Energetická krize žene vysoko ceny plynu a elektřiny. Současná vláda řeší dílčí podporu pro nejohroženější domácnosti, kterým chce nejrůznějšími příspěvky pomoci. Podle energetického experta a bývalého předsedy představenstva Pražské plynárenské Pavla Janečka však vládě stejně nezbude nic jiného než ceny zastropovat. Dávno totiž podle něho neexistuje férový trh. Ten je pokřiven drtivými regulacemi, jejichž důsledkem je právě současná krize.

Proč se Česká republika zaměřila jen na dodávky ruského plynu? Že Rusko může být vojenskou hrozbou s důsledky pro nás právě v energetice, přece není nová věc.

Kdyby Česká republika sebevědomě stanovovala energetickou politiku, tak nemůže akceptovat celou řadu aspektů Evropou nabízeného Green Dealu. Schválně používám slovo nabízený, protože je v něm řada parametrů, které můžeme i nemusíme akceptovat. Perfektním příkladem, jak Česká republika přistupuje k orientaci na ruský plyn, je dřív plánovaný polsko-český plynovod Stork II. Zaznamenal jsem diskusi, kterou nyní rozvířil expremiér Bohuslav Sobotka s výčitkami vůči svému nástupci Andreji Babišovi, že projekt nerealizoval. Věc je ale složitější. V roce 2011 až 2012 se začalo hovořit, jak proběhne výstavba severojižního připojení Stork II, tedy od polského Kędzierzyn-Koźle přes hranici až na jižní Moravu. V té době však probíhal schvalovací proces na Nord Stream II. V politice, jako v běžném životě, platí „follow money“. Jestliže zde nebyla možnost získat evropskou dotaci na 75 procent ceny plynovodu a primárním aspektem dodávek plynu měl být Nord Stream I a Nord Stream II, tak bych politické reprezentaci nevyčítal, že nedotáhla projekt Stork II. Dnes můžeme polemizovat, zda jsme měli po této příležitosti tvrdě jít. Je jasné, že plynovod své opodstatnění má. Nicméně v té době bylo prioritou evropské energetické politiky propojení Německa s Ruskem a jejich levnými energiemi. Orientace České republiky na levný ruský plyn přes Německo rozhodně nebyla autonomním rozhodnutím české politické reprezentace.

Ale přece. Neměla mít Česká republika otevřené i jiné možnosti než Nord Stream I a II?

Jistěže. Dnes to však jsou knížecí rady. Pojďme se bavit o tom, jak se té jednostranné závislosti zbavit.

Jak?

Co nám dneska zbývá? Pokud dojde k přerušení dodávek plynu z Ruska, tak to znamená pro Českou republiku totální vypnutí, žádný plyn. Je jen drobná možnost, že k nám doproudí norský plyn. Na to je naše plynová soustava připravená, i když má jiné spalné teplo. A co se týká široce propíraného zkapalněného zemního plynu, tak je třeba vědět, že žádný z českých zásobníků není propojený se stávajícími terminály. Pojďme se tedy zabývat výstavbou plynovodu v případě, že budeme vědět, kde ten terminál bude. V opačném případě by to bylo nepromyšlené a k ničemu. Hlavním úkolem ale bude zamyslet se nad celkovou energetickou koncepcí České republiky.

A co participace na výstavbě terminálů zemního plynu v Polsku nebo Německu?

To je určitě vhodná cesta a zdá se, že se o tom už začalo jednat. Tedy že stát by měl mít akciový podíl či jinou participaci na výstavbě nových terminálů. V současné době jich je kolem Evropy třicet, ale pětadvacet procent jich je kolem Pyrenejského poloostrova. Pro nás využitelných možností se stávající infrastrukturou tedy moc není. Takže ano, Česká republika by měla participovat na výstavbě odpařovacích stanic na území Polska či Německa. V úvahu připadá i Chorvatsko, což už je však komplikovanější. Chorvaté totiž nedávno otevřeli odpařovací stanici a terminál na ostrově Krk. Navíc by vláda měla koupit zásobníky na našem území, které jsou nyní na prodej.

Neměl by se změnit společný evropský trh? Mám na mysli emisní povolenky i určité regulace ze strany EU.

Za mě jsou evropské emisní povolenky totální katastrofa. To se absolutně míjí účelem a vždy jsem říkal, že jsou diskriminační, v zásadě špatné a stane se z toho jen investiční nástroj. To se bohužel stalo. Ať je trh volný a bez regulací. Nebo naopak, přiznejme si, že elektrická energie a plyn jsou veřejnou službou, a pak se budeme bavit úplně jinak. Evropské regulativy a normativy v podstatě vedly k této situaci. A teď nehovořím o přerušení dodávek plynu z Ruska, ale že je špatně nastavená energetická politika České republiky a celé EU.

V čem je energetická politika nastavena špatně?

