Zjistit si něco o kandidátech Joea Bidena na funkce v jeho administrativě může být dost složité. Biden slíbil, že jeho tým „bude vypadat jako Amerika“, čili že bude rasově a genderově vyvážen. O jeho nominantce na ministryni financí Janet Yellenové se tak můžeme dočíst, že bude první ženou v úřadě, totéž o Avril Hainesové, která se má stát šéfkou zpravodajských služeb. Alejandro N. Mayorkas je zase prvním Latinoameričanem v čele ministerstva pro národní bezpečnost. Tento trend pokračoval i při ohlášení Bidenova ekonomického týmu. Neera Tandenová má šanci stát se první Indoameričankou v čele úřadu pro správu a rozpočet. Cecilia Rouseová se stane první černoškou řídící radu ekonomických poradců. Prvním náměstkem na ministerstvu financí se má stát Nigeroameričan Adewale Adeyemo. Deník New York Times to pochvalně komentoval, že je to rozdíl ve srovnání s Trumpovým kabinetem, který je „hlavně bílý a mužský“.

Ponechme stranou, že Trumpův kabinet rozhodně nebyl jen pouhou přehlídkou bílých mužů. Indoameričanka Nikki Haleyová byla velvyslankyní při OSN, což je v USA funkce na úrovni kabinetního ministra, černoch Ben Carson zase ministrem bytové výstavby a rozvoje měst, Gina Haspelová šéfovala CIA.

Žena či člen menšiny ve vysoké funkci by již neměli v USA nikoho překvapovat. První americká ministryně zahraničí byla Madeleine Albrightová, prvním černochem v téže funkci byl Colin Powell, první černoškou tamtéž Condoleezza Riceová. Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová se sice stane první ženou v úřadě, ale ne první členkou menšiny. Toto prvenství náleží viceprezidentovi Herberta Hoovera (v úřadě 1929–1933) Charlesi Curtisovi, v jehož žilách kolovala indiánská krev. Koneckonců Barack Obama byl prezidentem.

Vyzdvihování pohlaví a barvy kůže Bidenových kandidátů vede především ke dvěma podezřením. Zaprvé, že nejsou nominováni do funkce proto, že jde o nejschopnější dostupné lidi, ale aby si Biden mohl zaškrtnout políčko multikulturalismu a zbavit se tlaku progresivního křídla. Nápadné je to v případě kandidáta na ministra zdravotnictví Xaviera Becerry, který se nejspíš stane prvním Latinoameričanem v úřadě. Becerra není lékař, ale právník. V současnosti působí jako generální prokurátor státu Kalifornie a spekulovalo se o něm jako o budoucím ministru spravedlnosti. Jeho nominace prý překvapila. „Jedna obeznámená osoba uvedla, že zúčastnění byli ‚ohromeni‘ výběrem pana Becerry,“ psal list New York Times. Jenže Biden se evidentně rozhodl pro někoho jiného, ale kvůli „tlaku latinskoamerické komunity a kongresového hispánského výboru, aby diverzifikoval svůj kabinet“ ho nemohl úplně ignorovat.

Do téže kategorie patří Neera Tandenová, která se vyznačuje především tím, že ji nesnášejí všichni napříč stranami. K vysokým funkcím se dostala díky tomu, že patří mezi nejbližší spolupracovnice Hillary Clintonové. Je známa svými urážkami republikánských senátorů. Vzhledem k tomu, že Senát musí potvrdit všechny kandidáty do exekutivních funkcí a republikáni si nejspíš udrží senátní většinu, pro Tandenovou to představuje problém. V posledních dnech proto pečlivě promazávala svůj twitterový účet. Experti odhadují, že pokud někdo Senátem neprojde, bude to právě ona.

Druhým problémem je, že média ve svém rozplývání se nad duhovým Bidenovým kabinetem zapomínají na jakoukoli kritickou analýzu jeho výběru. Kdyby Tandenovou nominoval Trump, nejspíš by se mnohem víc prostoru věnovalo faktu, že kdysi dala ránu pěstí novináři (sama Tandenová tvrdí, že do něj jen strčila).

Neochota zkoumat Bidenovu administrativu se zřejmě stane širším problémem. Ať si o Trumpovi myslíme cokoli, je nepochybné, že každý jeho krok byl pod drobnohledem médií. V Bidenově případě to nejspíš nehrozí. Washingtonská korespondentka televize NBC Kasie Huntová tak například tweetovala ohledně případných vyjednávání nové administrativy s šéfem republikánských senátorů Mitchem McConnellem: „Joe Biden nechtěl říct, jestli mluvil s Mitchem McConnellem. Zarazila mě skutečnost, že nyní budeme mít prezidenta, který zpravidla nelže, i když to může být pro něj jednodušší.“

Projevilo se to i v případě referování o Bidenově zlomené noze. Nastávající prezident se údajně zranil při hře se svým psem. Na otázky, co to svědčí o zdraví osmasedmdesátiletého muže, se američtí novináři raději příliš neptali. Přitom každá zpráva o Trumpově zdraví byla podrobována pečlivé kritice.

Možná nejnápadnější je mlčení médií při jmenování dalšího „starého bílého muže“. John Kerry, demokratický kandidát na prezidenta v roce 2004 a Obamův ministr zahraničí, si u Bidena vysloužil post zvláštního vyslance pro klima. Stal se tak typickým příkladem „pádu vzhůru“. To je praxe, kdy neschopný člověk je ze své funkce vykopnut do jiné, často nominálně vyšší pozice, kde může napáchat méně škod. Podle progresivistů nahoru padají především staří bílí muži. Kerryho čas na ministerstvu zahraničí není považován zrovna za přehlídku úspěchů. Ve spravedlivém světě by si užíval politického důchodu. Místo toho dostane vládní letadlo, se kterým bude v rámci boje proti globálnímu oteplování létat z jedné klimatické konference na druhou. Vzhledem k tomu, že Kerry nedostal k funkci žádné pravomoci, jediným výsledkem budou vyprodukované tuny emisí. Přesto si tím Biden přihrál plusové body, protože tím prezentuje svoji snahu bojovat proti změnám klimatu.

Přes všechno počítání černochů hlavní slovo budou mít v Bidenově administrativě bílí muži. Ministrem zahraničí se stane Antony Blinken, poradcem pro národní bezpečnost Jake Sullivan. To jsou ty nejdůležitější funkce, ještě se zatím neohlášeným ministrem obrany, v každé administrativě. Vláda, která „vypadá jako Amerika“, je hlavně skvělý PR tah. Na její politický test si musíme počkat.