Francouzské univerzity cenzurují nepohodlné názory a podléhají militantním progresivistům už dlouho. V říjnu ustoupila násilným výhružkám různých spolků LGBT Univerzita Bordeaux Montaigne, když zrušila plánovanou konferenci s francouzskou levicovou a feministickou filosofkou Sylviane Agacinskou, která byla pro tyto skupiny už málo levicová. Skandál se ale následně dostal do médií a minulý týden postup univerzity odsoudil v Senátu i ministr školství Jean-Michel Blanquer jako prý „nový McCarthismus“ a útok na svobodu projevu.

V říjnu několik ultralevicových organizací jako radikální LGBT skupina „Riposte Trans“, Sdružení mladých a studentů LGBT v Bordeaux, Studentská solidarita, či Antipatriarchální studentský kolektiv pohrozilo, že násilím zabrání konferenci s Agacinskou. Tato žena někdejšího socialistického premiéra Lionela Jospina a feministická filosofka, původně žačka Jacquese Derridy, je už málo levicová nejen pro progresivistká sdružení ale i pro současnou francouzskou vládu. Zastává totiž pozice proti asistované reprodukci a proti náhradnímu mateřství. Odmítá obchodování s lidskými bytostmi.

Jak uvedl server 20 minutes vedení univerzity v Bordeuax Montaignes následně konferenci pod tlakem zrušilo. Univerzita to zdůvodnila tím, že nemůže „plně zajistit bezpečnost majetku a osob nebo podmínky pro živou debatu vzhledem k hrozbě násilí.

Minulý týden pak v Senátu vystoupil ministr školství Jean-Michel Blanquer a postavil se za svobodu slova na univerzitách. „To, co se stalo v Bordeaux, je naprosto nepřijatelné a musí nás upozornit, protože to není specificky francouzské hnutí, je to nový druh McCarthismu, který způsobuje, že je napadána svoboda projevu,“ řekl ministr. „Každý ví, že to, co chce paní Agacinská bránit, neodpovídá pozici vlády. Nesouhlasíme s ní, ale byli bychom připraveni za ni bojovat, aby se vyjádřila,“ pokračoval Blanquer, podle kterého je dále smutné vidět, že mladí lidé se někdy podílejí na projevech nesnášenlivosti.

Po této veřejné kritice ministra univerzita potichu vycouvala, své rozhodnutí revokovala a naznačila, že nakonec k debatě s Agacinskou dojde. Ještě ale není rozhodnuto kdy. „Po dohodě se S. Agacinskou jsem se rozhodla přehodnotit svůj zásah. Společně se rozhodneme o způsobech tohoto setkání,“ sdělila stručně na Twitteru rektorka univerzity Hélène Velasco-Gracietová.

„Univerzita je a zůstane místem par excellence pro svobodu projevu a myšlenkové debaty. Vítám rozhodnutí Hélène Velasco-Gracietové (rektorky univerzity) a Sylviane Agacinské o změně plánu konference (...) a doufám v otevřené a respektované názory pro všechny,“ regovala na nový krok univerzity v Bordeauax opět na Twitteru ministryně vysokoškolského vzdělávání Frédériqua Vidalová.

Podle vědeckého pracovníka Vincenta Tourniera, který je docentem na Institutu politických studí v Grenoblu, a který celou věc komentoval v deníku Atlantico se optimisté mohou domnívat, že problém je omezen jen na několik univerzit, zejména ve společenskovědních oborech, kde jsou soustředěni radikální studenti, kteří chtějí, aby jejich názory převažovali. „Pokud jsme pesimističtější, můžeme pozorovat, že tento typ chování má tendenci se opakovat. Radikalizovaní studenti mohou být menšinou, ale surfují na tiché většině, která je přinejlepším lhostejná…,“ uvedl Tournier.

Zdůraznil, že u některých studentů je cenzura vnímána jako vysoce občanský projev nebo dokonce jako opatření veřejné bezpečnosti. Podle něj se je třeba obávat, že tento vývoj bude odpovídat základní dynamice přesahující část evropské mládeže. „Podíváme-li se na to, co se děje v Severní Americe, kde se obvykle objevují podobné jevy asi deset let před Evropou, je třeba se obávat,“ dodal.

Tournier upozorňuje na to, že Konference rektorů vysokých škol (CPU), je rychlá v tom, když hájila svobody jednotlivců, pokud jde o nošení islámských závojů, ale nesnažila se vydat prohlášení, které by odsoudilo tuto cenzuru.

„Bez silné reakce pedagogů a veřejných orgánů se situace pravděpodobně ještě zhorší. Jen málo akademiků má odvahu vyjádřit morální pobouření nebo dokonce čelit fyzickému tlakem, kterému jsou vystaveni. Problém je v tom, že akademici nejsou příliš stateční. Žijí v intelektuálním a sociálním pohodlí, které je chrání před trýzněním světa.

Přesto je ještě ve Francii akademická i veřejná debata, včetně médií otevřenější než v některých jiných evropských zemích.