Znásilnění dvou žen? Nic si nepamatuji, byla jsem opilá, píše aktivistka Feryna
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Transgender aktivistka Marie Feryna, známá též pod původním jménem Jiří Feryna, se poprvé vyjádřila k obvinění ze znásilnění dvou žen v nelegálně okupovaném objektu Klinika na Praze 3. „Z chvil, kdy se popisované situace měly odehrát, si vzhledem k silné intoxikaci alkoholem nic nepamatuji, nemohu se k nim konkrétně žádným způsobem vztáhnout,“ uvedla Feryna ve veřejném stanovisku na svém blogu. Dále napsala, že alkoholem zaháněla sílící úzkostné a depresivní vztahy. Okolnostmi údajného znásilnění se bude na základě trestního oznámení zabývat policie.
Informace o údajném znásilnění vyšly najevo po zveřejnění otevřeného dopisu feministického spolku SdruŽeny. „Znásilnila jednu z autorek tohoto dopisu. Zpočátku jí tvrdila, že si nic nepamatuje a popírala vinu, později připustila, že skutek spáchala. Pokoušela se vše ututlat a vyhýbala se konfrontaci. K tomu používala i citové vydírání a výhrůžky sebevraždou,“ píše se v textu.
Feryna se měla znásilnění dopustit na Praze 3 v nelegálně okupovaném objektu tzv. Kliniky. Policie se podle aktivistek případem nezabývala, jelikož oběti nepodaly trestní oznámení. To učinil až ve středu místostarosta Prahy 3 Alexander Bellu.
Transgender aktivistka v prohlášení několikrát zmiňuje, že si na to, že by se sexuálního násilí dopustila, nepamatuje. „Období, kdy se uvedené činy měly stát, pro mě bylo obdobím počínajících silných psychických problémů,“ uvádí na vysvětlenou.
Současně dodává, že je jí líto, kam se celá situace dostala, a že je ochotná se s poškozenými setkat. „Pochopím, když odmítnou, případně že ke konfrontaci vzhledem k nastalé mediální smršti nedojde v řádu například týdnů,“ píše dále v prohlášení.
Období, kdy se uvedené činy měly stát, pro mě bylo obdobím počínajících silných psychických problémů, tj. postupně sílících úzkostných a depresivních stavů, jež jsem ale tehdy neřešila skrze psycho- či farmakoterapii, nýbrž skrze zvýšenou konzumaci alkoholu, spojenou se zvýšenou a nezvladatelnou pracovní aktivitou. Tento neudržitelný styl života se na mně přirozeně začal projevovat, včetně zhoršení mých psychických problémů, jež jsem mohla – nikoli záměrně – přenášet i na ostatní lidi v mé blízkosti.
Ona „výhrůžka sebevraždou“, jak se v dopise uvádí, ovšem výhrůžkou nebyla – nebýt pomoci rodičů a blízkých, sebevraždu bych nedávno pravděpodobně opravdu úspěšně realizovala. V současnosti podstupuji farmakoterapii a nastupuji též na psychoterapii, abych v budoucnu znovu zvládla žít běžný život a naplňovat ideje, které jsem, jak dopis zmiňuje, hlásala a zastávala.
Z chvil, kdy se popisované situace měly odehrát, si vzhledem k silné intoxikaci alkoholem nic nepamatuji, nemohu se k nim konkrétně žádným způsobem vztáhnout. Mluví-li dopis o článku na mém blogu, z něhož jsem článek zhruba po půl roce po zveřejnění doopravdy stáhla, vztahuji se k incidentu pouze na základě toho, co mi dotyčná osoba sama sdělila. Stejně tomu je i v případě druhém, vycházím pouze z toho, co mi daná osoba sděluje. Nemohu se přiznat k něčemu, co si nepamatuji.
Je mi líto, do jaké fáze se celá situace dostala. Jestliže jsem dotyčným ublížila, nesmírně mě to mrzí. Nikdo si nezaslouží trpět, tím méně pak ti utlačovaní. Vzhledem k tomu, jak se celé kauzy s vděkem chytila bulvární a dezinformační média, musí být dotyčné pod nepředstavitelným tlakem, tím spíše také proto, že situaci pro vlastní zviditelnění či politickou agendu využívají lidé, kterým rozhodně nejde o dobro společnosti. S lidmi, jimž jsem dle dopisu ublížila, jsem připravena se v bezpečném prostředí setkat, případně s nimi komunikovat prostřednictvím jiných osob. Pochopím, když odmítnou, případně že ke konfrontaci vzhledem k nastalé mediální smršti nedojde v řádu například týdnů.
S tím, že je potřeba sexualizované násilí řešit, nikoli jen v nehierarchických kolektivech, ale plošně ve společnosti, s kolektivy plně souhlasím a doufám, že byť dopis fakticky míří pouze na mé jméno a na mou osobu, dotkne se i těch ostatních, jimž je dle autorů a autorek dopisu adresován.