Vltavská filharmonie v Praze

Tak už?!

Vltavská filharmonie v Praze
Tak už?!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V Praze má po sto dvaceti letech vyrůst nová koncertní síň. Známe její podobu, k realizaci ale povede ještě dlouhá a nejistá cesta.

Na ten okamžik čekala celá tuzemská architektonická scéna dlouhé roky. Dočkala se minulé úterý v Centru architektury a městského plánování, kde napjatá atmosféra připomínala spíš hromadné sledování důležitého hokejového utkání než obvykle ryze formální vyhlášení výsledků architektonické soutěže. Očekávání živil fakt, že se této ambiciózní soutěže zúčastnilo celkem dvacet týmů složených z naprosté mezinárodní špičky včetně několika českých studií, která se v ní rozhodně neztratila – dvě z nich se probojovala až do pětice nejlepších oceněných projektů.

Big

První cenu udělila porota návrhu, který vypracovalo jedno z nejvýraznějších architektonických studií dneška Bjarke Ingels Group (BIG) z Dánska. To navrhuje velké kulturní, administrativní i obchodní stavby po celém světě, aktuálně dokončilo nový gigantický kampus společnosti Google v Silicon Valley. Studio BIG vede sedmačtyřicetiletý průbojný architekt Bjarke Ingels, který má svým extrovertním vystupováním i úspěchy pověst Elona Muska světové architektury, takže jej časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí planety. Pro tvorbu studia BIG je příznačné hledání nových možností, jak k projektování budov přistupovat, což se projevuje jak jejich nezvyklými tvary, tak i způsobem fungování a zejména užívání. Často tím dochází k mísení hned několika funkcí, které jindy bývají striktně odděleny. Dobrým příkladem je moderní spalovna odpadu Amager Bakke v Kodani, jejíž svažující se střechu pojali architekti jako lyžařskou sjezdovku. Svoji filozofii definuje kodaňský ateliér chytlavým označením „hédonická udržitelnost“, která kombinuje radost z užívání staveb s šetrným zacházením s energiemi i materiály.

Dluh

Podobným způsobem přistoupili architekti pod vedením Bjarkeho Ingelse také k návrhu budovy Vltavské filharmonie. Nechtěli pracovat s uzavřeným objektem zasvěceným výhradně svému účelu, a představili proto pozoruhodně komponovaný návrh budovy, který na rozdíl od mnoha konkurenčních návrhů nešokuje na první dobrou svým vizuálem. Abychom dokázali docenit jeho kvality, musíme mu věnovat víc pozornosti. Jeho nejsilnější stránkou kromě celkové elegance hmoty je totiž práce s veřejným prostorem mimořádně komplikované parcely, na které má filharmonie vyrůst. Pozemek u metra Vltavská v pražských Holešovicích totiž v současnosti trápí velmi rušná automobilová doprava, která jej odřezává také od přístupu k řece. Vyřešení nového dopravního schématu proto bylo jedním z nejdůležitějších bodů projektu. Ateliéru BIG se změnou vedení rampy z Hlávkova mostu podařilo uvolnit celý prostor nábřeží, protože maximalizace veřejného prostoru je tím stěžejním aspektem celého jejich návrhu.

Budova filharmonie se má díky mimořádně rozlehlým terasám rozevírat do všech světových stran, takže lidé po nich budou moci plynule vystoupat z úrovně ulice až na nejvyšší bod střechy, aniž by si museli koupit lístek na hudební představení. Důležitou součástí zadání bylo, aby šlo o skutečně veřejnou a živou budovu i v době, kdy žádné koncerty neprobíhají, tak aby se nová dominanta Prahy stala samozřejmou součástí města. To BIG splnili na jedničku. Bjarke Ingels nechodí pro velká slova daleko, když však o svém návrhu Vltavské filharmonie mluví jako o symbolu demokratické a inkluzivní architektury, těžko mu odporovat.

Hlavní město se projektem Vltavské filharmonie snaží splatit svůj kulturní dluh – navzdory tuzemské hudební tradici Praha postavila koncertní síň naposled před sto deseti lety (Obecní dům). Při představování nových výrazných staveb bývá konzervativní česká společnost zpravidla velmi přecitlivělá. Vítězný návrh filharmonie se však dočkal až překvapivého přijetí. Vyhráno ale zdaleka není. Už teď se totiž objevují názory, že projekt filharmonie je v dnešní době jen rozmařilým plýtváním veřejných peněz. Z projektu se nepochybně stane velké politické téma. Praha však konečně dostala úžasný návrh hodný jedenadvacátého století a jeho nedotažení by bylo tragickým zpátečnictvím.

29. května 2022