Před 30 lety to na Malé straně vřelo kvůli prchajícím „dederonům“. Na exodus sbírá ambasáda vzpomínky
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Vzpomínky na dramatický útěk k branám západoněmeckého velvyslanectví, na pomoc Pražanů nebo na snahu o zajištění zásobování pro tisíce východoněmeckých uprchlíků v roce 1989 přicházejí v těchto dnech na německou ambasádu v Praze. Velvyslanectví požádalo pamětníky 30 let starých událostí, aby se podělili o osobní zážitky z útěku před komunistickým režimem v době těsně před pádem Berlínské zdi. Z výběru vzpomínek a archivních fotografií by ambasáda, přes jejíž pozemek východní Němci utíkali, chtěla sestavit sborník.
Sabine Pasewaldová v jednom z příspěvků, které ambasáda zveřejnila, vzpomíná, jak se v roce 1989 rozhodla utéct do západního Německa přes pražskou ambasádu společně se svou desetiletou a čtrnáctiletou dcerou. Vzhledem k tomu, že byla už ve druhé vlně uprchlíků, musela obelstít východoněmecké celníky cestou do Československa a nekoupit si lístek do Prahy, ale až do Bratislavy. U velvyslanectví se jí pak podařilo i s dcerami proběhnout kordonem českých policistů a přelézt přes plot do zahrady, a tím i do svobodného světa.
Michael Stavehagen, kterému v roce 1989 bylo 13 let, popisuje, jak emigroval společně se svou matkou. Do hlavních dveří západoněmeckého velvyslanectví se dostali, i když za nimi běželi čeští policisté, o 11 dní později už byli na cestě do Bavorska.
Na facebookových stránkách zřízených právě kvůli sdílení vzpomínek pamětníků píše uživatel s přezdívkou Iswer Daheim o tom, jak ho „milá starší dáma“ z Prahy dovedla z nádraží přímo k západoněmecké ambasádě. Spisovatel Matthias Lisse zase vzpomíná na to, jak jeho manželce a dceři dali před cestou z ambasády na vlak, který východoněmecké uprchlíky převezl z Prahy do Bavorska, Pražané lahve s teplým čajem.
Někdejší pracovník na pražské ambasádě Dieter Schnitzler potom vzpomíná na mimořádnou situaci při zajišťování potřeb uprchlíků, kterých se na pozemcích velvyslanectví v jednu chvíli shromáždilo na 5000. Píše o tom, jak jako pokladník velvyslanectví musel uvolnit 30 000 korun na nákup chleba, jeden bochník přitom tehdy stál pět korun.
O vzpomínky na události roku 1989 se podělil také bývalý český politik Jan Kasl, který bydlel nedaleko ambasády. „Chodili jsme venčit psy na Petřín a sledovali někdy dramatické úprky přes Lobkovickou zahradu k plotu ambasády a přelézání i s dětmi přes něj,“ napsal na facebookové stránky zřízené velvyslanectvím. Vzpomíná také na to, jak se uprchlíci, kteří se snažili dostat na ambasádu, tísnili i v okolních domech, nebo na opuštěná východoněmecká auta, která někteří Češi vykrádali.
První východoněmečtí uprchlíci se na západoněmecké ambasádě v Praze objevili už na jaře 1989, v srpnu jich ale začalo razantně přibývat. Zpočátku byli ubytováni přímo v Lobkovickém paláci a v přilehlé oranžerii. Kapacita těchto budov se ale zanedlouho vyčerpala, a tak koncem srpna začalo na zahradě velvyslanectví vyrůstat stanové městečko. Uprchlíci se dočkali možnosti emigrace 30. září 1989, kdy je tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher informoval o dohodě, která umožnila jejich vycestování. Krátce poté ale zaplavila ambasádu druhá vlna východních Němců. Celkem do listopadu 1989 emigrovalo přes ambasádu na 15 000 lidí.
Německé velvyslanectví letos plánuje oslavu 30. výročí těchto událostí. Vedle sběru vzpomínek pamětníků a archivních materiálů zahájilo na sociálních sítích kampaň k pátrání po vlastníkovi červeného kufru, který patřil některému z uprchlíků a zůstal v Praze. Na 28. září velvyslanectví chystá akci Cesta z svobodou, kdy otevře své brány veřejnosti a přivítá zpátky na svém pozemku část někdejších uprchlíků.