vyhrál ve stranickém průzkumu, za premiéra si ho přálo 23 % členů partaje.

S narůstajícími fanoušky se však začalo objevovat také čím dál víc kritiků. Zvláště liberálnější poslanci za konzervativce ho začali označovat za zrcadlový obraz Corbyna, jehož názory jsou na druhém extrémním pólu. Místo socialismu zastává nezřízený kapitalismus. Místo progresivních názorů je proti potratům a sňatkům homosexuálů. Místo otevřených hranic je pro co největší kontrolu imigrace. Dokonce jeho fanouškovská základna si říká Moggmentum po vzoru organizace Momentum, která dostala Corbyna do čela labouristů. Jeho názory a původ ho činí nevolitelným. Několik poslanců ohlásilo, že pokud by se stal lídrem, stranu opustí.

Proti JRM však stojí i zvyklosti a volební pravidla jeho strany. Mnoho členů, i ti kteří jsou mu ideologicky blízcí, trvá na tom, že dříve, než bude moci pomýšlet na nejvyšší post, by si měl vyzkoušet zodpovědnost na nižší pozici. To však ale JRM nechce, jako ministr by měl mnohem menší prostor se svobodně vyjadřovat než jako řadový poslanec, neboť by byl vázán principem kolektivní zodpovědnosti kabinetu. Dalším problémem je, že volba stranického lídra je dvoukolová. V prvním volí pouze poslanci, kteří vyberou dva kandidáty, ty pak předloží k výběru členům. Tendence je posílat dál středové kandidáty, kteří dokážou sjednotit stranické frakce. Šance, že by Rees-Mogg prošel dál, je mizivá.

Od svého vrcholu popularita JRM mírně poklesla. V posledním stranickém průzkumu z července 2018 si ho přálo za premiéra 14 % konzervativců, umístil se tak na třetím místě za ministry vnitra Sajidem Javidem a životního prostředí Michaelem Govem. Rees-Mogg to však kompenzuje tím, že si začal budovat podporu uvnitř parlamentní strany, což je v reálné politice mnohokrát důležitější než hordy věrných fanoušků na sociálních sítích. V březnu 2018 byl zvolen do čela vlivné European Research Group (ERG), což je uskupení, které sdružuje konzervativní euroskeptické poslance a má za cíl prosadit co nejtvrdší brexit. Mezi členy patří několik kabinetních ministrů, například již jmenovaní Javid a Gove, exministr pro brexit David Davis či ministr pro mezinárodní obchod Liam Fox. To poskytuje Rees-Moggovi ve straně nemalý vliv. Pod jeho vedením se ERG již jednou málem pokusila o vnitrostranický puč.

V červenci 2018 britská vláda představila takzvaný „plán z Chequers“, který představuje vizi, jak by měl vypadat vztah mezi Velkou Británií a EU po brexitu. Mezi zarytými brexitáři vyvolal zděšení, podle nich znamenal pouze kosmetické úpravy, reálně by Británie vliv EU neopustila. Na protest rezignovali David Davis a ministr zahraničí Boris Johnson. ERG okamžitě začala spřádat plány na odstranění Theresy Mayové, nahradit ji měl nejspíše Johnson. Přípravy na převrat probíhaly celé léto, nebyly nikterak tajné, cvrlikali si o nich i vrabci na střeše Westminsteru.

Puč měl proběhnout minulý týden. Pomyslným výstřelem z Aurory měla být publikace euroskepitckého plánu na brexit, následně by ERG vyvolala volbu stranického lídra a sesadila Mayovou. Místo zteče však nastal ústup. Nejdřív brexitáři nedokázali sepsat vlastní plán, poněvadž se neshodli, co by měl obsahovat. Při následném počítání hlasů zjistili, že jich nemají dost na to, aby Mayovou sesadili. Jejich kolegové se totiž bojí, že odstranění premiérky by vedlo ke stranické občanské válce mezi zastánci a odpůrci brexitu, což by mohlo vyústit v pád vlády, předčasné volby a vítězství Corbyna, tedy něco, čeho se toryové oprávněně obávají víc než špatného brexitu. Převrat byl odpískán. Jacob Rees-Mogg a spol. minulý týden potupně vyjádřili premiérce podporu.

To však neznamená, že by politická kariéra excentrického poslance za 18. století skončila. Puč byl pouze odložen do března, kdy má Británie EU oficiálně opustit. Rebelové již brousí zbraně a je jasné, že Jacob Rees-Mogg bude jedním z vůdců povstání. Otázkou zůstává, zda pouze pomůže na trůn někomu jinému, nebo se tam pokusí dosednout sám