Komentář Ondřeje Šmigola

Trump je svým nejhorším nepřítelem

Komentář Ondřeje Šmigola
Trump je svým nejhorším nepřítelem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Odhadovat výsledky amerických prezidentských voleb rok a půl před jejich konáním je pošetilá disciplína, nicméně hojně rozšířená. Teoreticky Donald Trump by je měl mít v kapse. Ekonomika uspokojivě roste, nezaměstnanost je na historických minimech, v zahraniční politice se mu podařilo vyhnout se velkým krizím. Za normálních okolností by demokraté v primárkách vybírali obětního beránka, a ne vážného prezidentského kandidáta. V průzkumech však Trump prohrává se všemi kandidáty demokratů (pravda, občas v rámci statistické chyby). Hlavním důvodem je, mírně řečeno, „neobvyklá“ osobnost amerického prezidenta. Schopnost sám sobě nejvíc škodit znovu prokázal o tomto víkendu.

Celý předcházející týden byl pro Trumpa jeden z nejlepších, které za své prezidentování zažil, naplno totiž vypukla demokratická občanská válka. Ta se vede mezi establishmentovými demokraty, jejichž hlavním cílem je především vyhrávat volby, a mezi progresivním křídlem strany, kterému jde především o ideologickou čistotu a tlačí stranu čím dál více doleva. Vůdkyní establishmentu je Nancy Pelosiová, předsedkyně Sněmovny reprezentantů. Progresivisty vede čtveřice kongresmanek Alexandria Ocasiová-Cortezová, Ilhan Omarová, Rashida Tlaibová a Ayanna Pressleyová. Čtveřice již od listopadových voleb působí jako trn v patě Pelosiové. Předsedkyně sněmovny například odmítá zahájení impeachmentu Donalda Trumpa, tuší, že politicky by to nebylo moudré, kvartet naopak chce zahájit odvolání prezidenta co nejdříve, bez ohledu na to, že nemá šanci na úspěch.

Rozbuškou demokratické občanské války se stal spor ohledně migrační krize na mexické hranici. Kongres odhlasoval humanitární balíček pro tábory pro azylanty, který zároveň zvyšoval financování pro celníky a pohraniční policii. To bylo pro radikálky, které by nejraději hranici zrušily úplně, nepřípustné. Poté co balíček stejně prošel, Pelosiová řekla pro New York Times: „Vše, co tito lidé mají, je jejich twitterový svět. Ale nemají žádné opravdové následovníky. Jsou to čtyři lidé a tolika hlasy disponují.“ Pelosiová narážela na to, že přes obří podporu na internetu, Ocasiová-Cortezová, která je mediálně nejznámější, má na Twitteru téměř 4,8 milionu sledujících, je jejich reálná moc v Kongresu téměř nulová.

AOC, jak se Ocasiové-Cortezové přezdívá, v reakci prohlásila, že Pelosiová pro svou kritiku „vypichuje barevné ženy“, naznačila tak, že Pelosiová je rasistka. AOC je Hispánka, její kolegyně jsou muslimky a černoška. Oficiální twitterový profil demokratů ve sněmovně zase naznačil, že rasistou je naopak šéf kabinetu AOC. Za Pelosiovou se navíc postavilo sdružení černošských kongresmanů, kteří vzkázali AOC a jejím spojenkyním, aby nepočítaly s tím, že se je strana nepokusí nahradit v jejich okrscích někým jiným. Progresivisté se ze svých mrzení vyzpovídávali na konferenci Netroots Nation, kde Pelosiová byla hlavním cílem jejich nenávisti.

Takovou politickou hádku na veřejnosti USA nepamatují. Vypadalo to, že progresivní křídlo vyvolalo otevřenou rebelii a že intersekcionalismus konečně dohnal demokraty, kteří se navzájem zlikvidují v bojích o to, kdo je větší rasista. A pak do sporu zasáhl Trump.

Prezident celý spor okomentoval v sérii tweetů, ve které čtveřici progresivistek vyzval, aby se „vrátily na zničená a zločinem infikovaná místa, odkud přišly“. Tři ze čtveřice jsou přitom rodilé Američanky. Například pro Ocasiovou-Cortezovou by to znamenalo odjet do New Yorku. Tweet okamžitě sjednotil demokraty proti společnému nepříteli a byl označen za bigotní, xenofobní a rasistický. Pozornost médií se odvrátila od začínající občanské války, komentáře a analýzy Trumpa široce odsoudily. Na pondělní tiskovce pak Trump svoje slova ještě potvrdil, když řekl, že ti, kterým se v USA nelíbí, by měli odejít.

Otázkou je, proč Trump hodil demokratům záchranné lano. Možnosti jsou tři. Podle některých jde o geniální tah, který donutil Demokratickou stranu sjednotit se za levicovými radikály, na kterých navíc, v osobě Omarové a Tlaibové, leží podezření z antisemitismu – a tím je učinil nevolitelnými. Jenže rozhádaní demokraté jsou pro Trumpa mnohem výhodnější než demokraté sjednocení, byť za radikály. Navíc prezident není známý svým dlouhodobým plánováním.

Druhou možností je, že tweet napsal pro své příznivce z krajní pravice. Jenže to také nedává smysl. Normální republikáni extrémní pravici daleko přečíslují a tento způsob komunikace je znervózňuje. Navíc je třeba přiznat, že většina rasistů Trumpa již stejně volí a je velmi nepravděpodobné, že zběhnou jinam.

Třetí možnost je tak nejspíše ta správná. Trump nesnáší, když pozornost není upřená na něj. Týden, kdy titulky novin plnily demokratické půtky, byl pro tohoto egomaniaka utrpením. Rozhodl se proto na sebe strhnout pozornost za každou cenu. To do prezidentských voleb nevěští nic dobrého. Nejlepší strategií pro Trumpa je poukazovat na skvělou ekonomiku a šílené nápady demokratů a zdržet se jakýchkoliv výroků, které by odpudily „mámy z předměstí“. Uplynulý týden však ukazuje, že toho není schopen.

17. července 2019