Do Prahy se sjíždí dvě stovky studentů z celého světa, aby na letošním ročníku modelové konference OSN diskutovali o islamistech z Boko Haram, krizi v Arktickém moři a o dalších mezinárodních otázkách. Zda jsou studenti vlivnou společenskou skupinou, jaké má ambice konference, kterou organizují studenti pražských gymnázií Nový PORG a PORG Libeň, a kdo na konferenci vystoupí, objasňuje v rozhovoru pro deník Echo24 generální tajemník letošní konference Šimon Olmer.

Jaké je propojení konference s „velkou“ OSN?

Spolupracujeme s některými organizacemi OSN, včetně UNICEF. Předminulý rok jsme na konferenci měli paní Marii Chatardovou, která se profesně dostala do nejvyšších pater OSN, protože předsedala ECOSOCU. Nemáme žádnou oficiální záštitu OSN, ale spolupracujeme i s Informačním centrem OSN v Praze a snažíme se vytvořit studentskou paralelu OSN.

Více o konferenci, která začíná ve čtvrtek, čtěte ZDE.

Říkáte, že vytváříte studentskou paralelu OSN. Považujete studentskou komunitu za vlivnou společenskou skupinu?

Nepochybně. Studenti jsou většinou jediní, kteří na svět hledí novým stylem. Možná nemáme zkušenosti z profesí a oborů, na druhou stranu se čím dál více studentů angažuje ve společenském dění a mají co říct.

A naslouchá se jim?

Dle mého názoru nedostatečně. Slýcháváme o konferenci, že je to určitá hra. Že předstíráme, že jsme delegáti. Někteří nás berou pouze jako vzdělávací akci než jako snahu něco změnit. V rámci konference se ale opravdu snažíme nejen naučit vést dialog, ale dát dohromady nosnou myšlenku.

To máte zřejmě na mysli i závěrečnou deklaraci, kterou delegáti odhlasují. Co od ní lze očekávat?

Když se 250 studentů z celého světa podepíše pod nějaký dokument, má to určitou váhu. Nejsem nyní schopný říct, k jakému tématu ta deklarace bude, to vyplyne až z průběhu konference. Dokážu si ale představit, že to bude apel na politiky a na různé sociální skupiny, aby se spolu začali angažovat v produktivním dialogu a komunikaci vedoucí ke kooperaci. Deklaraci odešleme do OSN, do médií i partnerům a podporovatelům.

Motto konference je vymezit se vůči nedostatku komunikace a despektu k ostatním názorům. Tomu nelze nic vyčíst. Říkáte ale také, že věříte, že svět se posune dopředu kooperací nikoli konkurencí. To mi přijde na mladou generaci hodně pacifistické.

Je to pacifistiké. Je to ale o dvou věcech, o konfliktu a předsudku. Máme pocit, že konflikt je nedílnou součástí dialogu a důležité je, jak s tím konfliktem umíme pracovat. Problém konfliktu je, že jsme rozdělení na názorové kmeny a ty nejsou schopné spolu komunikovat. Je těžké dostat se do jiného kmene a vést v něm dialog. Příkladem je téma potratů v USA. Jsou dvě skupiny ‚Pro život‘ a ‚Pro volbu‘, to jsou přece dva názorové směry, které se nevylučují, a přitom probíhají dvě roviny argumentace, které se nikdy nestřetnou. Dokud se tyto argumentace nestřetnou, nejsme schopni se v problému posunout.

Čili tou kooperací je myšleno spolupracovat, ačkoli máme odlišné názory.

Přesně, spolupracovat i přes předsudky a akceptovat možnost konfliktu.

Jak s touto myšlenkou souvisí politická korektnost?

Souvisí tak, že se snažíme konfliktu uměle vyhýbat. Korektnost nám tedy v určitých chvílích brání se do konfliktu dostat, ačkoli by konflikt mohl někam vést.

Kdo mimo delegáty na konferenci vystoupí?

Například někdejší předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel, italský právník Charlie Lament a konzultanti z Asociace pro mezinárodní otázky.

Vy jste se účastnil konference už loni. Jaká byla atmosféra konference? Nebyla to hra, jak vám někteří vyčítají?

Delegáti se opravdu sžili s tématy, která se probírala. Během přestávek mezi přednáškami a výbory bych čekal, že delegáti přestanou na dané téma myslet. Ale oni odcházeli z výborů a okamžitě začali v pauze na oběd lobbovat za názor na téma, které se probíralo uvnitř.