Někdejší předseda ODS Mirek Topolánek svého času hodnotil reálnou politiku svého předchůdce ve funkci Václava Klause slovy: „Pravicová rétorika, levicová politika.“ Narážel na to, jak dlouho a urputně Klaus odmítal ukončit regulaci nájemného. Lidé z ODS si to tehdy vysvětlovali tím, že Klausova maminka žila v regulovaném bytě na Tylově náměstí na pražských Vinohradech. Tedy tím, že politická idea a rétorika vždy nakonec ustoupí čistě osobnímu zájmu.

Tento týden jsme zažili luxusní reprízu. Andrej Babiš se ve sněmovně pustil do rétorického boje s „evropským zeleným fanatismem“. „My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostát. Nechceme! My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými by se Piráti spojili!“

Mimořádně primitivní sázka, na to, že lidé jsou hloupí a nepamatují si, že na nás všechnu tu evropskou zelenou regulaci, která se tady po roce 2017 zplodila, uvalil právě Andrej Babiš. Těch bodů, kdy se Evropa vydala cestou zeleného ekofanatismu, je řada. Summity, jednání ministrů zemí Evropské unie.

Prvním bodem byl 16. prosinec 2019, kdy summit Evropské unie přijal tzv. Green Deal (Zelený úděl), od nějž se všechno další odvíjí. Je to základní kostra zelených regulací, daní a přirážek. Poláci řekli ne. Otevřeli si prostor pro vyjednávání, aby jim Evropská unie hodně těch zelených nákladů proplatila. Andrej Babiš nevyjednal nic. Ani se o to nesnažil. Poslušně hlasoval.

Druhým bodem byl summit 21. července 2020. Tehdy se jednalo o 750 miliardách eur, které Evropská unie utratí pod rouškou obnovy po covidu za zelený ekofanatismus. Součástí byl také průlom v podobě společného evropského dluhopisu a poprvé v historii i prvních společných evropských ekologických daní. Summit byl dlouhý a tvrdý. Za své zájmy tam ostře bojoval nizozemský premiér Mark Rutte, rakouský kancléř Sebastian Kurz nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Andrej Babiš opět nic nevyjednal a poslušně pro všechen zelený fanatismus a zelené daně hlasoval. Přestože měl právo veta.

Do třetice před pár dny ministryně financí Alena Schillerová podepsala na jednání ministrů financí Evropské unie v Lisabonu bianco šek na nové energetické daně. Opět měla právo veta. Nevyjednala vůbec nic.

Předtím ještě vláda Andreje Babiše odhlasovala v Bruselu takzvané Udržitelné finance, které úplně mění princip rizika ve finančnictví a pojišťovnictví. Banky jsou nucené touto regulací financovat zelené a „společensky zodpovědné“ projekty. Prostě musejí. Je to regulace. Jako když od sedmdesátých let v Americe musely dávat hypotéky těm, kdo na ně neměli.

Andrej Babiš opět nevyužil právo veta a dal tomu volný průběh. Takže bankéři dnes účelově zezelenali a mluví jako šéf Erste, majitele největší tuzemské banky, České spořitelny. „Musíme s politiky a veřejností nastartovat debatu, zda můžeme na chvíli zapomenout na vlastnictví a soustředit se na cenově dostupné bydlení. My jako banka samozřejmě můžeme půjčovat peníze a politici mohou poskytovat dotace. Rakouský poválečný úspěch je do značné míry založen na režimu státní podpory. Současně si lidé musí být vědomi toho, že vlastnictví je závazek, který jejich finanční svobodu limituje. To je velmi důležité,“ říká v rozhovoru pro Deník N Bernhard Spalt.

Zelené přirážky. Zelená regulace. Tlak na další dotace a sdílení. To vše na nás svou pasivitou v Bruselu dovolil uvalit Andrej Babiš.

Udělal to z čistě osobních a zištných zájmů. Právě on je největším dojičem dotací v celé Evropské unii. Velká část těch dotací jsou dotace zelené. Jako třeba na biopaliva, která už mezitím byla překonána a vyšla ze zelné módy.

Antizelená rétorika, extrémně zelená politika. To je v kostce odkaz vládnutí Andreje Babiše. Pro všechny ty zelené daně hlasují mimo jiné i jeho europoslanci. Ať už budou v zelených tématech Piráti jakkoliv progresivističtí, přicházejí po sezoně. Do fanatismu nás dávno před nimi zatáhl Andrej Babiš.