V několika českých městech by se dnes mělo demonstrovat proti zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, někdejšího člena pohotovostního pluku VB, který v roce 1989 zasahoval při protirežimních demonstracích, do funkce předsedy sněmovní komise pro dohled nad GIBS. Nebylo by příliš udivující, kdyby se na některou z nich dostavil, bojovné řeči vedl a okamžitou nápravu přislíbil náš premiér v demisi Andrej Babiš. Včera prohlásil, že je proti Ondráčkovu zvolení, možná on i jeho hnutí, díky jehož hlasům byl Ondráček zvolen, spadli do pasti nastražené stranami demokratického bloku a vůbec. Nemělo se to stát. Ale Babiš je rozhodnutý vyhrnout si rukávy a zamakat na Ondráčkově odvolání. Řešit problémy, jež na Babiše naložili ti, kdo bezprostředně po revoluci nezakázali komunistickou stranu. Jako fakt. 

Premiérovo vyjádření vlastně odpovídá jeho konceptu politiky – zatímco se v parlamentu budou strany hádat, on a jeho hnutí budou usilovně naplňovat programy všech. Tedy těch, kdo Ondráčka do čela komise zvolit chtějí – především pak perspektivních komunistických partnerů –, i těch, kdo jsou proti tomu odhodlaní demonstrovat. Jistě je to groteskní. 

Spor o Zdeňka Ondráčka má nějakou praktickou rovinu a nějakou symbolickou rovinu. O té praktické se dá různě polemizovat, připomínat třeba, že ten zástupce KSČM už v minulosti působil v jiných komisích pro dohled nad bezpečnostními složkami, že minulost člena pohotovostního pluku mezi vrcholnými politiky nemá jenom on, ale třeba i ministr vnitra Metnar. A že po případném Ondráčkově odvolání by velmi pravděpodobně následovalo zvolení jiného zástupce KSČM, který se od někdejšího esenbáka názorově nemusí moc lišit, jen jeho „cévéčko“ bude trochu méně barvité. A v řádu věcí nemusí být obsazení místa předsedy komise pro dohled nad GIBS zas až tak podstatné, to skutečně důležité se třeba děje jinde. A tak dále a tak podobně.

Jenomže ten symbolický význam sporu o Ondráčka může tyhle praktické aspekty převážit. A nejde jenom o Ondráčkovu minulost, ale taky o jeho přítomnost, o jeho dojímání se nad službou vlasti, focení se na Krymu, o skandální žvásty Vojtěcha Filipa... Zvolení Zdeňka Ondráčka se stalo jakýmsi pars pro toto, symbolem nových pořádků. Stalo se důvodem jedné z prvních otevřených bitev mezi jejich kritiky a těmi, kdo se je snaží ustavit. Babišovo včerejší prohlášení může působit legračně, ale v jádru je docela chytré. Šéf ANO se snaží protest otupit, zmírnit konfrontaci, v níž jde nakonec víc o něj než o Zdeňka Ondráčka. Ten jenom svým životopisem i přítomností dobře ilustruje přicházející poměry, je výstižným a odstrašujícím příkladem typu člověka, na němž ten režim bude stát. Třeba bude odvolán.

Lidé, kteří to dnes budou v ulicích požadovat, by tím rozhodně neměli být uklidněni. Budou v tom moci vidět nanejvýš symbolické vítězství. Pokud se ale šéf ANO bude i dál cítit pod tlakem, zvýší se tím pravděpodobnost, že taky bude dělat chyby. Každý fotbalový komentátor tuhle hlubokou pravdu potvrdí.