Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?

Optimista odpoví, že jsou obětí vydírání zelených aktivistů, bojí se jak transparentů Greenpeace na střechách svých provozů, tak skandalizace na sociálních sítích a ve spřízněných médiích. Optimismus tu spočívá v tom, že pokud by se aktivistům vydírací možnosti omezily, strach průmyslníků odpadne a začnou říkat, co si o té veřejné psychóze myslí.

Pesimista odpoví, že nepolemizují proto, že už z velké části přejali pokrokářský, environmentalistický pohled na svět. V takovém případě bude obrana zdravého rozumu ještě těžší, než se donedávna zdálo.

Třetí odpověď je, že typický korporátní byznysmen dneška je oportunista, který si dává pozor, aby se neodchýlil z koryta mediálně přijatelných názorů.

V této třetí kategorii máme dnes čest představit významný exemplář. Je jím Joe Kaeser, předseda představenstva Siemens AG. Joe je původem z  Dolního Bavorska, na křestním listě má ještě napsáno Josef Käser. O víkendu poskytl rozhovor německému redakčnímu konsorciu „Redaktionsnetzwerk“, byl tázán i na vztahy s Čínou. Otázka i odpověď padly na pozadí nepokojů v Hongkongu a obavy, že Čína nakonec zasáhne vojensky. Kaeser: „Pokud pracovní místa v Německu závisejí na tom, jak nakládáme s výbušnými tématy, tak by se všeobecné pobouření nemělo vyšroubovávat, svoje pozice a opatření bychom měli přednášet uvážlivě a s přihlédnutím ke všem facetám.“ Kaeser rozhovor poskytl bezprostředně po návratu z Číny, kde byl součástí obsáhlého doprovodu kancléřky Angely Merkelové během její dvanácté oficiální cesty do říše středu. Je třeba podotknout, že v Německu žádné všeobecné pobouření nad čínským komunistickým režimem nepanuje, aspoň měřeno českými standardy.

Dalo by se namítnout, že pro šéfy koncernů, kteří v nějaké nezápadní zemi mají hospodářské zájmy, je to typické a normální. Jenže například Siemens má ještě větší zájmy než v Číně ve Spojených státech – a tady Joe Kaeser neváhal před měsícem prezidenta Trumpa označit za „tvář rasismu a politiky vyloučení“. Napsal to v reakci na podpásovku Trumpa, který tehdy zaútočil na trojici nebělošských političek Demokratické strany, aby se vrátily do svých zemí původu, když se jim na USA pořád něco nelíbí. Ale skutečně v Kaeserově vnímání váží víc jeden podpásový argument než totalitní povaha čínského režimu? Čína nejenže vězní politické kritiky a utlačuje náboženské menšiny, ale nově proti svým občanům masivně zavádí systém černých listin a říká jim sociální kredit. Čínský protějšek Trumpa Si Ťin-pching o sociálním kreditu prohlásil, že díky němu „ti, kdo nejsou hodni naší důvěry, nebudou moci učinit ani krok“. S Pekingem je Západ v geostrategickém střetu, nebo tedy možná jen Amerika.

Pravděpodobná odpověď je, že oportunista Joe jen cítí, co se dnes v Německu nosí. Trump pro většinu Němců a téměř veškeré elity je za symbol reakce a lži. Čína jsou ti podivní človíčci, se kterými se ale dá dělat obchod, kteří řídí zemi, do níž Německo v rostoucí míře exportuje. Ve čtvrtek Týdeník Echo otiskne rozhovor s americkým generálem Robertem Spaldingem, který se v posledních letech v Bílém domě a předtím v Pentagonu podílel na formulaci politiky vůči Číně. Na adresu německé vlády Spalding poznamenává: Pokud se ve vztazích s USA „soustředí jen na vojenskou spolupráci, zatímco ekonomické vazby, finance a obchod chce rozvíjet s Čínou, očekával bych, že v průběhu času my s ní omezíme vojenskou spolupráci“. Česká republika jako by se v sílícím sporu USA–Německo pomalu ocitala na dvou židlích.

Další články autora Daniela Kaisera najdete zde