Pokud se bavíme o elektrické energii, tak je zde obrovské množství aspektů, které křiví trh. Například jsou v soustavě připojené zdroje, které by tam vůbec být neměly. To jsou dotované zdroje. Řada aspektů pokřivuje finální cenu. U plynárenství je ale situace trochu jiná. Plynárenský trh fungoval od roku 2006 do loňského roku velmi dobře. Ukazovalo se, že nabídka a poptávka byla tvořena na lipské burze, kde bylo možné spojovat nabídku s poptávkou a tvořit optimální cenu. Vedle toho však existovaly dlouhodobé kontrakty. V roce 2012 Gazprom Export prohrál arbitráž proti RWE Transgas a vracel 3,5 miliardy dolarů, protože proti článku kvůli smluvní klauzuli „take-or-pay“ bylo RWE nuceno nakupovat plyn dráž než na spotovém trhu. Tehdy jsme říkali, že výsledek arbitráže velmi vítáme. Zároveň jsme však dodávali, že se nám to nevyplatí. To se začalo projevovat v roce 2009, kdy byla první krize s dodávkami plynu. Pamatujete?

Ano, tehdy probíhalo české předsednictví v Radě Evropské unie.

Ano. A máme rok 2022, budeme předsedat Radě a znovu tu máme plynovou krizi. Tehdy to předseda vlády Mirek Topolánek velmi dobře vyřešil. Byla to však úplně jiná situace než dnes. Říká se, že kde mluví zbraně, mlčí múzy. V tomto případě byť bude Česká republika předsedat Radě EU, tak bude mít na tomto poli velmi malou sílu. V roce 2009 se na Ukrajině plyn ztrácel, i když existuje i jiné slovo pro tuto ztrátu. I proto tam tehdy pojali myšlenku na Nord Stream I a poté i Nord Stream II. Ten už byl motivován vidinou Green Dealu.

Je frakování zemního plynu řešením?

Byl jsem jedním z největších podporovatelů těžby plynu na východním pobřeží USA touto metodou. Byl jsem totiž součástí investičního fondu, který o to měl veliký zájem. Existuje Pařížská dohoda o klimatu. Jediná země, která ji nepodepsala, byly Spojené státy. A jediná země, která splnila její závěry, byly zase Spojené státy. Víte proč? Odstavili 260 uhelných elektráren a nahradili palivo plynem. Nepotřebovali k tomu žádnou Pařížskou konferenci, prostě věděli, že je potřeba snížit exhalace. Udělali to ale i proto, že najednou měli dost plynu k této transformaci. A to je podstata věci. USA se z čistého dovozce plynu staly exportérem. Má to ale celou řadu dalších souvislostí. V Evropě je spotřeba plynu okolo 390 miliard kubíků ročně. Z toho 170 miliard kubíků dodává Rusko. Spojené státy slíbily, že zvýší své kapacity a dodají celých 50 miliard kubíků zkapalněného plynu. Dalších 16 miliard dodá Katar a třetím největším dodavatelem zkapalněného plynu je opět Rusko. To je zásadní věc. Rusko k nám vleze zadními dveřmi. Celou dobu se totiž bavíme o bezpečnosti dodávky, o jistotě i o ceně. Ruský zkapalněný plyn, který se těží v nalezišti Jamal a je transportován potrubními cestami, se prodává v dlouhodobých kontraktech za 6 nebo 7 korun. Zkapalněný zemní plyn je ale dnes na 20 korunách.

A co těžit ho přímo v Evropě?

Problém je, že zde není moc lokací. Velmi se mluvilo o Polsku, tam jsou schopni si absolutně zdevastovat část země těžbou uhlí, ale v žádném případě si nehodlají zdevastovat část země těžbou plynu frakováním. Jednoduše se dá říci, že je to vhánění chemikálie do podloží, kde se mohou zničit spodní vody. V tak zahuštěné aglomeraci, jako je Polsko nebo Česká republika, to není možné. Ve Velké Británii je to zakázané právě z těchto důvodů. Máme velmi složitou situaci.

Co vláda může dělat proti vysokým cenám energií? Vyplácet podpory a příspěvky?

Vláda musí přistoupit k systémovému a plošnému řešení. Výmluvy typu minoritních akcionářů polostátní skupiny ČEZ neberu. Podívejme se na Slovensko, kde vláda vyhrožovala, že zdaní nadměrné zisky z jaderných elektráren, které nejsou při výrobě zatíženy emisními povolenkami, a pak cenu elektřiny pro obyvatele zastropovala. Možností je řada. Připomínám precedent, podle kterého je zastropována cena z výnosu fotovoltaických elektráren. Něco podobného by se dalo aplikovat na zastropování cen elektrické energie. Ale v krátkodobém horizontu. Pokud s tím budeme váhat například půl roku, tak tu nemusíme mít žádný průmysl. Uvědomme si, že na trhu s plynem je nejsilnější společnost Innogy, má 1,4 milionu zákazníků a patří maďarské společnosti MVM. A tato společnost prodává stejný plyn dvakrát dráž v České republice než na Slovensku. Teď si představme, že v Maďarsku stejný plyn prodávají pětkrát levněji. To vytváří velmi diskriminační prostředí, průmyslové výrobky jsou z tohoto důvodu levnější právě v těchto zemích. Tak funguje byznys a tak funguje svět. Pokud má vláda zájem pomoci, tak má konat. To totiž není důsledek války.

