Karel a Olga – záhadná dvojice první republiky

Trapné lásky muka

Karel a Olga – záhadná dvojice první republiky
Trapné lásky muka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Mohlo to být takhle. Je jaro 1920, tedy před sto lety, večer po představení ve Švandově divadle na Smíchově, a mladá, velmi mladá herečka vychází z divadla na ulici. Vtom k ní přistupuje muž, smeká klobouk (buřinku?) a odhodlaně praví: „Dobrý večer, nebudete se zlobit, že jeden neslušný člověk – Já jsem Čapek, slečno, víte, ten, co napsal nějaké povídačky. Byl jsem v divadle a počkal jsem na vás.“

Slečna není zas tak překvapená. Jednak si ho párkrát všimla v hledišti a zdálo se jí, že se na ni dívá jaksi jinak, to dívky poznají. A tu „podivnou tvář, plnou ohromných očí a dětských úst“ už znala z fotografií, které prošly novinami a časopisy (to už v nich fotografie byly) – a také asi věděla, že je to kolega jejího otce, ostatně také Karla, z novin. Prostě se nechala doprovodit domů, pak se ve vší počestnosti rozloučili a tak to pokračovalo ještě nějaký čas. Jí bylo sedmnáct, jemu třicet.

Vztah Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové je obecně známou záhadou české kulturní společnosti první republiky. Obecně známou proto, že po celou dobu jejího trvání nějak patřili k sobě, byli spolu vídáváni, vědělo se, že k sobě mají nejblíž, Čapek pak „umíral v jejím náručí“ (spíš ho poslední držela za ruku) a nakonec přece Olga Scheinpflugová žila až do své smrti na jaře 1968 v Čapkově vile na Vinohradech, byla tedy strážkyní jeho odkazu proti nepřízni režimu a svého druhu národní vdovou naší demokracie. Ale zároveň byl jejich vztah také nějak záhadný a nejasný, provázený všetečnými (a do určité míry zbytečnými) otázkami, jak to tedy ti dva měli. Žili spolu, nebo ne? Proč se vzali až v roce 1935? A bylo to „normální“ manželství? Nebyl přece Karel Čapek nemocný a „indisponovaný“? Proč neměli děti? A co si o tom myslel bratr Josef Čapek – a sestra Helena a švagrová Jarmila a neteř Helena Koželuhová? Všichni jmenovaní si o tom mysleli „své“, ty ženy to také daly najevo ve svých vzpomínkových knihách, a budiž tu řečeno, že Olga, respektive její vztah k Čapkovi, v nich nedopadá nejlépe. Ne, neměly ji ty kultivované čapkovské vestálky rády, nebo aspoň si s ní vůbec nesedly. Za všechny Helena Koželuhová, která píše, že když se to u Čapků dozvěděli, „zavládlo zděšení“. My „jsme se všichni té zprávy lekli a s pochmurnou starostlivostí pozorovali další vývoj“, napsala tato inteligentní pozorovatelka velkých strýců v knize Čapci očima rodiny, kde také napsala, že Karlovo manželství je kapitolou z jejích vzpomínek „nejchoulostivější“.

Proč nejchoulostivější? Protože lidé kolem Čapka ho chtěli pro sebe, navíc si mysleli, že ti dva se k sobě vůbec nehodí, že jsou naprosto rozdílní, a protože se asi upřímně báli, že temperamentní herečka křehkého Čapka zničí nebo mu aspoň nějak uškodí. V tom se ovšem mýlili a lze říci, že bez Olgy by byl Čapkův život smutnější a prázdnější, ale je pravda, že si to nějakou dobu myslel i on a těch pokusů z jeho strany to skončit bylo několik. A myslela si to nejspíš ve chvílích prozření i Olga Scheinpflugová, která se jako mladá dívka vztahu s „Kačenkou“ po chvilce počátečního váhání oddala se vší odhodlaností a vášnivostí, kterou však bylo tak těžké s ním realizovat v „normálním“ partnerském životě. Tak ji aspoň prožívala a pak transformovala do svého osobního i uměleckého života a po Čapkově smrti ji rozlila do svého literárního vyznání, do pětisetstránkového románu, který je citem a vášní doslova zaplaven. Nazvala ho neskromně – dočteme se, že ji k tomu vlastně vyzval TGM – Český román (scéna před divadlem je z něj) a pro čtenáře, kteří by se rádi dozvěděli, „jak to tedy bylo“, v něm připravila těžkou zkoušku trpělivosti. Když se jím ale prokoušou, zdaleka sice nebudou vědět všechno, ale jakousi představu o té „podivné lásce“ nabudou. Ono vědět „všechno“ opravdu ani není nutné.

