Prezidentský kandidát Mirek Topolánek v exkluzivním rozhovoru pro Echo24 rozebírá příčiny své porážky. Vysvětluje, proč podpořil Jiřího Drahoše, přestože si nemyslí, že představuje zásadní pozitivní změnu. „Kandidoval jsem samozřejmě pro něco a pro změnu. Pokud proti něčemu, tak proti tandemu pro druhé kolo Drahoš–Zeman. Když jsem se pro kandidaturu rozhodoval, tak bylo evidentní, že Andreji Babišovi vyhovují oba. Postupem času se ukázalo, že mu daleko více vyhovuje Jiří Drahoš,“ říká Topolánek. Jiřího Drahoše oficiálně podpořil proto, že to na začátku kampaně slíbil a drží slovo.

Proč jste v prvním kole prohrál?

Podstatnou roli sehrálo, že jsem do kampaně vstoupil příliš pozdě. Ale nejenom. Podcenil jsem permanentní negativní kampaň, a to i v době, kdy jsem byl mimo politiku. Mediální obraz, který převážil, i pozitivní pohled voličů na mou osobu a na mou schopnost vykonávat prezidentskou funkci, osm let bez kontaktu s občany, nepřijatelnost pro mladé lidi, kteří mě znali jen prostřednictvím tohoto mediálního obrazu, cílená negativní kampaň a mohl bych pokračovat. Nechal jsem si vnutit styl kampaně. Neodhadl jsem stálost voličského elektorátu obou finalistů. Cílil jsem chybně kampaň na dvě odlišné sociální skupiny, které mi to vzájemně neodpustily. Jsou to ale všechno spíše intuitivní odhady bez tvrdých dat. V kampani jsem nic nepokazil a vzbudil jsem velkou naději lidí, kteří o vývoj v České republice mají podobné obavy a sdíleli mé priority. Nejsem zklamaný. Beru to s pokorou a mrzí mne pouze zklamání mých voličů a podporovatelů.

Nebyl pozdější vstup do kampaně spíše výhoda?

Nebyl. Tím, že jsem do toho vlaku naskočil na poslední chvíli, tak jsem nestačil voliče objet, přesvědčit je a eliminovat své handicapy.

Kampaň se čím dál víc přesouvá z klasických médií na výjezdy za lidmi a sociální sítě.

Myslím, že Facebook jsem měl díky hodnověrným videím Radana Šprongla skvělý a hojně sledovaný. Kampaň se ale změnila. Dnes už nenaplníte náměstí. Musíte jít cíleně za vybranými skupinami lidí. Na to jsem téměř neměl čas. Celý první měsíc jsme museli s narychlo poskládaným, nicméně výtečným týmem improvizovat. Neměli jsme peníze, podporovatele, sítě, vizuály, data. Neměli jsme nic připraveného v regionech. Musel jsem tak akceptovat všechna pozvání do hromadných debat. Mimo jiné i proto si mi už nepovedlo najet na vlastní styl kampaně. Nechal jsem se totálně uondat těmi nesmyslnými debatami v překorektních médiích, která přistoupila na Zemanovu hru „O kobře a osmi králíčcích“ s leitmotivem: „Já v debatách nebudu, ale králíčci ať si mezi sebou vyberou toho nejchutnějšího.“ Zeman to hrál takticky velmi dobře a je jen otázka, jakou roli v tom sehrál jeho zdravotní stav.

Proč jste do toho nešel po svém?

Neměl jsem možnost. Kdybych se choval jako Miloš Zeman, tak bych jen potvrdil všechny ty spekulace, že jsem s ním vlastně dohodnutý. Že jsem jeho béčko, jak o mně psali. Nemohl jsem ty debaty odmítat. Tím pádem už jsem neměl čas jezdit po regionech. Nestihl jsem objet republiku. Kontaktní kampaň byla vždycky mojí silnou zbraní. Nikdy jsem se nestyděl mluvit s lidmi. I s organizací v regionech to bylo těžké. Technická univerzita – VŠB v Ostravě, kde jsem byl asi patnáct let ve správní radě, mi například neumožnila přednášku, protože debatu prý odmítl pan Drahoš. Do toho Vánoce, Silvestr a čas utíkal. Nám po celou dobu kampaně z průzkumů vycházela docela nízká podpora, ale s vysokým potenciálem ji zvýšit. Ubývalo lidí, pro které jsem byl neakceptovatelný. Pořád jsme čekali na ten mentální zlom, na moment, kdy se to protne, začne padat Drahoš a my půjdeme nahoru. Na to, co se stalo v roce 2013 favoritovi Janu Fischerovi.

