U architektury se občas trochu zapomíná na roli investora, který má ovšem na dobrém (i špatném) výsledku pokaždé lví podíl. Vůbec přitom nejde jen o výši investovaných peněz, úspěch projektu vždy závisí kromě jiného na tom, jestli si klient s architektem jednoduše sednou a vzájemně si pak důvěřují – což je také důvod, proč by se výběr vhodného architekta neměl podceňovat.

Žádné otazníky

Jeden takový ukázkový příklad spolupráce architekta s investorem stojí za projektem rodinného domu se stodolou v malé obci na Vysočině. O tom, že bude žít právě ve Starých Bříštích, měl majitel jasno vždycky. A to i navzdory svému náročnému zaměstnání manažera v nadnárodní společnosti, které mu ale zároveň umožňuje pracovat z domova. Jako hrdý patriot navíc v obci se šedesáti stálými obyvateli už desátým rokem zastává funkci starosty.

Pro stavbu svého rodinného domu si Václav Honzl vybral pozemek ve středu obce, kde dřív stával hospodářský dvůr. O volbě architekta nebylo pochyb. S pražskou architektonickou kanceláří Machar & Teichman totiž spolupracoval už dřív. Otazníky se nevznášely ani nad základní představou o tom, jak by měla stavba vypadat. Mělo jít stručně a jasně o moderní dům, co zapadne do kontextu malebné staré vesnice, kterou dodnes výrazněji neproměnila výstavba nových domů ani přestavby těch starých.

Udělá to kamarád

Dobrému návrhu musí vždy předcházet poctivá analýza lokality. Architekti tuto fázi nepodcenili a kromě osobní návštěvy místa si ještě před začátkem navrhování vyžádali také historické fotografie a plány obce i pozemku zaniklého hospodářského stavení. Umístěním nového domu a stodoly do půdorysné stopy původních objektů zachovali paměť místa i strukturu zástavby obce a zároveň chytře využili znalostí předchozích generací o zasazování venkovských staveb do terénu s ohledem na povětrnostní podmínky i světovou orientaci. I díky tomu domy působí, jako by šlo spíš o důsledné rekonstrukce. Hezky je to vidět hlavně u stodoly vstupující do svažitého terénu meze, kterou dál „drží“ nově zbudovaná kamenná zídka.

Tvarem, proporcí i klasickým sklonem střech jde o stavební dvojčata, ovšem s tím rozdílem, že na rodinný dům navazuje kryté zápraží – to si prosadil sám investor z praktických důvodů stejně jako podsklepení stavby, protože bez pořádného sklepa se žádné pravé hospodářství neobejde. Každý člověk z vesnice ví, o čem je řeč. Jednoduchou konstrukci zajišťují široké keramické cihly, díky kterým dům nepotřebuje dodatečné zateplení polystyrenem a zároveň šla snadno provést „pořádná tradiční omítka“, jak si přáli architekti a co investoři také často zpochybňují. Autoři návrhu Pavel Machar a Radek Teichman zároveň přiznávají, že je trochu znervóznil záměr majitele nestavět dům s osvědčenou stavební firmou, ale svěřit realizaci svému kamarádovi, místnímu zedníkovi. Kvalita stavby a smysl pro detail ale nakonec architekty doslova nadchla. Navíc se díky tomu výrazně snížily náklady na celou stavbu.

Jedno na druhé

Zatímco zvenku dům působí velmi tradičně, hned po vstupu dovnitř vás překvapí velkorysost převýšených prostor. Velká okna nejenže přivádějí opravdu hodně denního světla, zároveň ale doslova rámují krásné výhledy do krajiny, kde nechal investor vybudovat nový velký rybník – těmito směry nestojí žádné domy, takže majitelé nepřicházejí o pocit soukromí. Doslova na každém kroku je v interiéru vidět práce architekta, ať už jde o výběr kvalitních materiálů, nebo důmyslné řešení vestavného nábytku a úložných prostor. Místnosti výrazně „zútulňuje“ množství použitého dřeva, především v podobě trámových stropů.

Stavební projekt nikdy nekončí kolaudací, nafotografováním a odjezdem architektů. Sebelepší návrh a pečlivě dokončenou realizaci může pohřbít následná údržba, částečné změny a úpravy, které časem vždy přijdou. O to větší radost udělá návštěva domu pár let po dokončení, kde další větší i menší zásahy nijak nepodkopávají původní architektonické řešení, ale jaksi samozřejmě na ně navazují – což je ta největší pochvala architekta od spokojeného klienta.