Koronavirus jde zastavit, ovšem pouze za předpokladu, že úřady dokážou efektivně uplatnit potřebná opatření. V Česku zatím systém nefungoval, jak by měl.

Vědci dosud přesně nepopsali, do jaké míry je koronavirus nebezpečný, proto je třeba v rámci předběžné opatrnosti brzdit jeho postup všemi rozumnými prostředky. Proti každé epidemii se používají tři nástroje. Především je třeba informovat obyvatelstvo a doporučit chování, jak se nákaze vyhnout. Vedle toho je třeba na příchod krize připravit zdravotníky a nakonec zavést nějaký druh karantény.

S informováním obyvatelstva to není úplně skvělé, jak svědčí těžko pochopitelný fakt, že české zájezdy stále míří na sever Itálie, kde je ohnisko nákazy. Lehkomyslnost rekreantů lze však těžko dávat za vinu výhradně vládě nebo úřadům. Připravenost nemocnic odpovídá jejich dlouhodobě vysokému standardu a Čech v tomto směru nemusí mít obavy. Zneklidnět však může ze zpráv, jak se uplatňují předpisy karantény.

Vláda zcela správně vyzvala občany, aby při podezření z nákazy volali lékaře či hygieniky, kteří je pozvou na kontrolu, případně je přijdou domů otestovat. Tento model však nefunguje, jak si ověřila pacientka z Prahy 6, když žádala praktického lékaře i hygienickou službu o test proti koronaviru po návratu z Itálie. Nákazu jí nakonec pomohla odhalit soukromá laboratoř a státní úřady zareagovaly až ve chvíli, kdy o novém případu koronaviru informoval veřejnost ředitel základní školy, kam žena posílá děti, a pražský primátor.

V čele s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem ze všeho nejdříve obvinily zúčastněné, od pacientky přes ředitele školy po primátora, že nepostupovali podle předpisů a státní správu obešli. Účelem bylo pochopitelně shodit ze sebe odpovědnost.

Hygienici potom postupovali zase příliš horlivě. Ženu převezli do izolace v Nemocnici Na Bulovce, nabízí se ovšem otázka, jestli při mírném průběhu nemoci nebylo jednodušší nařídit domácí karanténu, jak je běžné v jiných zemích, třeba v sousedním Rakousku. Jistě, převozem do izolace se nic nezkazí, přesto tento striktní postup ukazuje na jinou potíž tuzemských pravidel pro karanténu. Každý si musel všimnout, že prezidentův poradce Martin Nejedlý navštívil Čínu. Jak potvrdil sám náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, hygienici mu nařídili čtrnáctidenní domácí karanténu, ovšem Nejedlý ji, jak známo, porušil a běhal po restauracích na sedmém pražském obvodě. Teď může veřejnost se zájmem čekat, jak a jestli vůbec bude prezidentův poradce postižen.

Dvanáct nakažených

Dosavadní postoj úřadů je zřejmý. Stát nemůže či nechce nařizovat u prokázaných případů koronaviru domácí karanténu, případně ji není schopen kontrolovat, a proto je nucen pacienty izolovat v nemocnici. Takovou neohrabanost je možné svádět na nízkou míru důvěry ve společnosti, jak ji exaktně demonstroval prezidentův poradce. Tím ovšem odpovědní politici a úředníci nevyvrátí podezření, že stejná nedůvěra zase některé nemocné odrazuje od toho, aby se státním úřadům s podezřením na koronavirus hlásili. Jinak řečeno, v systému karantény, který má chránit obyvatelstvo před nákazou, jsou viditelné díry a nedostatky. Těžko vyloučit, že historie z Prahy 6 a 7 demonstruje praxi běžnou v řadě dalších případů.

Koronavirus je možné správně nastavenými předpisy pro karanténu zastavit, případně zpomalit jeho postup. Jak bude karanténa účinná v různých evropských zemích, se ukáže v nejbližších dnech. V této chvíli počet nakažených strmě roste, to se však dá pochopit, protože k úspěšné karanténě patří i to, že podchytí co nejvíc nemocných. V nejbližší době se však musí objevit první signály, že Evropa následuje příkladu některých asijských zemí, jako jsou Singapur, Hongkong či Malajsie, kde už karanténa expanzi koronaviru ukončila.

Zprávy o dvanáctém nakaženém v Česku svědčí, že zdejší systém začal přece jen fungovat. Třeba se hygienici a další pověřenci státu poučili ze svých počátečních chyb a teď už budou postupovat s větší pečlivostí, s větší vstřícností k pacientům a v nutných případech zase přísněji než dosud.