Proč ten zlom tentokrát nepřišel?

Teprve přijde (smích). Svět se ale nezboří, život jde dál. Nestihl jsem předvést ten nový model Topolánek 2.0, s kvalitní karoserií, výkonným motorem, spolehlivý, silný a do jakéhokoli terénu a nepohody. Nepřesvědčil jsem, že mám díky politické zkušenosti, vnitřní integritě a ideové nepředpojatosti dobré předpoklady být vhodným prezidentem. Nezvládl jsem také vysvětlit, proč nejsem ani Zeman, ani Antizeman, ale spíše Antibabiš. Polovina lidí mě díky řízené kampani viděla ve skupině se Zemanem a ta druhá mě hodila do pytle Antizemanů, který byl hodně přeplněný. Jako jednoho z těch králíčků, na kterého kobra na Hradě čeká, až jí bude případně předhozen.

Chtěl bych ale poděkovat všem svým voličům. Na Twitteru jsem žertoval, že je dobrý pocit znát osobně skoro všechny své voliče. Těch 220 tisíc hlasů vůbec není málo. Jsou to lidé, kteří mě znají a věří mi. Jejich kamarádi a kamarádi jejich kamarádů. Pak lidé, kteří oceňovali politiku, kterou jsem jako premiér dělal. A určitě i ti, kteří mi uvěřili, že opravdu chci bránit svobodu, demokracii, ale také živnostníky, sedláky, lidi práce. Myslím ale, že třeba u tématu migrace, které jsem prezentoval relativně velmi silně, byl daleko hodnověrnější Miloš Zeman. Beru to bez jakýchkoliv emocí. Jak říkám, přijal jsem porážku s velkou pokorou. Spíš hledám chyby u sebe než jinde. Kladu si otázky, proč mě lidé úplně nepochopili. Proč se mi je nepodařilo přesvědčit, že společnost je rozdělená a že musí přijít někdo, kdo rozumí jak „kavárně“, tak „hospodě“. Proč je dobré zůstat v EU a přitom nechtít euro. Proč je třeba hájit individuální svobodu a právní stát. Proč je dobré být připraven na potenciální migrační vlnu i u nás.

Nebyla tím zásadním důvodem prohry silná nedůvěra lidí k vám?

Jasně. Taky. Když se nad tím zpětně zamýšlím, tak odhaduji, že jsem byl mistr světa druhé volby. Spousta lidí, kteří si vybrali srdíčkem třeba Marka Hilšera, Michala Horáčka nebo Pavla Fischera s tím, že Topolovi to hodí ve druhém kole, se takto rozhodovala i na základě mého negativního obrazu. Pokud takových lidí bylo dost, tak to nemohlo dopadnout dobře. Je to zase spíše trochu pocitové hodnocení. Analýzu nemám. Tam se někde vytratil ten potenciál, který nám vycházel z necinknutých průzkumů. Proto ta prohra je tak děsivá a nepředvídatelná. Určitá nedůvěra lidí, kterým jsem se jinak zamlouval, daná mediálním obrazem a minulostí v tom určitě sehrála roli.

Proč jste do té kandidatury šel?

Říkal jsem, že proto, aby už tam nebyl Miloš Zeman, který po sněmovních volbách zcela rezignoval na svou roli a soustředil se na znovuzvolení. To byla pravda jen částečně. Hlavním důvodem mé kandidatury byla snaha rozbít tandem Miloš Zeman – Andrej Babiš. Chtěl jsem ale také zabránit tomu, aby se ve druhém kole sešlo duo Drahoš–Zeman, které bylo před mým vstupem do kampaně favorizováno. Když jsem se pro kandidaturu rozhodoval, tak bylo evidentní, že Andreji Babišovi vyhovují oba. Postupem času se ukázalo, že mu možná daleko více vyhovuje Jiří Drahoš.

Proč mu vyhovuje více?

Miloš Zeman ve druhém funkčním období bude naprosto nevyzpytatelným, samolibým a ne úplně zdravým mužem, kterému už do toho nikdo nebude mít moc co mluvit. Pro Babiše to musela být noční můra. Ten tandem fungoval, dokud se drželi pod krkem a navzájem od sebe něco potřebovali. Zřetelný tlak byl vidět těsně před prvním kolem. Babiš váhal s výslovnou podporou. Tak mu Zeman vzkázal: „Budu po tobě chtít podporu 101 hlasů ve sněmovně, když mě nepodpoříš.“ Tak ho Babiš podpořil. A hned po prvním kole odpověděl: „Už tě, Miloši, nepotřebuji. Vymeť kolem sebe to okolí, a pak uvidíme.“ Když vyhraje Miloš Zeman, pro Andreje Babiše nebo jím řízenou loutku to bude těžký soupeř. Tandem v momentě zvolení Zemana končí. Drahoš je pro Babiše mnohem výhodnější, protože přikryje jeho vládu, ať už vznikne s jakoukoliv podporou.

