Právě skončený summit NATO v Londýně je ukázkou toho, že svět si začíná na Donalda Trumpa trochu zvykat. Jestliže před dvěma lety se zdálo, že Aliance jeho úřadování taky nemusí přežít, dnes jsou ty nejhorší existenční obavy zažehnány. A pokud někdo NATO ošklivě řečeno destabilizuje, je to teď francouzský prezident Macron neméně než Trump. Asi nejlepší je brát destabilizaci jako výzvu.

Trump je pro kariérní západní politiky a diplomaty model jednadvacáté století tvrdý oříšek. Vyjednává jinak, než je zvykem. Zaprvé, u normálního politika předpokládáte, že má nějakou výchozí vyjednávací pozici pro veřejnou spotřebu, tj. to, co musí a naopak nemůže říkat veřejně. A pak že má nějakou „bottom line“, to, o co mu skutečně jde a kam je ochoten ustoupit, plně si vědom toho, kam zase můžou jít partneři. U Trumpa tohle nevíte. Začne něco říkat a je docela dobře možné, že to myslí přesně tak. Anebo se za tím skrývá nějaká bottom line, ale vy nevíte, jaká. Třeba je pro vás nepřijatelná. A vy nevíte, jak to je, takže podle toho nemůžete modulovat své chování. Když mu jeho tým nachystá do projevu slova o závazku podle článku 5, on text odloží, mluví spatra a závazek nezmíní, znamená to, že závazek nerespektuje, nebo ne? Nevíte.

Zadruhé, Trump je ochoten vtáhnout do hry cokoliv. Zásada, že když se dohadujeme o obraně, tak přicházejí v úvahu jen věci související s obranou, pro něj neplatí. Klidně jednání o obraně spojí s jednáním o francouzské digitální dani či obchodních sankcích proti Německu.

Je to jeho praxe rozeného byznysmena. Udržováním druhé strany v nejistotě se snaží dosáhnout co nejvíc. Kariérním obranným expertům pověřeným zabývat se Trumpem není co závidět. Musí to pro ně být zážitek podobný tomu, co zažívá denně autista potýkající se s běžným světem.

Trump od počátku pojímal NATO jako organizaci, jejíž členské státy platí USA poplatky za ochranu. A neplatí to, co mají. Členské státy měly dvě možnosti. Buďto Trumpovi vysvětlovat, že NATO takhle nefunguje, že se tam neplatí žádné poplatky, tím méně poplatky USA. Že jsou tam nanejvýš stanovené cíle výdajů na obranu. A hlavně že jsou tu hodnoty.

To na Trumpa udělá asi takový dojem jako ti lidé, co na sociálních sítích zareagují na váš argument tím, že vám opraví mluvnické chyby.

Druhá možnost je snažit se mu něco dát, a to v tomto případě skutečné navýšení výdajů na obranu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg toto velmi dobře pochopil a svou veřejnou komunikaci věnoval neúnavnému opakování toho, jak členské země zvýšily výdaje na obranu. Zjevně měl na mysli zejména jednoho konkrétního posluchače.

Potřeboval k tomu maličkost – skutečné zvýšení výdajů na obranu. A k tomu došlo, Stoltenberg ho vyčísluje na 130 miliard dolarů od roku 2016. Je třeba se ptát, proč. Jistě v tom hrálo svou roli to, že po ruské anexi Krymu a válce v Sýrii si většina evropských zemí uvědomila, že v dnešním světě je prostě stále vojenská síla nezastupitelná, víceméně i bez ohledu na to, co si myslíte o Rusku. Ale jistě se tak stalo i díky Trumpovi. Ten prostě vyzkoušel, za kolik ta Aliance Evropanům stojí. Neměl ani tak konkrétní cíl, spíše taktiku: Vyvinu maximální tlak a uvidím, kolik jsou ochotni platit.

To se někomu nemusí líbit. Ale lze se spolehnout, že titíž lidé nejednou veřejně pronesli, že závazky v Evropské unii se musí dodržovat. Proč ne v NATO?

Na počátku Trumpovy vlády se úředníci uchylovali k taktice zkracování summitů na nejmenší možnou míru, aby co nejvíce omezili prostor, v němž by americký prezident mohl říci něco nepředvídaného. Trump si ale postupem času zjevně tyto akce oblíbil a naučil se omezený čas využívat. Již na úvod se pustil do Macrona, jak si dovoluje tuto báječnou organizaci označovat za „mozkově mrtvou“. Novináři spočítali, že na summitu pak protáhl plánované „photo-ops“ (fotografování, při němž je možné položit pár otázek) na celkové dvě hodiny a jednu minutu. A nikdo nemůže popřít, že to byla dobrá televizní podívaná.

Takto nastolil prezidentu Macronovi problém evropských bojovníků ISIS v zajateckých táborech, které jejich domovské země nechtějí repatriovat: „Máme v Sýrii velké množství zajatých bojovníků pod zámkem, převážně z Evropy. Nechtěl byste nějaké pěkné bojovníky ISIS? Mohl bych vám je dát. Můžete si vzít všechny, které chcete.“

„Dáme Kanadě splátkový kalendář,“ řekl zase na tiskovce s kanadským premiérem Trudeauem ve věci kanadských výdajů na obranu, „jsem si jistý, že panu premiérovi by se to hrozně líbilo.“

Pak pro změnu odletěl domů bez závěrečné tiskové konference. Ale série spokojených tweetů dosvědčuje, že cíle bylo dosaženo.