Při otevírání obálek se jmény autorů vítězného návrhu nové radnice městské části Praha 7 klesla čelist nejednomu členovi poroty. Šlo totiž o veřejnou mezinárodní architektonickou soutěž, do které se přihlásilo celkem sedmdesát týmů z osmnácti zemí světa. Špička tuzemské scény samozřejmě nemohla chybět. Leckdo proto na prvním místě očekával zavedené studio s mnohaletými zkušenostmi. Ale světe div se – pod nejlepším návrhem byli podepsáni čerství absolventi architektury sídlící tři sta metrů od místa určeného pro novou radnici.

Mladá krev

Atelier bod architekti vede trojice spolužáků z Fakulty architektury ČVUT v Praze, kteří své studio založili pouhý rok před soutěží na novou radnici. Mohli si to „dovolit“ díky dvěma velkým úspěchům z jiných architektonických soutěží. Tím si totiž zajistili dostatek práce na to, aby se konečně mohli projektům věnovat společně a naplno. Zároveň jde o krásnou ukázku toho, jaký přínos mají architektonické soutěže obecně – nejenže si může investor transparentním způsobem vybrat z mnoha různých návrhů, zároveň mohou získat příležitost prosadit se také mladé talenty.

Snaha o transparentnost byla ostatně motorem celého projektu. Městská část Praha 7 čekala na vlastní reprezentativní sídlo dlouhá desetiletí. Mezi lety 2008 a 2012 usilovala tehdejší radnice o zakoupení administrativních budov za jednu a půl miliardy, což se mnohým (oprávněně) zdálo jako přemrštěná suma. Proti záměru se postavila skupina místních občanů vedená pedagogem Janem Čižinským, která prosadila referendum zavazující maximální investici do nové radnice na pět set milionů korun a vypsání architektonické soutěže. Obyvatelé Prahy 7 referendum roku 2013 schválili a následně při komunálních volbách o rok později vyslali iniciativu Praha 7 sobě do vedení místní radnice v čele se starostou Čižinským. V otevřené soutěži pak politici zakoupili chátrající administrativní budovu, kterou měla rekonstrukce přestavět na novou radnici.

To dáme

Když se architekti Vojtěch Sosna, Jáchym Svoboda a Jakub Straka o vypsání soutěže dozvěděli, dlouhou dobu podle svých slov váhali. Byli totiž zcela vytíženi prací na rozjetých projektech, nakonec je ale „donutila“ adresa v prakticky téže ulici, kam dennodenně docházejí pracovat. Návrh prý kvůli množství práce zvládli během dvou „nocovek“. Úspěch mezi silnou mezinárodní konkurencí pak byl jako ze snu. Tou dobou totiž v portfoliu neměli žádnou realizaci.

Navrhnout kompletní přestavbu dožilé administrativní budovy ze začátku 90. let nebyl vůbec lehký úkol. Architekti museli koncepčně promyslet, jak má vůbec moderní radnice městské části vypadat a jak ji „naroubovat“ na stávající železobetonový skelet – nic víc se totiž ze stavby použít nedalo. Při návrhu architekti částečně vycházeli z bohatého industriálního dědictví Holešovic, které představuje DNA této atraktivní a rozvíjející se pražské části. Konverze industriálních areálů, jako jsou například parní mlýny, pivovar a další výrobní podniky, ostatně vytvořila novou tvář Holešovic jedenadvacátého století.

Typickými u industriálních objektů jsou neomítnuté konstrukce z cihel, také Atelier bod architekti po nich sáhl. Z červených cihel proto navrhl novou fasádu celé stavby, která tak získala svůj solidní a reprezentativní charakter odpovídající významu radnice. Hluboko do fasády v pravidelném rastru autoři zasadili velká okna. Nezaměnitelná silueta sedmi ustupujících podlaží vychází z původní konstrukce stavby, ta navíc umožnila vytvořit kaskády venkovních teras. Největším zásahem do stávajícího skeletu bylo jeho výškové proříznutí ve vstupní dvoraně tak, aby se mohlo srdce radnice nadechnout a přivítat všechny návštěvníky, jimž se zde nabízí občerstvení v malé kavárně. Místa nebylo nazbyt, proto jsou všechna patra kanceláří řešena na úsporném obdobném půdorysu. Část prostoru architekti ušetřili také přesunutím vertikálních komunikací. Každé patro získalo vlastní barevné odlišení podlahy a dalších prvků, všude se také objevují kulatá nautická okna, která mohou odkazovat k místnímu přístavišti. Budovu zakončují minimalistické hodiny (klasický prvek radnic po celém světě), vyrobené tradiční českou firmou L. Hainz sídlící prakticky za rohem. A aby nebylo lokálních sil málo, na realizaci pracovala také holešovická stavební firma i projektová kancelář.