Ale potom může vláda zastropovat cokoli. Pohonné hmoty, potraviny…

To samozřejmě nejde. Je třeba se na to podívat a chovat se jako sebevědomá vláda. Vždyť kabinet může přijít za Německem nebo Maďarskem a říct, prodávejte nám energii z dlouhodobého kontraktu. Pojďme přestat být úderníkem v jiných faktorech a pojďme racionálně uvažovat, aby Česká republika zůstala koherentní. Vždyť celá společnost se může rozložit velmi rychle.

Máme se bát příští zimy?

Velmi bych nyní sledoval kroky vlády, která přes své kontakty může snad něco iniciovat. Pokud dojde k přerušení dodávky plynu, tak máme fatální problém. A to se nyní nebavíme o tom, že v zimě nám bude zima. Bavíme se o nefungujícím průmyslu. Každá, ale úplně každá firma totiž nějak na plynu závislá je.

Býval jste předsedou představenstva v Pražské plynárenské. Ke konci svého působení jste byl pod velkou kritikou současného pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti). Proč vás dozorčí rada odvolala?

Odvolán jsem byl pod nesmyslnou záminkou. Kvůli události z roku 2016, bylo nám dáváno za vinu, že Pražská plynárenská kvůli daňovému podvodu přišla asi o 200 milionů korun. Není to pravda. Pražská plynárenská o žádné peníze zatím nepřišla a v soudním procesu je získá zpátky. O tom, že k podvodu mělo dojít, jsem ani nemohl vědět, protože byl spáchán na Pražské plynárenské, a to ve vyšších vrstvách tzv. karuselu. Nebyl to přímý obchodní partner Pražské plynárenské. Podotýkám, že ve stejném roce, kdy se tento podvod stal, vydělala PPAS asi 1,6 miliardy korun… Byla to ideologická záležitost a může za to podle mého i mé sebevědomé vystupování směrem k aktivisticky vedené dozorčí radě.

Bylo to tedy osobní?

Určitě. Odvolání nebylo rozhodně za hospodářské výsledky nebo nějaké pochybení. Třeba se to někdy vyjasní.

Pražská plynárenská zvedala ceny poněkolikáté za sebou. Naposledy se zvedl ceník Standard o 39 procent. Co to říká o chování společnosti?

Pokud zvednou ceny čtyřikrát či pětkrát, tak to samo o sobě nemusí nic znamenat. Podle mého názoru se však ceny zvedají se zpožděním. Na začátku července minulého roku jsem byl pozván radním Prahy s mým nástupcem v Pražské plynárenské. Už tehdy ceny plynu letěly nahoru a mohli jsme i vidět varovné kroky jako neplnění zásobníků Gazprom Germania. Bylo tedy zřejmé, že dochází ke krizi, a Pražská plynárenská se podle toho měla adekvátně zachovat. Upozornil jsem na to, že společnost měla zdražit už v loňském létě, a to o víc než deset procent. Doporučil jsem, ať doplní zásobníky ihned a ať se uzavřou otevřené pozice. Všechno se stalo, ale zjevně se značným zpožděním. Je to otázka zkušeností.

Nehrozí Pražské plynárenské podobný osud jako bývalé Bohemia Energy?

To je naprosto jiná situace. Bohemia Energy měla úplně jinou strategii. V době mého vedení v Pražské plynárenské jsme byli velmi konzervativní a nikdy jsem nedopustil, aby otevřená pozice byla více než 20 procent. Pokud vím, tak Bohemia Energy nakupovala jinak, agresivněji.

Pražské plynárenské byla nyní schválena finanční podpora města Prahy ve výši dvou miliard korun. Nevytváří se zde nová podpora jen pro vybrané podniky?

Je to fatální pochybení Pražské plynárenské a také města. Tato situace se dala řešit standardními bankovními instituty. Tedy pokud je její situace taková, jak bylo vedením firmy popisováno. To není o tom, že dostanu příspěvek mimo základní kapitál a poté žádám o patronátní prohlášení. Vždyť je jednoduché jít za městem jako akcionářem a žádat dvě miliardy. Nevšiml jsem si, že by kdokoli na trhu toto učinil. Já bych to takhle opravdu nedělal. Znám celou řadu lidí, kteří žijí v Praze a plyn neodebírají. Ty dvě miliardy korun jsou dvě procenta celého rozpočtu hlavního města. Tito lidé dotují ostatním plyn, i když s ním nemají nic do činění. Jak to mohlo dojít tak daleko? V Pražské plynárenské sedí dozorčí rada, která má report rizik každý kvartál. Velmi rád bych ho viděl, tam musí být vše zaznamenáno. Nevím, proč nereagovali. Museli to vidět. A jsou to zkušení odborníci. Na twitteru jsem uvedl už 17. října loňského roku, že jsem zvědav, co se stane v případě, že firma v systému DPI (dodavatele poslední instance – pozn. red.) bude sama předmětem DPI. Průšvih se prohloubil v době, kdy společnost prodávala plyn a elektřinu lidem v systému DPI.