Donald Trump jediným pozváním udělal pro ukotvení České republiky na Západě více než česká euroatlantická scéna za posledních pět let. Andrej Babiš se 7. března podívá do Bílého domu a pohovoří s nejmocnějším člověkem na zemi. S politikou obou nemusíme souhlasit, je však nezpochybnitelné, že jejich vzájemné setkání je pro Česko dobrá zpráva.

Američtí prezidenti jezdí do Prahy či si k sobě zvou české vrcholné představitele jen tehdy, když něco potřebují. Možnou výjimkou jsou návštěvy Bushe staršího a Clintona v první polovině devadesátých let. Tehdy mohla hrát roli i touha nasát atmosféru nově svobodné země a setkat se s Václavem Havlem. Nepochybně to však bylo součástí diplomatické ofenzivy, která měla zajistit, že země bývalého sovětského bloku se přimknou k Západu.

S nejvíce českými premiéry se viděl George Bush mladší. Miloš Zeman se s ním setkal v době, kdy Bush budoval koalici pro invazi do Afghánistánu po 11. září. Z podobných důvodů navštívil Bílý dům v roce 2003 i Vladimír Špidla, tentokrát šlo o poděkování za podporu v irácké válce, která právě začínala. Bush junior si k sobě pozval i Mirka Topolánka a sám navštívil i Prahu. Obojí bylo součástí americké snahy umístit v Česku radar protiraketové obrany. Obamova návštěva v Praze zase byla byla cenou útěchy za to, že nová administrativa projekt radaru zrušila. Naposled se do Washingtonu podíval Petr Nečas v roce 2011. Tehdy šlo o lobbing za americkou firmu Westinghouse při případné dostavbě Temelína.

Proč se Babiš do DC podívá, naznačuje jedna věta ze zveřejněné oficiální pozvánky. „Prezident a premiér budou hovořit o prohlubování americko-českých vztahů a o nutnosti společně čelit globálním výzvám včetně kybernetických hrozeb, energetické bezpečnosti a obchodních zájmů.“ Kybernetická hrozba znamená Huawei, energetická bezpečnost je kódové označení pro Temelín a vliv Ruska a pod obchodními zájmy se skrývá podpora v obchodní válce. Česko se stává součástí amerického tažení proti světovému vlivu Ruska a Číny. Vstřícnými kroky si chce Trumpova administrativa pojistit, že Česká republika nesklouzne do jejich sféry vlivu.

Prvním krokem byla návštěva tehdejšího předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana v Praze. Byla to pochvala za vydání hackera Nikulina do Spojených států. Taktéž vyhoštění tří ruských diplomatů v rámci západní odvety za útok v Salisbury bylo ve Washingtonu zaznamenáno s uspokojením.

Přestože je Trump často v médiích prezentován jako proruský, v reálných krocích je jeho vláda více protiputinovská, než ta Obamova. Rozhodně nehodlá přenechat střední Evropu Moskvě. Do tohoto schématu zapadá i podpora Westinghousu v případě Temelína. Nejde jen o americký byznys, i když ten samozřejmě hraje roli, ale i o omezení závislosti na Rusku, zvláště v energetice. Američané jsou v tomto často důslednější než samotní Evropané. Součástí této strategie je i otevření terminálu pro americký plyn v Polsku a tlak na Německo, aby odpískalo plynovod Nord Stream II.

Dalším plusem v Babišův prospěch bylo varování NÚKIB před Huaweiem. Američané vyhodnotili, že tři pozitivní kroky jsou již promyšlenou politikou, a premiér je tedy, na rozdíl od prezidenta, prozápadní. Za odměnu jede Babiš do Oválné pracovny, což má jeho západní směřování ještě více posílit.

Babišova touha být středem pozornosti je v tomto případě velká výhoda. Na selfíčkách západní státníci přece jenom vypadají lépe než Putin se Si Ťin-pchingem. Také zájmy Agrofertu jsou především na Západě. Jediný pokus investovat v Číně skončil pro firmu katastrofálně. Podle Babišových slov ho tam okradli o 250 milionů korun. Západní směřování Babiše je tak spíše dějinnou nahodilostí než promyšlenou politikou. Pragmatik Babiš však může kdykoliv změnit směr. Proto je dobře, že mu Trump pohladí ego tím, že mu potřese pravicí. Zvláště v době strachu z rostoucího rusko-čínského vlivu bychom to měli přivítat. Možná že kdyby už v roce 2017 do Bílého domu zavítal i hradní egomaniak, nepřipomínal by dnes prodlouženou ruku Kremlu.