Dva nejvyšší představitelé Evropské unie místo toho, aby se koordinovali, se spíše navzájem vyhýbají. Až se příští týden sejdou lídři nejmocnějších zemí světa na summitu G20 na Bali, bude velice nepravděpodobné, že EU představí jednotnou frontu. Organizátoři cesty předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a předsedy Evropské rady Charlese Michela se řídí podle přísných pokynů, které mají zabránit jakémukoli překrývání itinerářů. Nefunkční partnerství neovlivňuje pouze legislativní a politickou agendu EU, která závisí na interinstitucionální rovnováze, rovněž také hrozí, že podkope postavení EU ve světě, píše web Politico.

Za téměř tři roky od začátku jejich funkčního období se vztahy mezi Michelem a von der Leyenovou nevídaně zhroutily. Zaměstnanci obou institucí se odrazovali od komunikace a oba vůdci se vzájemně blokovali od setkání se zahraničními hodnostáři. Jedním z ústředních bodů G20 bude setkání Michela s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Vzhledem k rozporům v rámci EU, jak jednat s Pekingem, se očekávané setkání jeví jako zásadní. Jenže von der Leyenová k němu pozvána nebyla.

Důvodem je její dřívější odmítnutí umožnit Michelovi zúčastnit se schůzky s indickým premiérem Naréndrou Módim na červnovém zasedání G7 v Německu, uvádí Politico. Rivalita mezi komisí a radou je dlouhou dobu problémem kvůli napětí ve strukturálním systému EU. Komise je výkonnou složkou bloku se schopností navrhovat legislativu a její předseda je ústředním bodem téměř každé iniciativy EU. Ale rada je místem, kde se scházejí hlavy států nebo vlád, aby proměnily návrhy v zákon. Ačkoli její šéf hraje koordinační roli, moderuje debatu mezi skutečnými rozhodujícími činiteli.

Když byli von der Leyenová a Michel v roce 2019 vybráni do čela dvou nejmocnějších institucí EU, vytvořili nepravděpodobnou dvojici. Von der Leyenová, ministryně obrany ve vládě německé kancléřky Angely Merkelové, strávila většinu své kariéry v domácí politice, zatímco Michel, bývalý belgický premiér z prominentní politické rodiny, měl více zkušeností s EU, neboť seděl u stolu Evropské rady jako vůdce své země.

Setkání mezi von der Leyenovou a Michelem dnes prakticky neexistují, a to ani v období před summity Evropské rady, kde EU dosahuje pokroku v řešení velkých strategických a bezprostředních výzev, kterým unie čelí, píše web.

Vztah von der Leyenové a Michela začal podle jejich nejmenovaných pracovníků klidně, píše Politico. V prvních měsících měli týdně naplánovaná společná setkání. Jejich vztah se ale zhroutil až v dubnu roku 2021 po tzv. „Sofagate“. Oba lídři tehdy odcestovali do Turecka, aby se setkali s Recepem Tayyipem Erdoğanem. Kamery zachytily šokovanou reakci von der Leyenové, když Michel rychle chytil jedinou židli vedle tureckého prezidenta a nechal ji sedět na pohovce naproti ministrovi zahraničí. Předsedkyně komise, první žena, která tuto pozici zastávala, si později Evropskému parlamentu stěžovala, že ji tento incident „zranil“ a obvinila Michela ze sexismu. Nicméně událost byla složitější, jelikož setkání bylo organizováno protokolem turecké strany.

Pravidelné osobní schůzky se postupně vytratily, oběma lídrům stačilo, že se viděli téměř každý týden na různých fórech. Oproti tomu jejich předchůdci, předseda komise Jean-Claude Juncker a šéf rady Donald Tusk, měli dobré pracovní vztahy i navzdory rozdílům v otázkách politiky, jako je migrace, připomíná web.

Zhroucení vztahu mezi von der Leyenovou a Michelem podle představitelů obou institucí začalo zasahovat do fungování EU. Ačkoli se oba vůdci objevují vedle sebe na tiskových konferencích, dialog o každodenních záležitostech mezi nimi a jejich blízkými pracovníky téměř neexistuje.

Zaměstnanci Rady jsou nuceni si „shánět informace jako novináři,“ řekl webu Politico jeden nejmenovaný úředník a stěžoval si, že komise neinformuje Michela o svých nadcházejících návrzích. Michelův kabinet se obvykle dozvídá o návrzích komise ve stejnou dobu jako zástupci členských zemí.

S nevyužitou soukromou komunikací se napětí přelilo do veřejné komunikace, zejména kvůli řešení energetické krize. Tento týden Michel v dopise kritizoval von der Leyenovou za to, že nepřišla s návrhem na cenový strop zemního plynu poté, co národní lídři požadovali takový strop na říjnovém summitu, uvedl web Politico.

Nedůvěra se přelila i do otázek bezpečnosti. Během pandemie náčelník generálního štábu von der Leyenové, Bjoern Seibert, a komisař EU chtěli hovořit s protějškem na vysoké úrovni v americké administrativě a delegace se raději rozhodla odcestovat na okraj Bruselu, aby využila zabezpečenou linku Velitelství NATO, než aby použila zařízení rady, které bylo blíže. Teprve letos získala komise vlastní zabezpečenou místnost pro volání do Spojených států.

V zápase mezi dvěma lídry je von der Leyenová považována za vedoucí, píše web. Ačkoli Michel formálně zastupuje EU na vnějších akcích, předsedkyně komise se ukázala jako nejvýznamnější vůdce EU, zejména pokud jde o vztahy s Washingtonem. Od útoku Ruska na Ukrajinu si administrativa amerického prezidenta Joe Bidena vypěstovala blízké pracovní vztahy s týmem von der Leyenové, se kterou úzce spolupracovala zejména v oblasti sankcí.

„Upřímně řečeno, panuje názor, že Michel zklamal, ale von der Leyenová ve své roli překonala očekávání,“ řekl webu jeden z dlouholetých úředníků komise. Další nejmenovaný úředník EU ale tvrdí, že za zhroucený vztah mezi oběma institucemi mohou oba jejich lídři.