Proč by to Jiří Drahoš dělal? Vždyť není na Andreji Babišovi v ničem závislý.

Opravdu? Svatá prostoto. Nic jiného mu nezbyde. Když Zeman prohraje, tak ještě může Andreje Babiše jmenovat podruhé premiérem, než nastoupí nový prezident, aby dohrál celou hru. Nebo jmenuje Babišem určeného náhradníka. Pokud jej jmenuje, nebude mít Drahoš na Babiše už žádný přímý vliv. Pokud to ale Zeman neudělá, začneme se divit. Po inauguraci Drahoše se všechny ty „malé“ strany začnou předhánět, která naleze do Babišovy vlády dřív. A ve sněmovně jsou už dnes kromě ANO samé malé strany. Všechno od 11 procent dolů. Už tam nebude to riziko tandemu Babiš–Zeman. Bude tam přece sedět ten správný, slušný prezident, který hájí demokracii a naše prozápadní vztahy. Tak proč nejít do vlády, když nás pan prezident tak pěkně sjednocuje? Nicméně v obou variantách bude těžká polarizace společnosti, eroze parlamentní demokracie, oligarchizace politiky a vliv nevolených struktur, proti čemuž jsem hlavně kandidoval, pokračovat. Jiří Drahoš mě ale může překvapit, překročit stín „slušnosti“, a hlavně se oprostit od struktur, které ho případně na Hrad vynesou. U Zemana budeme mít jistotu, že se následujícími pěti lety prostydíme.

Půjde do vlády ODS?

Po kongresu to bude mít složité. Ale moc by chtěli… Tím, že takhle překotně podpořili Jiřího Drahoše, mimo jiné říkají: „Když to bude Drahoš, tak uvidíme.“ Koalice ANO s ODS a bez Babiše není vůbec nereálná. Usnesení kongresu ji umožňuje. Já nicméně sázím spíše na levicovou koalici, s tichou podporou komunistů.

Byl by tu babišovskou dominanci schopný rozbít ještě někdo z vašich prezidentských soupeřů?

Možná Jiří Hynek, pokud by měl větší volební potenciál, by byl schopný tu polarizaci překlenout a být silným oponentem. Mimochodem, když jsem si dělal shodu na volební kalkulačce sám se sebou, dosáhl jsem 80 %. S Hynkem 75 %. Částečně Michal Horáček, který by měl nespornou výhodu v nezávislosti na byznysově-politických silokřivkách. Celá ta čtveřice občanských kandidátů – Drahoš, Fischer, Horáček, Hilšer – nicméně reprezentovala jen část společnosti a nebyla schopna přemostit propast k té druhé, která podporuje Zemana. Každý z tria Fischer, Horáček, Hilšer by byl ale v této chvíli pro mne osobně lepší než Jiří Drahoš. Pro 3H, Hynka, Horáčka a Hilšera bych byl připraven své fanoušky přemlouvat opravdu aktivně.

I Marek Hilšer, který se profiloval hodně aktivisticky, by byl schopen Babišovi čelit lépe a společnost dělit méně než Jiří Drahoš?

Čistě hypoteticky ano. Mladý charismatický člověk, jehož čas teprve přijde. Kampaň mu podle mne strašně moc dala. Když jsem se s ním potkal poprvé, tak to pro mě byl levicový občanský aktivista. Dnes jsme názorově blíže a v řadě věcí se shodujeme. Líbí se mi. Dostal jsem jej, a berte to jako žert, postupně do pravého středu. Bez billboardů, bez masivní finanční podpory a bez struktur za sebou dosáhl vynikajícího výsledku.

Jak bude vypadat zahraniční politika za další kohabitace Babiše a Zemana?

Kandidoval jsem mimo jiné proto, abych změnil dvojkolejnost zahraniční politiky. Ta rozpolcenost, kdy Zeman táhne na Východ a vláda na Západ, nás poškozuje. Nejspíš se nějak dohodnou. Zeman už ale evidentně nemá sílu reálnou zahraniční politiku dělat. Skutečná zahraniční politika znamená dělat kyvadlovou diplomacii, jezdit, být každý týden někde jinde. Zvláště teď, kdy se v EU láme chleba. V jeho podání to bude jen politika gest a velkých slov. Trochu mě také mrzí, že lidé nepochopili, jak se Miloši Zemanovi rozpadá osobnost. Dneska už je to jen stín bývalého velkého politika. To není dáno jen jeho zdravím. Myslím, že se rozpadl osobnostně a hodnotově.

