Gazprom včera svým odběratelům v Evropě poslal vyrozumění o vyšší moci (force majeure). Je to varování, že zřejmě nebude schopen plnit nasmlouvané dodávky plynu. Buď jde o právní krytí proto, že zprovoznit plynovod Nord Stream I na konci tohoto týdne skutečně nestihne, nebo je to ruská hra v hospodářské válce s námi. Hospodářskou válku jsme mu v reakci na jeho vojenskou válku proti Ukrajině vyhlásili my, Evropská unie. Tentokrát v tom dosti netradičně sehrála Česká republika aktivní úlohu. Podívejme se, kdo k naší nezáviděníhodné situaci jak přispěl a jak je sám na ruském plynu závislý.

Možnost, že Rusko svůj Nord Stream I po rutinní údržbě nestihne zprovoznit, je tu kvůli kanadské vládě. Ta kvůli sankcím zadržovala turbínu poslanou do Kanady na opravu německou firmou Siemens, která pro Rusy zajišťuje její údržbu. Závislost Kanady na plynu z Ruska je od roku 2019 nula.

Posmívaný spolkový kancléř Olaf Scholz se do Churchillových bot rozhodně nenazouval. Naopak asi týden před válkou podle Wall Street Journalu přemlouval Zelenského na okraji mezinárodní konference Wehrkunde v Mnichově, ať odvolá zájem Ukrajiny o členství v NATO. Závislost Německa na ruském plynu byla v tu chvíli 55 procent.

K nám jde ruský plyn přes německého dodavatele, s obří přirážkou a jakoby demokraticky očištěný, ovšem naše závislost na ruském plynu je dnes stoprocentní. A stejně jsme se teprve včera probudili do scénáře, o kterém Němci diskutují a který nějak řeší už pár týdnů. Teď nám týden až dva nezbývá než doufat v lepší variantu. Až pak v to, že si třeba česká politická třída uvědomí, že v konkrétních otázkách máme společný zájem s různými spojenci.