Enoturistika, relativně nová forma cestovního ruchu spojená s poznáváním a konzumací vína, nabírá v posledních dekádách na významu. Nová vinařství se proto nestavějí už jen jako ryze výrobní areály, ale jako lákavé turistické destinace, kde se lidé mohou pobavit v architektonicky promyšlených prostorech a užít si krásnou krajinu. Vzorem takových snah je luxusní jihofrancouzské vinařství, kde na jednom místě najdeme hned několik realizací předních světových architektů.

Poslední Oscar

Zakázku navrhnout pavilon do Provence dostal Oscar Niemeyer roku 2010, kdy oslavil své stodruhé narozeniny. Tou dobou už jen zřídkakdy opouštěl domov, tužku a papír ale z ruky nedal až do svých posledních dní. Legendární brazilský architekt byl totiž pověstný svým aktivním pracovním životem a tento konkrétní projekt nechtěl odmítnout ani vzhledem ke svému úzkému vztahu k Francii, kde strávil v emigraci několik let během vojenské diktatury v Brazílii. Vyhledáním optimálního místa v krajině mezi vinohrady Niemeyer pověřil svůj tým, samotný návrh stavby však vznikal pod jeho vedením.

Pavilon sloužící jako auditorium pro různé kulturní a společenské účely byl slavnostně představen letos v dubnu, deset let po architektově smrti. Stavba organických tvarů s celoprosklenými zakřivenými stěnami, před kterými se na mělké vodní hladině odráží ostré středomořské slunce, se stala nejnovějším přírůstkem do početné sbírky objektů a uměleckých instalací irského developera a hoteliéra, který v Provenci buduje vinařství pojaté jako ambiciózní galerie pod otevřeným nebem.

Úspěšný podnikatel a sběratel umění Paddy McKillen zakoupil areál vinařství Château La Coste severně od města Aix-en-Provence v roce 2003 a od té doby díky svým kontaktům zve přední světové umělce a architekty, aby svými díly postupně doplňovali místní krajinu. Na pozemcích vinařství o rozloze téměř tří set hektarů, které pokrývá typická středomořská vegetace, jako jsou cypřiše, borovice, olivovníky a duby, proto najdeme už na tři desítky současných objektů.

Hvězdný pelmel

Při výběru osobností, které se na podobě vinařského komplexu podílejí, sází McKillen primárně na mezinárodně proslulá jména přitahující k celému záměru kýženou pozornost. Zatím největší prostor pro realizaci svých nápadů získal osmdesátiletý Japonec Tadao Andó, který si profesi architekta osvojil jako houževnatý samouk. Ten své návrhy málokdy přizpůsobuje lokálnímu kontextu, svůj jasně rozpoznatelný styl si vybudoval na základech z perfektně provedeného, hladkého pohledového betonu odlévaného do základních geometrických tvarů, takže jeho stavby vynikají totálním minimalismem. Tadao Andó vás přivítá hned u příjezdu do areálu svou vstupní branou, pojatou jako lapidární betonový monolit protínající příjezdovou komunikaci. Minout nemůžete ani jeho největší zdejší stavbu, ve které je umístěna hlavní recepce areálu a restaurace pojmenovaná právě po tomto japonském architektovi. Součástí stavby je také vodní hladina s obřím bronzovým pavoukem francouzské sochařky Louise Bourgeoisové, pod kterou se chytře ukrývá parkoviště pro návštěvníky, aby řady aut nehyzdily jemně zvlněnou provensálskou krajinu.

Mezi zástupem mezinárodních architektů se na podobě vinařství Château La Coste podepsal pouze jediný Francouz. „Říkal jsem si, že by bylo neslušné neoslovit největšího francouzského architekta,“ pronesl Paddy McKillen, proč pověřil právě Jeana Nouvela návrhem výrobní budovy. V areálu nechybí pochopitelně ani Frank Gehry, jehož chaoticky zpracovaný hudební pavilon z dřevěných trámů však do romantické Provence nezapadá. Areál vinařství, kde nechybí ani pětihvězdičkový hotel a další luxusní ubytování, postrádá jasný plán rozvoje, tak aby na sebe jednotlivé stavby navazovaly a mohly vytvořit dobře fungují a vypadající celek. McKillen k architektonickým realizacím zkrátka přistupuje jako sběratel umění, jehož snahou je získat díla od co nejslavnějších autorů. Přesto Château La Coste zůstává úctyhodným místem, které si žádný fanoušek moderní architektury a umění nemůže nechat ujít.