On přece nebyl nikdy hodnotově konzistentní.

Ta proměna je ale obrovská. Já jsem si ho dříve vážil. Neříkám, že jsem s ním souhlasil, ale měl můj respekt jako politik a státník. Přivedl nás do NATO. Musel řešit celou řadu kritických situací. Privatizoval banky. Udělal také mnoho chyb (Bamberk, IPB, Unipetrol, Falcon), ale mohl odejít jako významná polistopadová osobnost. Dnes je pro mě jeho působení velkým zklamáním. Od jeho prezidentování nic nečekám. A když se člověk podívá na plochou a názorově pružnou kampaň Jiřího Drahoše, tak nečekám nic ani od něho. Pro mě prezidentské volby jednoznačně vyhrál Andrej Babiš. Pokud ustojí svůj osobní problém s trestním stíháním, tak tady bude nerušeně vládnout nejméně další čtyři roky.

Zastaví Jiří Drahoš abolicí jeho trestní stíhání? Miloš Zeman už to odmítl.

Myslím, že nezastaví. Popravdě řečeno, vím, že to bude znít blbě, ale pokládám pro Andreje za lidsky složité mít stíhanou rodinu a bylo by i pro Českou republiku praktičtější, kdyby k tomu nedošlo. Chování Babiše je tím nepredikovatelné, komplikuje to vnitropolitickou situaci a limituje nás to i pro jednání v EU. Tím neříkám, že se to má zamést pod koberec, ale nepřeji to ani jemu, ani České republice.

Proč jste nedokázal ztracenou důvěru lidí získat zpátky?

Nedokázal jsem je přesvědčit, že jsem se změnil a poučil z chyb. Musel jsem vyvracet staré nesmysly a k nim přibyly nesmysly nové. Bez zájmu o pravdu a podstatu. A ty nové byly docela zákeřné. Že jsem Zemanovo béčko, že za mnou stojí oligarchické struktury, kdo to za mě všechno platí a tak dále. To se při evidentním a účelovém mediálním tlaku ani zvládnout nedalo. Podcenil jsem, že proti mně stojí tři obrovská mocenská uskupení. První kolem Hradu. To má i dost velký mediální vliv. Stojí za ním řada velkých finančních hráčů. Druhá skupina, řekl bych oligarchická, do mě šla vůbec nejvíc. Je vázána na Kroměřížskou výzvu, Rekonstrukci státu, Prezident21 atd. Za tou stojí také řada velkých a někdy kontroverzních hráčů. Mnohdy jsou totožní s první skupinou.

Kterých hráčů? Nechcete je jmenovat?

Ani ne. Všichni udělali pragmatickou portfoliovou investici. Vsadili na Drahoše i Zemana. Nebo na Drahoše a Fischera. Třetí byla samozřejmě skupina Babišova. Takže proti sobě máte všechny tyto tři klany, se všemi průniky, zájmy, minulostí a vlivem. Ty ovládly veřejný a mediální prostor. A jim navzdory se snažíte oslovit obě části rozdělené společnosti. Měl jsem chybný odhad, že se to dá prorazit. A to vůbec nechci spekulovat o souboji zpravodajských služeb v pozadí jako Jiří Drahoš. Něco jako „tyrkysová revoluce“.
Moji soupeři do kampaně, řečeno klausovsky, vstupovali s nenázory. Nakonec všichni prezentovali moje dvě témata, se kterými jsem do kampaně vstoupil: bezpečí a svobodu. Plagiáty a krádeže témat mě taky trochu zaskočily. Když dnes vidíte billboardy Jiřího Drahoše „Garantuji svobodu a bezpečí“ a porovnáte je s tím, co říkal před třemi měsíci, tak se musíte smát. Mělo to opravdu mnohdy humorný nádech. Můj výrok, že euro přijmeme jedině tehdy, pokud nám bude hrozit jüan nebo rubl, použil Pavel Fischer ve třech debatách, protože mluvil přede mnou… Nejvíc mě ale poškodila kampaň, že jsem Zemanovo béčko. Mojí největší zásluhou přece je, že Zeman nevyhrál už v prvním kole. Vnesl jsem do kampaně politiku, témata, přinutil všechny aspoň k nějaké diskusi a názorovým střetům, a tak jsem svým soupeřům zadarmo dělal mediální trénink. Teprve po mém nástupu ty nudné debaty začaly mít obsah. Bohužel hlavní kandidát Jiří Drahoš ke své škodě zrovna na naše duely rezignoval. Mediální školení by se mu teď hodilo…

Proč jste Jiřího Drahoše podpořil?