Až mě Čáča uvidí

Určitě víme to, že třicetiletý Čapek se do sedmnáctileté herečky zahleděl a ona po nějaké době do něj také. Zprvu to byl z její strany spíš obdiv k jeho duchaplnosti, vtipu a jeho počínající slávě, která toho muže s hůlkou, strnulým tělem a „rty černošského dítěte“ již provázela, potom se přidal skutečný silný cit. Čapek má za sebou první vydané knihy (Boží muka Trapné povídky) a hru Loupežník, které jsou brány jako manifestace nového literárního pokolení. V hlavě se mu líhnou roboti z RUR, čímž se stane hvězdou nejen v Čechách. Olga je talentovaná herečka, která má před sebou růst, nejen herecký, ale i intelektuální, protože je to případ kypícího talentu různého druhu: zvládne nejen postavy dramatické, ale pustí se i do literárních, napíše za život několik románů, divadelních her, vydá básnické sbírky. Její emocionálně vznětlivá a až exaltovaně hýřivá povaha k Čapkovi přilne a splyne s ním, ať už reálně bude jejich poměr vypadat jakkoli. A Čapek bude u ní nejspíš fascinován právě tím, čeho se mu u sebe samého, a hlavně u svých lidí, tedy v rodině, včetně odtažitého a vážného Josefa, nedostane. Tedy té vřelosti, spontánnosti, zábavnosti, lehkosti, jdoucí do frivolnosti a až třeba k vulgárnosti. Tedy k těm rysům, které jeho slušnou rodinu tak šokovaly a odpuzovaly. Helena Koželuhové píše, jak se u ní Olga nadosmrti shodila, když při zkoušení klobouku u modistky zvolala: „Až mě Čáča v tom klobouku uvidí, tak se…“ Dál už to kultivovaná žena nemohla dopovědět. Ale třeba právě tohle se Čapkovi líbilo! Třeba právě tohle v té ztřeštěné dívce miloval a hledal.

Vztah se tedy klube někdy létě 1920, z té doby jsou první dopisy, ještě spíš zdrženlivé – všechno tehdy trvalo déle. Během podzimu se asi dá začít mluvit o vztahu a koncem ledna 1921 doprovází Olga Karla na pražskou premiéru RUR. Ten večer ji představuje svým rodičům, což byl odvážný čin. Problém nebyl ani tak s otcem Antonínem, ale s matkou Boženou, nárokovou neurotičkou, lpící na svém geniálním synáčkovi, jemuž klade na srdce, že se sice „může oženit, ale nikdy si nesmí vzít cikánku nebo herečku“. A ejhle, je tu herečka!

Jenže Karel právě v té době provozuje ještě něco odvážnějšího, sám to, anglofil, nazve „big games“. Není to ani měsíc a na jednom vánočním večírku poznal jiný objekt touhy. Koncem roku 1920 navazuje vztah s dvacetiletou studentkou Věrou Hrůzovou a z dikce dopisů (vyšly roku 1980 v knize Dopisy ze zásuvky dlouho po smrti všech) to vypadá, že tady to „déle“ netrvalo a je to hned velmi vášnivé. Zdá se, že milenkou v tom pravém slova smyslu je ona, ne Olga. Třicetiletý Čapek tedy má v té době na krku jednu osmnáctku a jednu dvacítku, s jednou, kterou oslovuje „amazonko“ a píše jí, jak si ji představuje „na koni“, se tajně schází, druhou doprovází z divadla, představuje ji rodičům a lne k ní nejspíš poněkud jiným způsobem, řekněme otcovským, než k té, k níž pociťuje tak silnou erotickou vazbu, že trne, jak se z toho dostane. Oběma je schopen v jeden den psát zamilované dopisy, v jednom žasnout nad tím, jak je to krásné, že ho má ráda, ve druhém si domlouvat schůzku a těšit se na „růžový jazýček“. Jak to často bývá, rozhodne to žena, takže Věra to pochopí, zasnoubí se, jejich vztah se načas přeruší, ale v roce 1922 opět naplno propukne a pokračuje ještě v roce 1923, kdy se Věra provdá a zvolí standardní zajištěnou existenci. Z poměru zbude nejerotičtější postava v Čapkově díle, princezna Wille z Krakatitu, a dva roky, kdy nejvíce trápil Olgu, která v té době je k němu již zcela upoutána.

