V Evropě máme jen málo teritorií, na nichž volby produkují obnovu a upevňování vládních většin. Dlouho bylo takovým územím v čisté podobě pouze Bavorsko. K velkému údivu západoevropských expertů se k Bavorsku před devíti lety přidalo Maďarsko Viktora Orbána. Přičítá se to jeho nefér způsobům, od kampaně provládních médií až po změny ve volebním právu (polovina mandátů volena nikoli poměrným, ale přímým způsobem). Jiné příčiny nevnímají, nicméně nedá se říct, že by všechna kritika na Orbánovu adresu byla uvařena z vody.

Teď bude k autokraciím udržovaným demokratickými prostředky počítáno i Polsko. Tak jako v Maďarsku vládnou i tady konzervativci s vyvinutým citem pro sociální politiku a státní suverenitu. V neděli šli Poláci volit do parlamentu a v jeho směrodatné dolní komoře konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) zvýšilo svůj minulý výsledek z 37 na 44 procent. Hlavní vyzývatel konzervativců, pravicově liberální Občanská platforma (PO), zaostal na 27 procentech.

Ačkoli na reálných mocenských poměrech se nic nemění, důležitý je trend a tvrdohlavost polského voličstva. Strana obviněná z podkopávání demokracie a téměř z ústavního puče, strana, proti níž se před Sejmem konaly vyhrocené demonstrace, strana ze západní Evropy – tedy z Německa a evropských institucí – neustále kritizovaná, dokázala ještě posílit. Je to nejvíc procent pro vítěze od roku 1989 a s 61 procenty historicky nejvyšší volební účast. Veřejný prostor v Polsku je ostře rozdělen, PiS má státní televizi a rádio, odkud se line bezostyšná vládní propaganda. Jinak ale většina médií byla proti vládě. Jako prohra demokracie může výsledek těchto voleb vypadat skutečně jen z redakce Frankfurter Allgemeine a podobně, kde už si odvykli, že by konzervativci mohli vítězit s konzervativním programem.

Po uplynulé čtyři roky bylo Polsko v Evropské unii páriou i šejkrem současně. Víc než Česká republika se svým premiérem důvodně podezřelým z chmatáctví eurodotací uměla vláda PiS prosazovat svůj státní zájem. V nové Evropské komisi získá komisaře pro zemědělství. Hlasy pro šéfku Komise Ursulu von der Leyenovou v Evropském parlamentu tak Varšava zobchodovala mnohem lépe než Praha s prázdným portfoliem pro Věru Jourovou.

Po celou tu dobu však Evropská komise vede proti Polsku tažení, které se přetavilo do právní procedury. Byla to hra na efekt a spíš pro politické účely, sankce vůči členskému státu by musely schválit jednomyslně ostatní členské státy a Polsko má pro takový případ od Maďarska slib veta. Teď máme potvrzeno, že tato masírka, v posledních čtyřech letech už přímá, nechává Poláky zcela chladnými. Důležitější než všechny apely na nezávislost justice od vlád, které tak jako ta německá samy v klidu obsadí vedení ústavního soudu poslancem vládní strany, byl pro polské voliče sociální program PiS, minimální mzda a přídavky na děti, zvané 500+ (ve smyslu 500 zlotých za dítě až do jeho 18. narozenin; jeden zlotý je aktuálně za šest českých korun). Kritika zprava je namístě, historicky první vyrovnaný rozpočet, s nímž se před měsícem pochlubil premiér Mateusz Morawiecki, mohl vzniknout jen s pomocí statistické akrobacie. Rektorka Vysoké školy ekonomické ve Varšavě Elzbieta Adamowiczová už ohlašuje hospodářské ochlazení pro celou střední Evropu a vládě PiS dopředu hubuje za rostoucí vládní výdaje, které se rychle mohou proměnit v kouli na noze. Čeští kritici polského socialismu by však měli vědět, že sociální stát v Polsku i po čtyřech letech vlády PiS zůstává oproti tomu českému vcelku hubený, s výrazně kratší mateřskou dovolenou nebo nižší podporou v nezaměstnanosti.

Pro střední Evropu je polská volební neděle zásadní jinak. Kdyby vládu skládala opozice kolem PO, a ještě před dvěma týdny to z průzkumů vyloučit nešlo, Visegrádská skupina by už dnes měla po infarktu. Češi a Slováci přežívají posledních několik let ve Visegrádu jako černí pasažéři, eurové Slovensko si v Zuzaně Čaputové nedávno zvolilo prezidentku, u níž je odpor k V4 téměř hmatatelný. Dvojice Varšava–Budapešť bude ovšem silná natolik, že Visegrád na dohlednou dobu zůstane – aspoň jako potenciální možnost dělat „to“ v EU trochu jinak.