Bude nová vláda pomáhat chudým, anebo jim naopak utáhne kohoutky? Na této dělicí čáře se střetnou strany nové vládní koalice. Otázka je zásadní zvláště pro sociální demokraty, kteří musí prokázat, že do vlády nešli jen s vidinou teplých míst na ministerstvech, ale v zájmu svých tradičních klientů.

Krčál proti škrtům

Koalice ČSSD a ANO rozjela hned po svém nástupu v roce 2014 riskantní rozpočtovou politiku, ve které přebytky veřejných financí ze dvou uplynulých let zakrývaly, jak rychle se zvyšují výdaje na důchody a platy státních zaměstnanců. Vláda zároveň ohrožovala budoucí růst nechutí či neschopností investovat, když se podíl státních investic snížil z 3,4 procenta HDP z let na počátku finanční krize na loňských 1,6. Proto v budoucnosti neporostou ani příjmy rozpočtu, a stalo se tak otázkou času, kdy stát nebude mít dost peněz na závazky, které v uplynulých čtyřech letech vytvořil. Nový premiér Andrej Babiš (ANO) z politických důvodů nadále zrychluje růst penzí i platů veřejných zaměstnanců, příští rozpočet ovšem už sestavuje s vědomím, že bude nutné sešlápnout výdajovou brzdu.

Přehled zákonů, které projednala Babišova vláda v demisi, obsahuje normu, jež patří k nejdrsnějším zásahům do sociálního systému. Autorkou je již bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová, v příslušných dokumentech ovšem sama upozorňuje, že podnět přišel od premiéra. Účelem zákona je odříznout od dávek na bydlení nižší střední třídu, tedy například domácnosti dvou důchodců nebo rodiny s dětmi, ve kterých oba manželé pracují nebo jeden z nich vydělává alespoň průměrně. Zároveň se sníží příspěvky státu na ubytování těch, kdo vůbec nemají šanci získat nájemní byt, i když se tím zvýší nároky na městské rozpočty.

Němcovou teď na ministerstvu vystřídal tradičně smýšlející sociální demokrat Petr Krčál a už řekl, že zákon své předchůdkyně stáhne. Prý s ním počká, až pokročí příprava zákona o sociálním bydlení. Těžko však může jen tak přehlížet, že za iniciativou Němcové stojí nápad samého premiéra. Zdržováním jenom rozšiřuje bitevní pole. Tvrdost proti nejchudším totiž obsahuje i záměr zákona o sociálním bydlení, podle kterého se mají stavět laciné městské byty pro chudé, kterým dnes stát doplácí nájemné u soukromníků.   

Vláda dlužníků, nebo insolvenčních správců

Další spor o chudé nastal v období jednobarevné vlády ANO u novely insolvenčního zákona. Liberální ministr Robert Pelikán vytvořil nejvýznamnější reformu minulé vlády a navrhl odpustit všechny dluhy těm, kdo sedm let plní všechny podmínky osobního bankrotu, tedy pracují a splácejí podle předpisu. Proti se však postavila iniciativa několika poslanců v čele se současnou Pelikánovou nástupkyní Taťánou Malou (ANO). Chtějí zákon změnit tak, že dlužníkům zase tolik nepomůže. Jejich dluhy sice mohou být zrušeny už po pěti letech od vyhlášení osobního bankrotu, zrušeny však nebudou automaticky, ale pouze ve chvíli, kdy s tím bude souhlasit insolvenční soud. Pro dlužníka bude těžké prokázat, že si dluhovou milost zaslouží. Mimo jiné bude muset přesvědčit příslušného insolvenčního správce, že se opravdu snažil vydělat co nejvíc, i když tím nezvýšil vlastní příjmy, ale pouze splátky věřitelům. Při očekávaném nárůstu osobních bankrotů proto posílí byznys insolvenčních správců, kteří navíc mohou své klienty úkolovat jako novodobé nevolníky.    

Postup Malé se drží základního pravidla politiky ANO, kterým je podpora velkých korporací a zájmových skupin, v tomto případě insolvenčních správců. Na druhé straně je na čase, aby se sociální demokraté, kteří v historii vždy hájili chudé, konečně začali zajímat o situaci půl milionu domácností neschopných zbavit se dluhů. Logicky by si měli osvojit Pelikánův plán.

Nejpravděpodobnějším scénářem pro novou vládu je vyhlídka, že bude samospádem pokračovat v politice Sobotkova kabinetu. Přesto se hned na začátku vládnutí rozhodne, jakých principů se bude držet. Především jestli mezi ně bude patřit ochrana chudých, anebo jestli přes veškerý růst státních výdajů budou ponecháni neradostnému osudu.