Vztah na distanc

O tom samozřejmě v Českém románě Scheinpflugová nepíše, i když bolesti a zoufání jsou kapitoly z let 1921 a 1922 plny. V těch letech je zřejmě jejich vztah nejbouřlivější a zároveň z Čapkovy strany – nejpodivnější. Jsou spolu nejspíš opravdu intimně, ale zároveň se Čapek chová nepředvídatelně a jako by mu něco zásadního zabraňovalo se vztahu skutečně oddat. V létě 1921 spolu tráví prázdniny v Krkonoších (je u toho jeho sestra a jako Olžina garde spisovatelka Anna Maria Tilschová), vypadá to jako předsvatební cesta, svatbu snad i Karel slibuje, pak odjíždí za rodiči do Trenčianských Teplic (otec tam měl lékařskou praxi), zřejmě i proto, aby získal jejich souhlas: matka ho už předtím varuje, že Olze jen zničí život. Olga čeká v Praze – a je pravděpodobně těhotná a chystá se na potrat. Má k tomu důvod: v polovině srpna napsal Karlův otec list Olžinu otci, kde mu sděluje, že Karel bude manželství neschopen, neboť následkem spály z dětství má ochromenou páteř a bude z něho pravděpodobně mrzák. O tom Karel zřejmě neví, ale o jejím těhotenství a pochybách ano. Místo aby se za ní rozjel, vymlouvá se, že „maminka na něm lne jako nikdy a dosud“, a kdyby teď odjel, „vím, že by Tě dlouho nenáviděla“. Olga se rozhoduje pro potrat a Karel jí pár dní nato píše: „Drahé děvčátko, budiž, stalo se, nyní tě nechci kárat, jak bys snad zasloužila. (…) Nikdy už to nenapravím. I mně tím končí jakési dětství.“

Ani o tom samozřejmě Olga v Českém románě nepíše. Zůstane po tom však v životě zajisté rána, která se už nikdy neodstraní. Zřejmě vinou zákroku nemůže mít Olga děti a Čapek má na dlouho dobrý důvod pro to, aby neuvažoval o rodině a věnoval se tomu, na čem mu nejvíc záleží, tedy na psaní a společenském angažmá. Erós k tomu asi moc nepotřebuje. Věra Hrůzová se mu provdá, ale vztah s Olgou, který bude procházet ještě různými krizemi a peripetiemi, vydrží. Ani jeden se druhého nechtějí vzdát, ale je to vztah na distanc, s přesnými pravidly, která oba dodržují. Spočívají v tom, že se nikdy od sebe příliš nevzdálí, ale oba budou mít svou volnost. Jak to tak bývá, podmínky určuje vždy víc jeden. Tady je to samozřejmě Čapek, který se v roce 1925 nastěhuje s Josefem do dvojvily v Úzké ulici na Vinohradech, ale Olga tam až do roku 1935 nikdy nevkročí! Karel za ní přichází celých deset let skoro každý den do bytu v Kodaňské 22, pobude u ní hodinu, poví jí, co v redakci Lidových novin, ona mu řekne něco z divadla, a rozloučí se. On jde na svou zahrádku a ke svým spisům, ona jde hrát a pak vést svůj volný život, k čemuž má od Karla svolení, takže se v něm objeví několik zajímavých mužů (Jan Masaryk, Hugo Haas, Karel Steinbach). Teprve v roce 1935 se něco změní a Karel dostane nápad. Na výletu v Tyrolích jednou ráno zaťuká na její dveře v penzionu, Olga otevře a Čapek se jí zeptá: „Do you wish to mary me?“ Svatbu mají 26. srpna na vinohradské radnici. Před sebou mají tři roky, kdy bude Čapek nejšťastnější – až do smrti.