Pro uznávaného mistra soudobé architektury to byl dobře známý terén, na kterém se nemýlí. Využil tak svých letitých zkušeností s úpravami historických staveb a z areálu původně kapucínského kláštera vytvořil administrativní komplex, jehož hlavním znakem je harmonická souhra starého s novým.

Kamarád „nepřátel“

„Při práci na stavebním projektu máte jen jednu šanci udělat to dobře,“ zdůrazňuje zástupce úspěšné rodinné firmy Tap Holding z Německa, která se minulý rok nastěhovala do nového sídla. A protože investor, holding zastřešující různé firmy ze sektoru ručních prací, nechtěl tuto jedinou příležitost promarnit, oslovil rovnou toho nejpovolanějšího architekta na podobné úkoly. Britský mistr architektury David Chipperfield je nezpochybnitelná světová kapacita, která se proslavila především pokorně odvážnými a precizně provedenými projekty v historickém prostředí měst. Nejlepším důkazem je dnes už legendární obnova trosek Nového muzea (rozsáhlé budovy z devatenáctého století) na berlínském Muzejním ostrově, kde s pomocí nových a přesně mířených zásahů vytvořil dílo, které se po svém otevření v roce 2009 stalo doslova senzací nejen na architektonické scéně. David Chipperfield na tomto projektu s rozpočtem skoro deseti miliard korun pracoval dvanáct let a jeho úspěch mu přinesl také několik dalších podobných zakázek nejen v Německu.

O sedmašedesátiletém držiteli Řádu britského impéria, který má vedle rodného Londýna ateliéry i v Berlíně, Miláně a Šanghaji (zaměstnává v nich aktuálně na 120 lidí), se dá říci, že nemá svůj vyhraněný styl, jeho architektura je nicméně pravým opakem okázalosti typické pro mnoho jeho stejně slavných kolegů. Chipperfield používá prověřené materiály (cihly, kámen, beton nebo třeba terazzo) s citem pro symetrii a klasické proporce namísto nějakých výstředních tvarových tanečků. Díky tomu se stal také důvěryhodným partnerem pro památkáře, což je spíš výjimka mezi současnými oceňovanými architekty.

Odkrýt a doplnit

V historickém centru středověkého města Paderborn na severozápadě Německa (leží nějakých 100 km na východ od Dortmundu) čekal na Chipperfielda areál s velmi bohatou historií, takže architekt nemohl odolat přijmout tuto zakázku. Původně kapucínský klášter ze sedmnáctého století začal o dvě století později sloužit jako nemocnice provozovaná mnichy – a to až do roku 2013, kdy historický komplex koupila výše zmíněná firma Tap Holding. Architekti ihned začali s velmi podrobným stavebně-historickým průzkumem budov, aby mohli přesně stanovit jejich hodnotné části. Situace totiž byla celkem nepřehledná, areál byl výrazně poničen při bombardování za druhé světové války a v padesátých letech prošel několika etapami stavebních úprav a dostaveb. Původní historické konstrukce (torzo kaple, část kláštera a sklepení) byly s velkou péčí zachovány, opraveny a odhaleny, a to takovým způsobem, aby mohla vyniknout jejich podstata. Místo tak získalo skoro až atmosféru zříceniny. Všechny tyto původní části navíc obdržely po dohodě s majitelem oficiální památkovou ochranu – u nás naopak bývá spíš zvykem dosud nezmapované historické části před úřady raději tajit, aby památkáři nemohli svými připomínkami a podmínkami návrh torpédovat.

Architekti k rekonstrukci historických budov v Paderbornu přistupovali s až archeologickou obezřetností. Všechny pozdější poválečné zásahy byly bez milosti odstraněny, aby se uvolnil prostor pro novou výstavbu kancelářských křídel, která plynule navázala na logiku areálu. Architekti nová křídla pojali ryze moderně, díky jejich subtilní železobetonové konstrukci, jednotnému rastru fasád a výšce ale zůstávají spíš v pozadí a nechávají naplno vyznít historické části. Cílem Davida Chipperfielda bylo, jak řekl, „vytvoření nového celku z jednotlivých fragmentů“ – a to se mu také podařilo s přehledem a lehkostí, jak už je pro jeho autorský rukopis obvyklé. Projekt tak zaslouženě získal nominaci na prestižní Ceny Evropské unie za současnou architekturu Miese van der Rohe 2021, kde určitě nezapadne.