Česká výjimečnost. Od včerejška máme něco, co nemá v Evropě a vůbec v západním civilizačním prostoru nikdo. Vládu kvůli dotačnímu podvodu velkého rozsahu stíhaného premiéra, největšího příjemce státních a evropských dotací v zemi, podporovanou komunisty. Vládní skvadru nejlépe vystihl transparent opozičních Pirátů. „Oligarcha, bolševici a podržtaškové. Poslední slovo je dobrým pojmenováním velmi nedůstojné podvolující se role sociální demokracie, která je připravena pro pár vládních křesel skousnout cokoliv. Včetně toho, že ji premiér obejde při návrhu na post ministra zahraničí.

Nejhorší je ale apatie, s jakou společnost nástup této vládní koalice přijímá. Už nějakou dobu je zřejmé, že jestli se Andrej Babiš něčeho opravdu bojí, je to tlak ulice. Když se na něj píská. Když se proti němu protestuje. A zatímco proti nástupu Zdeňka Ondráčka, komunistické mlátičky z Národní třídy z roku 1989, se sešly docela zaznamenáníhodné demonstrace, při oficiálním nástupu kabinetu trestně stíhané osoby s komunisty se sice hlasitě demonstrovalo na nejbližším povoleném místě od parlamentu na Malostranském náměstí, ale tím to končilo. 

Takže začíná Babišistán s důvěrou sněmovny. A hodí se realistický pohled na největší rizika a zároveň dobré vedlejší účinky této éry.

Zásadní je, jak bude Babišova moc omezována institucemi, které by ji měly držet na uzdě v soustavě pojistek, brzd a rovnováh. Neuralgickým místem je spravedlnost a represivní orgány činné v trestním řízení. Věc, které si v běžném provozu většina lidí vůbec nevšímá, ale s níž stojí a padá právní stát. Už účinkování Andreje Babiše v předchozích dvou vládách ukázalo, že selhávají. Že se mu podvolují bez tlaku, jako to udělala Finanční správa, která nebyla schopna s žádným hmatatelným výsledkem prověřit, jestli se Babiš nedopustil podvodu při vydání korunových dluhopisů svého Agrofertu.

Ti, kdo se nepodvolili, poznali Babišův bezskrupulózní tlak. A ustoupili mu. Před poslanci může Andrej Babiš při žádosti o důvěru klidně devadesát minut mluvit o obhajobě zájmů země, ale jeho hlavní motivací je jako u každé trestně stíhané osoby obhajoba vlastní osobní svobody. Andrej Babiš už ve vládě bez důvěry dokázal svým tlakem a tlakem svých oddaných odstavit z funkcí šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína a šéfa rozvědky Jiřího Šaška. V tichosti ohlásil odchod do civilu šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Michal Mazánek. Na odchod se chystá policejní prezident Tomáš Tuhý, jenž dostal „nabídku, která se neodmítá“. Měl by odjet dělat velvyslance na Slovensku. Na vnitru sedí předseda sociální demokracie Jan Hamáček. Ten ale bohužel v posledních týdnech žádnou razanci a emancipaci na Babišovi nepředváděl.

O novém ministrovi spravedlnosti Janu Kněžínkovi toho moc neví ani jeho kolegové z pražské právnické fakulty. Právě on je tím dveřníkem k Babišovým případným zásahům do státního zastupitelství, které má až do poddání obžaloby moc nad Babišovým trestním stíháním. Bez ministra spravedlnosti není premiér schopný mezi státní zástupce zasáhnout. Nakolik je ale Jan Kněžínek přizpůsobivý a kam je ochoten v oslnění funkcí zajít, se v této chvíli těžko odhaduje.

Z každodenního pohledu se pro většinu lidí bude Babišistán projevovat masivním rozdáváním. Sám premiér hned ve sněmovně vypichoval slevy na jízdné pro důchodce a spol. Za občanskými benefity pak v každodenním cvrkotu zapadne rozpínání Babišovy moci. Voliči, kteří dali hlas třem stranám současné vládní sestavy, jsou přesně ta část společnosti výrazně závislá na přímých finančních platbách od státu. Ty je budou zajímat nejvíc.

Teď k těm pozitivním vedlejším efektům. Andrej Babiš vyhlašuje jako svou hlavní přednost, že bude hájit zájmy České republiky v Evropské unii. Na to se nedá úplně sázet. Vzhledem k tomu, že je to největší příjemce evropských dotací v zemi, bude pracovat především na tom, aby se jejich přísun neohrozil. Pravda je, že Babiš netrpí fixní ideou některých předchozích premiérů a ministrů být za každou cenu v hlavním proudu a následovat každý byť sebenesmyslnější a škodlivý nápad z Bruselu se školáckou oddaností. Dobře si uvědomuje, že drtivá většina společnosti je proti prohlubování evropské integrace, a hlavně proti otevření České republiky migraci. Ví, že od obhájení těchto zájmů se bude odvíjet jeho politická budoucnost.