Mezi témata, jež můžeme v novém roce očekávat, jistě patří i plný rozpuk boje za zelenější budoucnost. Nejen na „reálné“ frontě regulace ekonomiky, ale i na frontě symbolického boje. Tedy boje o to, které myšlenky jsou společensky přijatelné a žádoucí. Jedna z výtek (zbraní), která se v tomto boji používá, je výtka pokrytectví. Je lákavá, ale je třeba s ní nakládat opatrně.

Stejně důležitý jako úsilí o regulace financí, energetiky a průmyslu je i boj o regulaci myšlenek. O to, které myšlenky budou žádoucí, přijatelné, vychvalované a použitelné k signalizování ctnosti. Které se z kategorie myšlenek přesunou do kategorie sloganů, nad nimiž se nepřemýšlí, tedy nemyšlenek. Sloganů, kterým se tleská – obrazně i doslova. Protože důležitou arénou jsou postoje celebrit.

Pozorování ukazuje, že jednou z věcí, které se vám přihodí, když se stanete řekněme úspěšným hercem či zpěvákem, je, že získáte pocit, že musíte své místo na slunci využívat ke konání nějakého dobra. Samotná radost, kterou dáváte lidem svým uměleckým výkonem, nestačí. Sledujete svůj úspěch – možná s polovědomým hlodavým pocitem, že je nezasloužený. Takže co uděláte se svým plytkým úspěchem? Snažíte se ho vykoupit tím, že těm milionům lidí, kteří vám visí na rtech, se budete snažit říct něco závažného.

Pak ovšem nastává druhá fáze, kdy máte, jak zní anglické úsloví, „dát své peníze tam, kde jsou vaše ústa“, tedy hodnoty, které vzýváte, ztělesňovat i vlastním životem. Abyste se vyhnuli tomu, že budete kázat vodu, a pít víno.

A v tom obstojí málokdo. Nejoblíbenější disciplínou je samozřejmě cestování. Celebrity burcující za boj proti globálnímu oteplování nejsou schopny se vzdát létání soukromými letadly. Takže na konference o klimatické změně se slétnou Leonardo DiCaprio, Woody Harrelson, Julia Robertsová, Gwyneth Paltrowová, John Travolta, Al Gore, princ Charles či princ Harry – ti všichni mají ve zvyku sletět se na konference o globálním oteplování v hejně private jetů, jejichž uhlíková stopa určitě představuje ekvivalent hektarů vykáceného deštného pralesa. A pokud možno se na místě nechat přepravovat pár set metrů z budovy do budovy v limuzínách či terénních autech. Jenže problém není, jak žijí celebrity samy. Vždy budou žít jinak, od toho jsou celebrity. Důležité je, k čemu chtějí přinutit ostatní.

Greta Thunbergová vyrazila na Valné shromáždění OSN na avantgardní plachetnici. Po USA cestovala vlakem a elektrickým autem půjčeným od Arnolda Schwarzeneggera a plánovala tak dorazit nízkouhlíkovými metodami na klimatickou konferenci do Chile. Ta ovšem musela být na poslední chvíli zrušena, protože v Chile vypukly nepokoje. Greta se potřebovala ekologicky přesunout do Španělska. Což by se jí málem podařilo – našel se australský pár, který ji přepravil přes Atlantik na svém katamaránu. Jenže kapitánka lodi kvůli tomu musela letět z Londýna do New Yorku, čímž byla celá uhlíková úspora vynulována. Thunbergová ovšem vysvětlila, že své exhibiční cesty nepodniká proto, aby demonstrovala, jak by měl cestovat každý. Naopak chtěla „vyslat vzkaz, že dnes není možné žít udržitelně a to se musí změnit“.

V Evropě Greta propaguje cestování vlaky. A tady nás událost z poloviny prosince už trochu přibližuje k dvojsečnému problému s pokrytectvím. Thunbergová zveřejnila fotografii, jak sedí na podlaze vagonu, a napsala, že „cestuje přes Německo přecpanými vlaky“. Deutsche Bahn jí na firemním účtu sarkasticky poděkovaly za reklamu a dodaly, že „by bylo ještě hezčí, kdybyste taky napsala, jak přátelsky a kompetentně se o vás staral náš personál v první třídě“.

Pokud můžeme pozdějšímu vysvětlení aktivistky věřit, byla pravda někde uprostřed: část cesty nebylo kvůli zrušenému spoji místo, část cesty skutečně jela první třídou. A doprovodila to poznámkou možná pozoruhodnější než celé předstírání cestovních strázní: „Přeplněné vlaky jsou dobré znamení, protože to znamená, že poptávka po vlacích je vysoká!“

Přeplněné, nefungující vlaky a nadšení mladí fanatici, kterým to nevadí. Green New Deal asi v něčem bude jako padesátá léta u nás.