Taková otázka mě neskutečně uráží. Já se nejmenuji Jan „Želé“ Fischer, který při minulé volbě provedl před druhým kolem neskutečný mentálně-morální obrat. Nechal se nakoupit za nějaký post ve vládě. Já, když něco řeknu, tak to platí. Na začátku jsem slíbil, že když nepostoupím, podpořím proti Miloši Zemanovi svého soupeře, kterému se to podaří. Udělal jsem to rozhodnutí, přestože jsem věděl, že mě poškodí.

Proč jste to dělal?

Od začátku jsem deklaroval, že kandiduji proti mocenskému tandemu Babiš–Zeman. Proto jsem přirozeně na stále se opakující otázku ve všech debatách logicky odpovídal, že pokud nebudu ve druhém kole, podpořím kohokoliv proti Zemanovi. Na Hradě jsou snad už v úplné izolaci, když si mysleli, že ve druhém kole podpořím Miloše Zemana. Ty urážlivé esemesky jednou zveřejním. Nepochopil to ani Václav Klaus, jehož podpory jsem si moc vážil. Ale ani druhá strana. Jsem v tomhle fakt dobrý… Naštval jsem je všechny.

Václav Klaus vás podpořil docela výrazně, víc než ODS.

Ano. Asi si ale myslel, že pro mě je Miloš Zeman stále ještě přijatelný jako prezident. Nepochopili to ani mnozí mí voliči z prvního kola. Nechápou, jak můžu podporovat nepolitického eurohujera proti politikovi. Udělal jsem to, protože jsem předem deklaroval, že to udělám. Se svým slovem neobchoduji. Navíc, ze všech zahraničních zkušeností a z toho, jak se přelévají hlasy ve druhém kole, vím, že doporučení takto stejně nefungují. Voliči nejsou hloupí. Nastalo to, čemu jsem chtěl zabránit. Volba z dvojice Drahoš–Zeman je rozhodování mezi špatným a ještě horším. A každý si sám musí odpovědět, co je pro něj špatné a co ještě horší. Hodně lidí přemýšlí, že nepůjde volit. Já jim říkám: Běžte a volte menší zlo.

Mrzí vás, že jste nedostal podporu od ODS?

Samozřejmě že mrzí.

Čekal jste ji?

Čekal jsem minimálně výzvu voličům. Na druhé straně bych chtěl poděkovat celé řadě skvělých členů ODS po celé republice. Mezi nimi byli i ti, kteří se mnou nesouhlasili a s nimiž jsem vedl hodně sporů. Daniela Filipiová a Jana Černochová se mnou spojily své jméno. I někdejší soupeři. Saša Vondra nebo Ivan Langer, s nimiž jsem se nerozešel zrovna v dobrém. Ivanu Langerovi musím speciálně poděkovat. V úvodu bych bez něj nenastartoval kampaň. Hodně věcí jsem s ním konzultoval. To, že ODS nevyzvala voliče k mé podpoře, mě opravdu mrzí. Naopak překotná výzva kongresu ODS k podpoře Jiřího Drahoše ve mně vyvolává otázky, jestli ho řada lidí z ODS nevolila už v prvním kole.

ODS jste ještě v čase parlamentních voleb, než jste se rozhodl kandidovat na prezidenta, dost ostře kritizoval. Mohli se tam někteří cítit uražení a vrátit vám to?

To fakt nevím. Vždycky jsem měl ale pocit, že mi rozumí více mí voliči než spolustraníci.

Máte další politické plány?

Teď a takto si tu otázku vůbec nekladu. Politiku jsem ale vlastně nikdy neopustil. Není mi jedno, kde žiji a co se tady děje. Nejsem nechumelista. Václav Klaus má pravdu, že jsem v tomto smyslu Nemarťan, tedy homo politicus. Teď se vracím do práce. Záleží na mém zaměstnavateli, jak často bude tolerovat mé politické glosy, knihy, přednášky a obecně pohyb ve veřejném prostoru. Energetika, které se dnes v Evropě věnuji, je ale z velké části právě politika. Vůbec své kandidatury nelituji a jdu dál. Koncentruji se na nové úkoly a nové výzvy.

Kdo uspěje ve druhém kole?

Ten souboj je úplně otevřený. Nebude se jistě hrát v rukavičkách. Není to příběh z pohádky Star Wars o Luku Skywalkerovi a Darthu Vaderovi. Za oběma stojí temná strana síly. Myslím, že je dobré ponechat voličům iluzi volby.