Skromné prostory radotínského domku přestávaly prosperující rodinné firmě dostačovat, a tak její majitelé začali hledat nové místo. Jedna věc byla jasná: musí to být právě v Radotíně, kde firma sídlí už přes třicet let. Kdysi slavná Vindyšova továrna z roku 1910 jim ležela v hlavě delší dobu, logicky si ale kladli otázku, jestli chátrající industriální areál o ploše osm a půl tisíce metrů čtverečních není pro jejich potřeby moc velký. Nezalekli se, oslovili šikovné architekty a společně se pustili do rychlé akce, na jejímž konci vznikla největší cyklistická a lyžařská prodejna u nás – a zároveň inspirativní ukázka toho, jak lze s minimálními prostředky přistoupit k náročné rekonstrukci.

Velké sousto

O správnosti rozhodnutí přesvědčilo spolumajitele firmy Ski a Bike Centrum Radotín Lukáše Prince víc faktorů. Kromě celkového napojení společnosti na okrajovou čtvrť na jihozápadě Prahy to bylo i atraktivní prostředí kousek od oblíbených cyklostezek při soutoku Vltavy s Berounkou. Princ se se svými kolegy také stále víc zaměřuje na organizování různých sportovních i kulturních akcí, pro něž se rozlehlý areál jednoznačně hodil. A svou roli hrála i chuť oživit proslulou továrnu Josefa Vindyše, rovněž zaměřenou na sportovní vybavení. Vindyšovo tělocvičné vybavení (třeba těžké kožené žíněnky) bývalo samozřejmou součástí všech českých sokoloven.

Od samého začátku bylo jasné, že nepůjde o snadný projekt. Se starými objekty bývá ta potíž, že mnoho svých problematických částí odhalí až při stavebních pracích. Pro úspěšný výsledek je ve všech podobných případech zcela klíčová správná volba architektů – nejde přitom jen o jejich talent, klient si musí s architekty také rozumět, pochopit, co od sebe mohou očekávat. Firma oslovila několik architektů a nakonec se rozhodla spolupracovat s Petrem Šindelářem (studio VLLNNA) a Martinem Dubou.

Hlavně prakticky

Vzhledem k velmi omezenému rozpočtu a zamýšlenému provozu bylo jasné, že architekti budou muset k návrhu přistoupit především s důrazem na praktičnost. V továrně totiž měly vzniknout prostory pro velkou prodejnu kol a lyží, půjčovnu, servis, administrativu, expedici zboží, sklad a navíc i restauraci s multifunkčním sálem. Klíčové proto bylo stanovit, jak přesně mají být jednotlivé provozy rozmístěny, aby nedocházelo ke vzájemným kolizím a zaměstnanci měli vše potřebné při ruce. Poté bylo třeba vyřešit technický stav objektu, do kterého dlouhou dobu zatékalo, a celý jej důkladně očistit od nakupeného balastu.

Největší část bývalé továrny představují k sobě přimknuté haly, které dohromady vytvářejí specifickou industriální siluetu šedové střechy. Architekti ihned rozpoznali, že právě její dřevěný krov je tím nejhodnotnějším, co musí být jednoznačně zachováno a zaslouženě vystaveno. Při vstupu do budovy je otevřený dřevěný krov tím nejsilnějším prvkem, který vytváří charakter celého prostoru. Shora jej osvětlují úzká fixní okna vsazená do střechy po vzoru původních otvorů. Spíše než klasický obchod se sportovními potřebami prostor připomíná galerii, kde mohou krásně vyniknout nabízená kola – jde totiž často o ty nejlepší kousky, jaké trh nabízí.

Interiér architekti vyřešili prostým vložením boxů a regálů černé barvy, které kontrastují na pozadí bíle natřených cihlových zdí. Dostatek úložných prostor byl přitom zcela zásadní pro efektivní práci zaměstnanců. Vložené stěny jsou také někdy chytře odsazené, takže je lze z jedné strany používat k vystavování sortimentu, z druhé pak jako skryté zázemí provozů.

Kvůli časové tísni se architekti s detaily stavby seznamovali prakticky za pochodu – celá rekonstrukce proběhla během pouhých třinácti měsíců. Na výsledku to ale poznáte jen stěží. Jednoduchá a funkční řešení tu totiž dohromady vytvářejí dobře fungující a atraktivní celek, který stojí za to navštívit. Na místě se přesvědčíte o tom, že i zanedbané průmyslové areály, které nemají bůhvíjakou architektonicko-historickou hodnotu, je možno citlivě opravit a nově využít.